Světová náboženství

Jako světová náboženství (anglicky World religions) jsou zpravidla označována světově rozšířená náboženství, které mají největší počet vyznavačů po celém světě, mezi ně se zpravidla řadí křesťanství, islám, judaismus, hinduismus a buddhismus. K pěti hlavním bývá často přičítán sikhismus, případně také zoroastrismus, který dominoval ve starověku na Blízkém východě a je považován za nejstarší světové náboženství vůbec, ale ustoupil kvůli islámské expanzi. Za světová jsou někdy považována také méně rozšířená univerzální náboženství jako džinismus a bahá’í. Méně, ale stále velmi často, se uvádí také východoasijská náboženství taoismus, konfuciánství a šintoismus, která však mohou být zahrnuta pod termíny jako čínská nebo japonská.

Od světových či velkých náboženství jsou pak odlišována lokální náboženství označovaná jako „lidová“, „etnická“ nebo „domorodá“, pod nimiž se obecně rozumí šamanismus, animismus a polyteismus, případně jsou jim dávány další přívlastky jako „přírodní“, „kmenová“, „primitivní“ nebo „původní“. Náboženstvím této kategorie byl během 20. století postupně přiznáván větší význam a vážnost. Jako zvláštní kategorie vedle světových náboženství jsou někdy také uváděna nová náboženská hnutí a různé formy ireligiozity jako například ateismus.

Podle starší analýzy Encyclopædia Britannica z roku 2005 vyznává křesťanství 33 % světové populace, islám 20 %, hinduismus 13 %, čínské lidové náboženství 6,3 % a buddhismus 5,9 %. Ateisté a lidé bez náboženství tvoří asi 14 % populace světa, domorodá kmenová náboženství vyznává 4 % lidstva.

Koncept světových náboženství se zrodil v západním uvažování a vychází ze staršího křesťanského pojetí, které rozdělovalo lidstvo na čtyři skupiny: křesťany, židy, muslimy a zbytek, označovaný zpravidla jako pohané (také modloslužebníci či polyteisté). Toto dělení bylo v druhé polovině 19. století a na počátku 20. nahrazeno systémem, který zahrnuje přibližně deset až dvanáct „světových náboženství“, někdy doplněný o seznam dalších menších náboženských tradic, a který byl široce přijímán ještě na počátku 21. století. Většina světových náboženství tak byla postupně vydělena ze souhrnného „pohanství“.

Světová náboženství jsou často dělena na západní neboli abrahámovská náboženství, a východní náboženství zvaná dharmická (od slova dharma, učení), což upomíná na tradiční dichotomii mezi Východem a Západem, přičemž v tomto dělení někdy zaujímá islám, občas též zoroastrismus, zvláštní pozici mezi Východem a Západem. Taktéž se používá dělení na náboženství vzniklá na Předním východě, v jižní Asii a na Dálném východě. Toto rozdělení upomíná na klasifikaci jazyků používanou v 19. století, které byly rozlišovány na semitské, árjovské (tedy indoevropské) a túránské („orientální“).

Americká badatelka Tomoko Masuzawa kritizuje pojem světová náboženství, respektive world religions, jako vágní a obskurní a upozorňuje na fakt že v původním pojetí pojem odkazoval na universalismus daného náboženského učení v kontrastu k náboženstvím etnickým. Jako světové náboženství tak bylo označováno především křesťanství, a stejný statut začal být v různé míře přiznáván buddhismu, případně i islámu, čímž došlo ke vzniku konceptu více světových náboženství.