Úvod do bódhičárjavatáry

Šangpa rinpočhe

Šantidéva, velmi významný indický mistr, sestavil mnoho textů a komentářů, mezi nimiž "bódhičárjavatára" má nejhlubší význam. Šantidéva složil tato učení bez jakékoli pýchy nebo ega. Napsal je prostě ku prospěchu všech bytostí.

Proto je tento text velmi účinný a užitečný pro všechny. Pokud někdo píše s pýchou inteligence, nebudou jeho vysvětlení vhodná pro lidi všech úrovní.

KRÁTKÝ ŽIVOTOPIS ŠANTIDÉVY

Než začneme s učením, je dobré si trochu osvětlit pozadí Šantidévova života. Šantidéva byl princ a narodil se v Bengálsku. Zřekl se své pozice a postupně vyhledal mnohé mistry. Studoval, praktikoval a ukončil vzdělání na Nálandské buddhistické univerzitě, nejvýznamnější buddhistické univerzitě tehdejší doby. Dosáhl dokonalé realizace.

Obyčejně byl velmi pokorný a žil velmi prostě. Proto v něm lidé neviděli žádnou zvláštní nebo realizovanou osobu. Nikdo neměl ani tušení, že je velkým siddhou. Většina lidí v Nálandě měla pocit, že jen mrhá stravou pro sanghu. Neviděli ho tak jako jiní mistři. Viděli jen to, že jí a spí, aniž by něco dělal.

Tou dobou se konala schůze celé sanghy. Lidé si pomysleli: "Jídlo a vybavení sanghy by měly sloužit k dobrým účelům, ale tento mnich nedělá nic jiného, než že jí a spí. Tím hromadí špatnou karmu a odvádí ostatní z cesty." Rozhodli se tedy, že ho vyloučí.

Každý měsíc se konal obřad na obnovení porušených slibů. Během tohoto obřadu se jednotliví mistři střídali ve čtení súter. Nepoznali na Šantidévovi jeho pochopení a realizaci. Tak si pomysleli: "Když ho vyzveme, aby četl sútru, nechá toho sám od sebe, když nebude vědět, jak číst."

Chtěli Šantidévu uvést do ještě větších rozpaků, a tak postavili velmi vysoký trůn a vyzvali jej, aby se na něj posadil a četl sútru. Šantidéva tuto výzvu přijal.

Rukou se dotkl trůnu a ten se snížil. Posadil se na trůn a zeptal se: "Chcete slyšet stávající sútry, tak jak jsou, nebo něco nového?" Mniši byli velmi zvědaví, ale nevěděli, že má vědomosti, tak jej požádali, aby jim vyložil svůj vlastní komentář.

A to byl počátek učení bódhičárjavatára. Když se Šantidéva dostal ve výkladu učení ke kapitole o moudrosti, začal se vznášet ve vzduchu, stoupal stále výš a nakonec se stal neviditelným. Později všichni v sangze litovali, že se k němu chovali takovým způsobem. Pokoušeli se ho najít, ale nepodařilo se jim to.

Konečně jej nějací lidé zahlédli v ústraní na jedné hoře. Zpozorovali, že každý den vchází do jeho jeskyně jelen, ale nikdy už nevyjde ven. Všichni si pomysleli: "Tento mistr již takovou dobu přijímá jelení maso." Přinesli si zbraně a vstoupili do jeho jeskyně, aby ho zbili; nevěděli, že se z něj již stal jogín, jehož činy nejsou připoutané jako činy obyčejných lidí. Když dorazili k jeskyni, nejprve vyšli ven všichni jeleni; nakonec vyšel i on. K jejich překvapení byli jeleni velmi dobře oděni.

Šantidéva ve skutečnosti dával jelenům výklady dharmy. Všichni lidé litovali a vyjádřili mu uznání. Také celá sangha litovala toho, čeho se dopustila, a šla mu vyjádřit uznání.

Všichni mistři a velcí arhati zaznamenali jeho učení, aniž by cokoli vynechali. Jeho učení zcela objasňují rozvíjení bódhičitty(skt., osvícený přístup). I když jsou jeho učení velmi známá v celém buddhistickém světě, v té době o nich nikdo neslyšel. Nebyla však nová.

