Strom života

Tím, co vidíte napravo a co vyhlíží jako schéma nějaké atomické či molekulární struktury, se zde nyní budeme zabývat a často se k tomu budeme navíc i vracet. Je to Ilán neboli sefirotický Strom života.
Nejprve si zopakujme to, co jsme si již pověděli o aktu stvoření. Na počátku zde máme neproniknutelný závoj; za tímto závojem se nachází nepostižitelný, nepopsatelný, dokonalý, všemocný a vševědoucí Bůh, který je pro nás naprosto nepochopitelný. Již to, jak se vyjadřujeme o této nejvyšší bytosti, nám ukazuje, jak enigmatická pro nás je ve svém charakteru. Slova, jichž užíváme když se ji pokoušíme nějak vylíčit, většinou mívají předpony „nej—, vše—,“ či velmi často také negativní „ne—,“ naznačující čím Bůh není, spíše než čím je. To vše prostě proto, že nevíme.
Potom, v jistém okamžiku, závoj se poněkud pootevře a vzniklou skulinou prochází paprsek čistého, bílého světla, vitální energie. Tato energie projde různými stupni emanace a to podle toho z jakých sfér a jakých atributů Boha vychází. To vše vyústí v konečný akt Stvoření, jímž je podle kabalistů člověk, bytost která je obrazem Božím. Konečně (Genesis 1:26):

Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby!“

Hebrejsky jsou tyto stupně neboli emanace Stvořitele nazývány Sefiroty, což je plurál slova Sefira. Jak již samotný tvar tohoto slova naznačuje, sefira má podobný význam jako česká sféra. Představovat si tyto emanace jako sféry je pro nás poměrně snadné, dalo by snad i říci, že je to přirozené. Sluneční soustava se přece také skládá ze sfér a stejně tak si představujeme i model jádra atomu. První z emanací, která vstoupí v existenci ihned poté kdy došlo k manifestaci, se nazývá Keter (nebo Kether), což hebrejsky znamená koruna (vlevo). V tomto bodě Stvořitel pro nás stále ještě zůstává skrytý. Keter je tou nejvyšší sefirou, jejíž horní část je stále ještě obrácena směrem (pokud ovšem ve více-dimensním prostoru můžeme vůbec hovořit o "směru") k závoji, odkud vyšla. Protože je první, Keter je také tou nejčistší sefirou, neboť se nachází nejblíže k tomu, co sice nedokážeme popsat, co ale musí buď být buď zcela dokonalé nebo to k dokonalosti má nesmírně blízko. Zde člověka napadá paradoxní metafyzická otázka: není snad manifestace, čili evoluce do světa hmotného, pouhým pokusem o další zdokonalení? V theosofické doktríně, která má ke kabalistické dosti bízko, se například hovoří o "cyklech manifestací", který má být nekonečný. To, čemu zde říkáme"stvoření" by se potom periodicky opakovalo na začátku každého nového cyklu. Lze proti tomu ovšem namítnout, že se tímto otázka Stvořitele jen jaksi zametá pod koberec — někdo či něco s tím, co se zde pokoušíme řešit, přece musel (musela, muselo..?) v nějakém bodě přijít.

Přiznejme si ale, že na takovéto otázky v tomto stádiu našeho duchovního vývoje prostě přímé odpovědi nedostaneme. Vraťme se tudíž k schématu Stvoření, tak jak je před námi rozvíjejí kabalisté. Spokojme se s tím, že poté, kdy stvořil první sefiru, Bůh se rozhodl materializovat. Tohoto výrazu ovšem používám pouze proto, že jiný vhodný nemáme a také proto, že toto bude konečný výsledek celého procesu. Trochu k pomoci nám může být, představíme-li si Stvořitele jako čistou energii ve stavu úplného souladu, naprosté jednotnosti. V první sefiře se nachází zárodek toho, z čeho nakonec vznikne „deset tisíc věcí,“ což je jak Číňané nazývají celý koncept stvoření. Aby toho mohl dosáhnout, Bůh musí nejprve polarizovat až doposud nediferencovanou čistou energii a aby mohl dojít k mnohonásobnosti, musí najít nějaký způsob k tomu jak tu jednotnost rozbít, tak aby se dosáhlo rozmanitosti. Jinými slovy řečeno, Stvořitel musí postavit na jednu stranu energii a na druhou stranu formu, podle níž až doposud čistá a nepoužitá energie se může postupně zformovávat, až dosáhne konečného tvaru. 

JEDNOTA A POLARITA

Sefirotický strom se sestává z deseti sefirotů a dvaadvaceti cest, které je navzájem propojují (vlevo). Odpovídá to deseti základním číslům a dvaadvaceti zvukům neboli písmenům hebrejské abecedy. Když se na strom dobře podíváme, uvidíme také tři sloupce. Prostřední sloupec spojuje čtyři ze sefirotů, každý z krajních spojuje tři (vpravo). Některé chrámy a jiná místa kde se konají rituální obřady, včetně slavného původního Šalamounova chrámu v Jeruzalémě, o němž se ještě zmíníme, mívají dva sloupy po stranách vchodu, s průchodem uprostřed. 

Tarotový trumf číslo 2, Nejvyšší kněžka, je znázorněný  na obrázku ženou oblečenou v dlouhém jakoby roztékajícím se plášti, sedící mezi dvěma sloupy, často označovanými hebrejskými písmeny Jod a Beth. Vypadá jakoby byla pevně odhodlaná plnit své poslání, jímž je chránit posvátné před profánním a zabránit vstupu všem těm, kteří nemají uvnitř svatyně, o níž tušíme, že se nachází za jejími zády, kde také často visí závoj, co dělat (vpravo).

Pokud se v takovém chrámu koná obřad iniciace, kandidát před svým zasvěcením musí nejprve projít dovnitř chrámu mezi těmito dvěma sloupy, které představují polaritu. Symbolicky takto kandidát prochází ze světa mnohonásobnosti do světa jednoty, do vnitřní svatyně. Oba sloupy přitom představují hranici a průchod mezi světem profánním a světem ducha. Když se mezi nimi prochází, vzniká přitom určité napětí, s jehož pomocí je procházející jakoby vtažen dovnitř sanctum sanctorum, do světa duchovního. Při vycházení dochází k opačnému procesu. Většina lidí toto nepocítí, ti kteří jsou o něco více senzitivní to ale mohou pocítit, někdy i značně silně.

Pouze v poměrně nedávné době začali si vědci všímat a později i vážně uznávat či aspoň brát v úvahu to, o čem se v různých hermetických spolcích vědělo už dávno a co věděli také kabalisté, kteří to mají zabudované v glyfu známém jako Strom života. Strom je rozdělen na tři sloupce, každý z nichž se jmenuje podle sefiry, které se nachází v uprostřed. Nalevo máme sloupec Přísnosti (či také Hněvu), napravo sloupec Milosti (či Milosrdenství), uprostřed potom je sloupec Rovnováhy (či Krásy). Náš mozek je uspořádán podobně: má svoji pravou stranu a levou stranu, zatímco středem prochází do páteře mícha. Mohli bychom ostatně sloupce pojmenovat netradičně po těch spodních sefirotech, jimiž jsou Hod (Sláva), Necach (Vítězství) a Jesod (Základ). To by učinilo naše srovnání s mozkem snadnější, protože tyto sefiroty odpovídají oběma stranám mozku i míše vedoucí do páteře.