Tao Te ťing - dílo

• Lao-c’ 老子 (Kniha Starého Mistra) – nejranější název (odpovídající jménu domnělého autora díla) z období před nástupem dynastie Čchin 秦, tj. před r. 221 př. Kr.
• Tao Te č’ ťing 道德之經 (Kanonická kniha o Cestě Tao a její Energii Te), resp. Tao Te ťing 道德經 (Kanonická kniha o Cestě Tao a Energii Te) – tyto názvy pocházejí z období dynastie Chan 漢, tedy přibližně z let 206 př. Kr. až 220 po Kr. Podle starých kronik bylo dílo povýšeno na „kanonickou / klasickou knihu” (ťing 經) již za chanského císaře Ťing-tiho 景帝 (vládl v letech 157-141 př. Kr.).
• Lao-c’ 老子 (Kniha Starého Mistra) / Lao-c’ Tao Te ťing 老子道德經 (Kanonická kniha o Cestě Tao a Energii Te od Starého Mistra) – tato označení byla běžně používána v období mezi dynastiemi Chan 漢 a Tchang 唐, tedy přibližně mezi lety 220 a 618 po Kr.
• Tao Te čen-ťing 道德真經 (Pravá kniha o Cestě Tao a Energii Te) – čestný titul „pravá kniha” (čen-ťing 真經) dílu udělil velký příznivec taoismu tchangský císař Süan-cung 玄宗 (vládl v letech 712-756 po Kr.).
• Wu-čchien c’ wen 五千字文 (Text o pěti tisících znacích) – toto metaforické označení proslavil v jednom ze svých čtyřverší tchangský básník Po Ťü-i 白居易 (žil v letech 772-846 po Kr.).

Nejvýznamnější dochované verze a edice díla

• Verze z Kuo-tien – tři soubory bambusových proužků popsaných úryvky z 31 kapitol textu (všechny z přelomu 4. a 3. stol. př. Kr.)[15] nalezené v Kuo-tien 郭店 (v čínské provincii Chu-pej 湖北) v roce 1993.
• Verze z Ma-wang-tuej – dva na hedvábí psané rukopisy textu (z konce 3. a začátku 2. stol. př. Kr.)[15] nalezené v Ma-wang-tuej 馬王堆 (v čínské provincii Chu-nan 湖南) v roce 1973.
• Fu Iho edice – edice textu (původně z konce 3. stol. př. Kr.), kterou vydal a vlastním komentářem opatřil taoistický učenec a astrolog Fu I 傅奕 (žil v letech 555-639 po Kr.).
• Che-šang Kungova edice – edice textu (s největší pravděpodobností z období vlády chanského císaře Wen-tiho 文帝, tedy z let 180-157 př. Kr.)[15] s komentářem legendárního taoistického mudrce Che-šang Kunga 河上公 neboli „úctyhodného Mistra od [Žluté] řeky”.
• Jen Cunova edice – edice pouze Te ťingu 德經 (z 2. pol. 1. stol. př. Kr.) s komentářem taoistického učence Jen Cuna 嚴遵 (žil v době chanského císaře Čcheng-tiho 漢成帝, který vládl mezi lety 33 a 7 př. Kr.).
• Siang Erova edice – edice pouze Tao ťingu 道經 (z pol. 2. stol. po Kr.) s teologickým komentářem (jinak neznámého) Siang Era 想爾, kterým však velmi pravděpodobně byl některý ze zakladatelů religiózního taoismu, a to buď Čang Lu 張陸 (žil ve 2. až 3. stol. po Kr.), nebo jeho děd Čang Ling 張陵, zvaný též Čang Tao-ling 張道陵 (ten podle tradice žil v letech 34-156 po Kr.).
• Wang Piho edice – edice textu s komentářem neotaoistického učence Wang Piho 王弼 (žil v letech 226-249 po Kr.).[15] Tato edice byla v moderní době prohlášena za tzv. standardní verzi a vycházela z ní většina moderních západních překladů včetně dosavadních překladů českých.