Stále to byla součást Buddhových učení, ačkoli toto byl Šantidévův komentář založený na jeho vlastních vědomostech a praxi.

ÚVODNÍ KAPITOLA

V úvodní kapitole textu Šantidéva říká: "Tyto komentáře možná nebudou jiným k užitku, ale pro mě a můj proud mysli jsou velmi prospěšné."

To je velmi pokorné vyjádření. Velcí mistři se vždycky snaží snížit své vlastní já a vyzvednout ostatní. Tím způsobem se snaží zbavit se své pýchy a ega.

Toto učení obsahuje deset kapitol, neboli kategorií výkladu.

PRVNÍ KAPITOLA - DRAHOCENNÉ LIDSKÉ TĚLO

První kapitola pojednává o vzácném lidském těle a o tom, jak bychom je měli správně používat. Je to také úvod k bódhičittě.

V komentáři se uvádí, že vzácné lidské tělo se všemi správnými podmínkami je velmi těžké získat. Jakmile ho člověk šťastně získá a nepoužívá ho správným způsobem, nebude pro něj v budoucnu snadné ho znovu získat. Cenné lidské tělo, které jsme obdrželi, vykonává po většinu času mnoho negativních činů. Je jich tolik, že šance, že se v mysli objeví pozitivní myšlenky, jsou velmi mizivé.

Přesto někdy máme dobré myšlenky. A to buď díky požehnání Buddhy nebo v důsledku vlastní dobré karmy. Takové dobré myšlenky se dají přirovnat k temné noci bez měsíce a hvězd, kdy se náhle zablýskne. V tom okamžiku můžeme na vteřinu vidět všechno kolem a vzápětí je zase tma. Takový je náš každodenní život. Máme sklony k negativním myšlenkám. Dobré myšlenky jsou tak vzácné jako blesk na nebi, který se objeví jen na vteřinu.

Jakmile se v naší mysli odrazí pozitivní myšlenky, musíme je zkombinovat s dobrými činy a postojem. To se pro nás stane bodem zvratu. Nahromadění negativních činů je tak velké, že není lehké je očistit nebo se jich zbavit. Tyto negativní činy hromadíme od času bez počátku. Naše nahromadění dobrých činů je jako onen blesk. Objeví se znenadání a ve vteřině jsou pryč. Je tedy velice obtížné očistit naše negativní činy.

Avšak díky soucitu a účinným prostředkům Buddhy je možné očistit jakékoli množství negativních činů. Dá se to provést skrze rozvíjení bódhičitty, což vede k očištění všech našich zatemnění v krátkém čase. Je to jako spálit křoví velké jako hora pomocí jediné zápalky. Čtyřicet jich spálí celou věc bez námahy. To nedokáže žádné nahromadění zásluh.

Nahromadili jsme takové množství negativních činů, že bychom k jejich očištění potřebovali celé eony. Pokud ale použijeme tuto hlubokou metodu, nebudeme takové úsilí potřebovat. Bódhičitta, neboli osvícený postoj, má schopnost přeměnit obyčejný stav člověka na osvícení, jako nějaká formulka, která promění olovo ve zlato. Může přeměnit naše tělo, které je tak nečisté a nedokonalé, ve stav osvícení. Rozvíjení bódhičitty je tedy velmi dokonalou metodou.

V porovnání s bódhičittou jsou ostatní metody hromadění zásluh, např. vykonávání dobrých činů, velmi jemné a slabé. Jsou jako banánovníky - jakmile jejich ovoce uzraje, je třeba jejich kmeny pokácet, protože už neponesou žádné další ovoce. Rozvíjení bódhičitty můžeme přirovnat k ostatním ovocným stromům. Ty nesou ovoce po celou délku svého života. Hromadění zásluh je pak bez konce.

Bódhičitta má dvě části: bódhičittu usilování a bódhičittu aplikování. Bódhičitta usilování je jako náš záměr vydat se na cestu. Já se například rozhodnu, že pojedu do Spojených států. Nejdříve musím mít záměr tam jet. Dále se rozhodnu, že pojedu. Jakmile jsem se rozhodl, že tam pojedu, to je bódhičitta usilování. V praxi říkáme: "Ku prospěchu všech cítících bytostí musím dosáhnout osvícení."

