Smrt a poslední soud

Pro zoroastriány je užívaní charakteristických vyvýšených mohyl s plochým vrškem zvaných věže mlčení, které slouží k pohřbívání mrtvých. Dnes je tento způsob praktikován už jen u komunity indických Pársů na Malabárském vršku v Bombaji. Zoroastriánské pohřbívání spočívá v tom, že se mrtvé tělo považuje za nečisté a není možné jej spálit ani uložit do země, ale je pokládáno na onen plochý vrchol věže, kde se stává potravou divokých ptáků, zatím co duše zemřelého dle představ zoroastriánů odchází do nebe po slunečních paprscích. Vybělené kosti se později ukládají do jámy ve středu věže. Pohřbívání ve věžích mlčení bylo v Íránu zakázáno v 50. letech 20. století.

V zoroastrismu nacházíme též popis posledního soudu (podobně jako v křesťanství), jemuž bude předcházet souboj sil dobra, zastoupených spasitelem Saošjantem, se silami zla. Po vítězství Saošjanta dojde ke vzkříšení mrtvých, spravedlivých i nespravedlivých. Nespravedliví budou očištěni ohněm, aby mohli vstoupit spolu se spravedlivými do stavu blaženosti. V zoroastrismu se hovoří až o čtyřech spasitelích, kteří mají postupně vykonávat své dílo. Spasení završí teprve poslední z nich, jenž se má narodit z panny oplodněné Zarathuštrovým semenem, uloženém v jistém jezeře, kde se panna bude koupat.