Třetí křížová výprava

Po katastrofické bitvě u Hattínu 4. července 1187, dobytí Jeruzaléma na podzim téhož roku a následné ztrátě téměř celého území Jeruzalémského království ve prospěch sultána Saladina vyhlásil papež Řehoř VIII. bulou Audita tremendi z 29. října 1187 třetí křížovou výpravu. Vyslancům kurie se podařilo dokonce zprostředkovat mír mezi francouzským králem Filipem Augustem a anglickým králem Richardem. Svou účast na výpravě přislíbil také římsko-německý císař Fridrich Barbarossa.

Jako první se do Svaté země vydali sicilští Normané a vzápětí i menší námořní kontingenty z Anglie, Dánska a Flander. Fridrich I. Barbarossa se vydal na výpravu z Řezna na jaře 1188 a po cestě začal na byzantském území drancovat. Císař Izák II. kvůli možným násilnostem raději povolil cestu dále na východ přes Helespont. Němci přezimovali v Adrianopoli a na jaře 1190 se opět vydali na cestu. U Ikonia je napadli Turci sultána Kilič Arslana II. a byli Barbarossou poraženi. Při přechodu řeky Salef však Fridrich I. utonul a výprava se rozpadla. Část bojovníků pokračovala dále do Svaté země a část se vrátila domů. Němci se tak výpravy významněji nezúčastnili.

4. července 1190 vyrazila z Vézélay francouzská i anglická vojska, která pod vedením Richarda Lví srdce a Filipa II. přezimovala na Sicílii. Na jaře 1191 křižáci vypluli vstříc Svaté zemi a 12. července dobyli město Akkon a francouzský král se vrátil zpět do vlasti, zatímco Angličané a zbytek francouzských křižáků v čele s králem Richardem bojovali se Saladinem ještě tři roky. Velkým křižáckým úspěchem byla bitva u Arsufu a obsazení Jaffy. Po marném pokusu o dobytí Jeruzaléma Saladin předložil Richardovi mírový návrh, podle něhož zpřístupní Boží hrob západním poutníkům a uzná hranice stávajících křižáckých držav. Po půlročním váhání plném šarvátek byl mír 2. září potvrzen a Richard Lví srdce se vydal na cestu domů.