Sókratovské, platónské a aristotelské školy

Vedle školy Platóna, který předčil všechny Sókratovy žáky, jsou rozlišovány tři školy:

Megarská škola byla založena Eukleidem z Megary (nezaměňovat se stejnojmenným matematikem), která spojovala eleatské myšlenky se Sókratovými.

Kyrénská škola byla založena Aristippem z Kyrény v severní Africe. Místo zdatnosti (ctnosti) a dokonalosti uznává Aristippos slast, požitek okamžiku. Poznání se stává prostředkem životního umění, jak v životě získat co nejvíce požitku.

Kynická škola byla založena Antisthenem. Jejím základem je indiferentnost. Kynikové nevykonávali žádné povolání, byli chudí a lhostejní ke všem běžným hodnotám, včetně lásky k vlasti. Byly proto kosmopolité. Opovrhovali uměním, vědou a pojmovou spekulací. Nejslavnější kynik byl Diogenés ze Sinópy, žák Antisthenův a současník Alexandra Velikého. Diogenés žil v sudu nebo ve psí boudě. Dostal přezdívku "pes" (řec. kyón), odkud zřejmě pochází název celé školy.

Platónova škola byla dále vedena jeho žáky. První Platónův nástupce byl jeho synovec Speusippos, po kterém následoval Xenokratés. Stará Akademie navazovala hlavně na pozdní Platónovu filozofii. Kolem r.300 př.n.l. se Akademie stala hlavním centrem tehdy rozšířené skeptické filozofie.

Podle promenády (řec. peripatos), ve které vyučoval Aristotelés, se jeho škola nazývá peripatetická. Aristotelovy nástupci ve vedení školy (např. Theofrastos, Eudémos, Aristoxenos) se více než filozofií zabývali bádáním v jednotlivých vědách, zejména v matematice, fyzice a harmonii.

převzato z časopisu Natura Plus (https://natura.baf.cz) 

 zpracoval: Jiří Svršek