Tadeáš Hájek z Hájku na dvoře Rudolfa II.

První vážnější učení z alchymie obdržel Rudolf II. od svých lékařů: Tadeáše Hájka z Hájku a později od Michaela Maiera a Martina Rulanda.
Tadeáš Hájek z Hájku byl nejen lékařem Rudolfa II., ale především poradcem ve vědeckých otázkách vůbec. Byl pověřen, aby přezkušoval alchymisty, kteří se ucházeli o přijetí do císařských služeb. Byl považován za nejvýraznější a nejvýznamnější vědeckou osobnost své doby. Kromě toho, že byl lékařem, byl matematikem a astronomem, chemikem a botanikem, znalcem kulturních poměrů v Čechách, ale i tím, co nás zajímá nejvíce: osobou zasvěcenou do hermetických věd. Je autorem exaktních astronomických spisů, ale také popisu technologie vaření piva, jež je respektována až dodnes. Předpokládá se, že se zasloužil o základy mapování Čech, a navíc přispěl k vytvoření pout mezi Prahou a Evropou na poli vědy. Jeho korespondence s učenci z celé Evropy byla úspěšná, a tak se dozvídáme, že byl jedním z deseti mužů, kteří v roce 1572 zpozorovali v souhvězdí Cassiopeia novou hvězdu a podali správný výklad jevu. Rychle navázal kontakt s ostatními devíti, jedním z nich byl i Tycho de Brahe.
Právě na Hájka se obrátili John Dee a Edward Kelley. V létě roku 1584 se poprvé představili na pražském císařském dvoře. V Hájkově domě vykonal Dee zdařilou transmutaci rtuti v čisté zlato a následně byl jmenován dvorním alchymistou. Edward Kelley byl doporučen panu Vilému z Rožmberka, který byl příznivcem alchymistů a zabýval se hermetickou vědou. Právě pan Vilém z Rožmberka se Johna Dee zastal, když ho císař Rudolf II. pro intriky vypověděl z Čech.