Třetí sféra andělů

Knížata

Knížata (řecky archai) působí z oběžné dráhy Venuše. Andělské bytosti připomínající světelné paprsky se nacházejí mimo skupinu archandělů. Jsou to duchové dějin a času, strážci národů a krajů a všeho, co se týká jejich problémů a událostí, včetně politiky, vojenských záležitostí, obchodu a podnikání.

Pavel používá termín knížata ve svých listech Kolosanům a Efezanům.

Úkol knížat spočívá v podněcování zrodu nových myšlenek nebo vynálezů, které jsou schopny poznamenat určitou epochu, a zároveň v tom, aby si člověk stále více uvědomoval svou historickou dobu, aby v ní našel své místo, aby se nenechal unášet pokrokem civilizace, ale aby si jej přivlastnil a plně prožil osud, v němž se ocitl.

Archandělé

Archandělé, jejichž vliv sahá až k Merkuru, patří do druhého řádu třetí sféry; tito andělé bývají největšími rádci a správci seslanými z nebe. Archanděl má obvykle ve vztahu k člověku velmi důležitou roli. Podle Pseudo-Dionýsiovy angelologie však archandělé stojí těsně nad nejnižším řádem, řádem obyčejných andělů. V antroposofickém pohledu spočívají úkoly archandělů v inspirování a ochraně velkých skupin lidí, jako jsou národy, národy nebo etnické skupiny; proto se jim také říká duchové lidu, čímž se liší od andělů, kteří se naopak zabývají jednotlivci (andělé strážní) nebo malými skupinami.

Slovo „archanděl“ je v Písmu použito pouze dvakrát, ale v Septuagintě je o něm několik zmínek. Přítomnost sedmi hlavních archandělů, kteří předsedají všem ostatním, je naopak starobylou andělskou tradicí židovského původu, která sahá až do Knihy Tobiášovy a Knihy Henochovy.

Zejména v Tobiášovi 12,15 svatý Rafael uvádí, že patří k sedmi svatým andělům (řecky: ἁγίων ἀγγέλων; transl.: agíōn angélōn), kteří jsou připuštěni k přítomnosti svatých a velebnosti Svatého Božího, Pána Ježíše. Tento verš je třeba srovnat s jiným řeckým termínem z Prvního listu Tesalonickým – 1Sol 4, 16 (Kral, ČEP) (řecky: ἀρχαγγέλου; transl.: arkhangélu), archanděl poslední polnice před posledním soudem. Pracuje s božským nástrojem jako lékař, který léčí a vrací těla k životu, a zároveň ohlašuje Boží znamení, které je jedním ze „sedmi duchů“ ze Apokalypsy – Zj 5, 5 (Kral, ČEP) (ἑπτὰ Πνεύματα; transl. hepta' Pneumata), kteří jsou sedmi „Božíma očima“ na viditelném stvoření, anděly strážnými stvoření a lidstva pověřenými ohlašováním znamení budoucích časů: sedm pečetí, sedm misek, sedm andělů s tolika Božími polnicemi. Počet sedmi archandělů je spojen se svatou bezhříšností, která je připouští k plnosti Božího vidění, a také s výsadou sedmi andělů znát a být schopni předpovídat budoucnost a způsobovat stejné zázraky jako Ježíš Kristus, počínaje vzkříšením mrtvých před Posledním soudem. Bible však výslovně a osobně zmiňuje pouze tři z nich.

Andělé

Andělé patří k nejnižšímu stupni hierarchie; jsou nejblíže lidem a jednotlivcům a dohlížejí na všechny jejich činnosti. Podle Božské komedie se nacházejí v nejbližším vesmírném prostoru k Zemi, v prostoru Měsíce.

Ve steinerovském myšlení představují vědomí jednotlivého člověka, střeží paměť jeho života a z ezoterického hlediska i jeho různých inkarnací. V rámci kategorie andělů existují v každém případě rozdíly mnoha druhů. Andělé jsou často vysíláni jako poslové k lidem. Slovo „anděl“ pochází z řeckého anghelos, což znamená „posel“.

V katolicismu jsou všechny andělské hierarchie lidstvem velebeny díky andělské korunce, což je korunka podobná růženci, s níž se člověk modlí k andělům všech hierarchií a prosí je, aby se přimlouvali u Boha za milosti. Umožňuje také získat odpustky na určité dny.