Trojické kvítky z louky duchovní

19.04.2014 15:35

 

Vypravování o zjevování síly Boží, sebraná v příbytku ctihodného Sergije.

 

(75) Síla znamení kříže

Přežehnal jsem se a láhev se proměnila v písek.

Kněz vesnice Lokotni Možajského újezdu v moskevské oblasti Nikita Markovič Čestnov, který vyprávěl následující příběh ze svého života:

Při mém příchodu na tuto farnost byl tu jeden křesťan, člověk zámožný, živící se prací v lese. Mezi farníky o něm šla řeč, že se zabývá černokněžnictvím neboli čarováním. Když nastal Velký půst, tento křesťan přišel ke mně na zpověď. Jako starostlivý pastýř, pečující o své duchovní ovečky, jsem se opatrně při rozhovoru dotkl této pověsti o něm v lidu rozšířené. Vyslechl mě a jeho tvář se zachmuřila a zčernala jak mrak.
Brzy poté jsem se slyšel, že tento křesťan o mě stále šíří nepřátelské řeči a připisoval mi to, čeho jsem se z Boží milosti nedopustil. Nastal den svaté Paschy. Přišel jsem do domu tohoto křesťana s ikonami. Všechny nás přijal laskavě a pozorně, po skončení molebnu nabídl všem příchozím okusit chléb a sůl. Sám jsem se tomu divil a uvnitř jsem cítil rozpaky, ale nechtělo se mi u něho zůstat na pohoštění. V jeho očích jsem viděl přání, abych zůstal na pohoštění. Proti svému přání jsem tedy souhlasil a zůstal u něho na pohoštění. Když jsem četl modlitbu k Bohu před začátkem jídla, pronášel jsem zvláštně modlitební slova s mimořádnou silou a vírou, v myšlenkách jsem prosil Boha ochránce a zastánce. Když byla modlitba přečtena, hostitel mě poprosil: "Otče, mohu vám nabídnout něco z nápojů?" Poprosil jsem o nalití jeřabinovky. Když hostitel naléval tuto skleničku v hlubině duše jsem se modlil k Bohu, aby silou svého Kříže ochránil mne od každé bídy a neštěstí. Hostitel už dolil skleničku, a když jsem se požehnal znamením kříže a v duchu pronesl: "Ve jménu Otce i Syna i Svatého Ducha," - v ten samý okamžik se láhev a sklenička v rukou hostitele proměnily v písek a vodka jakoby v prach.
Jakoby někdo udeřil do skla těžkým kladivem. Hostitel se rozechvěl po celém těle a zkameněl jako socha. A my v hlubokém vnitřním rozrušení jsme vstali a odešli.

 

(76) Síla životodárného kříže

Tvář zesnulého chlapce se náhle rozjasnila a usmála .

V Kyjevě žila mladá vdova, která měla jediného syna, desetiletého chlapce. V něm se shlížela a doslova ho zbožňovala. Jednou u ní za stolem seděli hosté. Řeč přišla na krásu přírody a velikost Boží. Vdova uslyševši takováto slova, ukázala na svého syna, který zde seděl a jedl kotletu, a pravila: "To je můj bůh a můj poklad! Nic jiného neuznávám." Nestačila ani dokončit svá slova, když nastal strašný křik. Chlapec se náhle začal dávit kotletou a během deseti minut zemřel. Jeho tvář se znetvořila smrtelným trápením. Zoufalství matky neznalo hranic. Utrápená na duši, zmučená, chodila po domě jako šílená. Chlapce připravili k pohřbu. Chůva přitom zjistila, že na hrudi chlapce není kříž. Což kdybychom zavěsili kříž na jeho šíji. Jakmile matka uslyšela slovo "kříž", rychle odpověděla: "Ne, to není třeba, k čemu to dávat na hruď!" a spěšně odešla do sousední místnosti. Chůva byla hluboce věřící člověk a nemohla se smířit s myšlenkou, že bude dítě pohřbeno bez kříže. Sňala ze svého krku kříž, který měla od svého mládí, a s hlubokou zbožností ho vložila na hruď dítěte. A hle, najednou zázrak! Chůva spatřivši takový zázrak se dojetím rozplakala vroucími slzami. Matka, uslyševši pláč chůvy, vrátila se do místnosti a viděla usmívající se tvář svého syna; zvolala: "Žije, on žije." Chůva na to pravila: "Nikoliv, Voloďa je mrtvý. Poté, co jsem přiložila na něho svůj kříž, Boží blahodať prozářila mírem duši i tělo." Tehdy matka, uviděvši sílu Kristova kříže a dosvědčující úsměv na mrtvé tváři, poznala v tom zázrak Boží blahodati. Padla na kolena před ikonou a se slzami dojetí, s projevením lítosti se modlila za prominutí svých hříchů a za spásu svého syna.

 

(77) Blahodatná síla Bogojavlenské vody

Nemocná všude pociťovala přítomnost svaté vody.

Jedna matka vyprávěla o své nemocné dceři trpící posedlostí, následující příběh. Aby jí pomohla, tak při přípravě pokrmu pro dceru přilévala do jídla několik kapek svaté Bogojavlenské vody. Činila tak bez vědomí své dcery. Mnohokrát se stalo, že když přinesla připravený pokrm se svatou Bogojavlenskou vodou ke stolu, tak začala nemocná dcera křičet: "Matko, co ty mě nesnesitelně mučíš? Já to jídlo nemohu okusit a samotný pohled na ně vzbuzuje ve mně hrůzu." S těmito slovy vyskočila od stolu a snažila se utéci z domu. Tak nesnesitelná je síla bogojavlenské vody pro ďábla. Bylo dobře, když nemocná pociťovala přítomnost svaté vody, i když se jí snažila všemi způsoby vyhnout. Matka v modlitbách volala k Bohu o pomoc a nikdy nepřestala doufat v uzdravení své dcery svatou vodou. Po určité době se nemocná dcera stala o mnoho tišší a přicházela k přijímání svatých Kristových tajin pokorně a dokonce plakala. Za rok, brzy poté v tichosti odešla a zesnula jako opravdová křesťanka.

 

(87) O krutém srdci otce k nevinným dětem

V zápase se smrtí si starší děvčátko sundalo šátek a snažilo se jím přikrýt mladší sestřičku.

Ve vesnici Sosnovica (nyní město) Tambovské gubernie, žil jeden vdovec. Měl, dvě malinké dcerušky: jednu šestiletou a druhou pětiletou. Velice toužil se znova oženit a vyhlídl si nevěstu. Avšak nevěsta si dala podmínku: "Neprovdám se za tebe do té doby, dokud se nezbavíš těch dětí!" Otec dlouho nepřemýšlel. Jednoho mrazivého večera zapřáhl do saní koně a posadil ta dvě nevinná dítka na sáně a zavezl je ven do hluboké rokle. Zde děti také zmrzly. Později, když byly nalezeny, lidé zjistili, jak se v zápase se smrtí chovaly. Starší dívka si sundala svůj šátek a snažila se jím přikrýt mladší sestřičku, aby jí zachránila od smrti. V takovém to stavu byly zmrznuté nalezeny. Surový čin otce byl odhalen a viník byl potrestán v celé přísnosti zákona.

 

Z překladů pro vlastní potřebu

Daniel