Bódhičitta aplikování je, jako když si koupím letenku a nastoupím do letadla. Každým okamžikem, jak se letadlo blíží k cíli, se stále více přibližuji k osvícení. V praxi jdeme po cestě očisty, hromadění zásluh a moudrosti atd., až dosáhneme stavu osvícení. To je bódhičitta aplikování.

DRUHÁ KAPITOLA - DOZNÁNÍ

Abychom vstřebali bódhičittu, děláme určité činy, tj. darování, poklony, přijímání útočiště a doznání. Ty začínají věnováním vlastního těla, řeči a mysli buddhovi. Zahrnují také všechny dobré věci, které máme, např. darování mandaly, a všechny věci, o nichž si myslíme, že jsou dobré, abychom se zbavili připoutanosti.

Abychom vstřebali vlastnosti buddhy, děláme poklony a přijímáme útočiště v Buddhovi, Dharmě a Sangze. Konečným cílem, kterého chceme dosáhnout, je stav buddhy. Stav buddhy musíme pochopit, proto přijímáme útočiště v Buddhovi. Musíme se na Buddhu spolehnout.

Přijetí útočiště v Dharmě, v učeních Buddhy, je cesta, která nám umožňuje dosáhnout našeho konečného cíle. Spoléháme se tedy také na Buddhova učení.

Sangha je vedení. Abychom mohli bezpečně následovat stezku, potřebujeme duchovní vedení od duchovních přátel, přijímáme tedy útočiště v Sangze.

Poslední část této kapitoly je o doznání. Pokaždé, když prověřujeme naše činy a sami sebe v minulosti a přítomnosti, najdeme hodně činů, které nejsou příznivé a nejsou v souladu s dharmou nebo které jsou vyloženě špatné. Pokud je nerozpoznáme jako špatné, nebudeme se jim moci příště vyhnout. Pokud je rozpoznáme, můžeme je léčit.

Měli bychom si pomyslet: "To bych neměl dělat. Špatné činy vedou k utrpení." Doznávejme se tedy k našim špatným činům a pociťujme lítost a mysleme si: "To bych měl přestat dělat, protože vím, že to není dobré." Také se obracíme k Buddhovi pro odpuštění.

TŘETÍ KAPITOLA - PŘIJETÍ SLIBU BÓDHISATTVY

Třetí kapitola pojednává o přijetí slibu bódhisattvy. Přijímáme slib bódhisattvy stejně, jako to před námi učinily všechny velké bytosti. Ony chovaly bódhičittu jako poklad, přijímaly sliby bódhičitty, dosahovaly osvícení a působily ku prospěchu všech cítících bytostí bez výjimky. Říkáme: "Podobně i já chci dnes postupovat po cestě jejich činů, přijímám tedy sliby bódhičitty. Proto budu vykonávat všechny skutky, které jsou ku prospěchu cítících bytostí." To je smysl slibu bódhisattvy.

ČTVRTÁ KAPITOLA - CHOVÁNÍ

Ve čtvrté kapitole je vysvětlena náprava našeho chování, např. etika. Jakmile jsme přijali slib bódhisattvy, musíme jej dodržovat a působit ku prospěchu cítících bytostí. Musíme se k tomu zavázat. Když studujeme vlastnosti bódhičitty, začínáme si jí vážit, zjišťujeme, jak je dobrá, a pak se rozhodneme přijmout slib bódhisattvy a rozvíjíme bódhičittu. Potom musíme udržovat stezku bódhisattvy. Používáme vlastní moudrost k pochopení jejích kvalit a opravdu ji zkoumáme a prověřujeme a nacházíme její dokonalost.

Jakmile jsme se k tomu zavázali, tak se předpokládá, že slib neporušíme. Bylo by velmi hloupé, kdybychom přijali slib, když na to zrovna máme chuť, a kdybychom jej porušili, když chuť nemáme. Mám na mysli, že bez používání vlastní moudrosti k pochopení kvalit se pouze slepě řídíme slovy jiných - oněch synů velmi pošetilých věcí. Proto se komentář pokouší vysvětlit, že ti, kdo mají moudrost a používají ji k rozhodování určitých věcí, nikdy nevezmou své rozhodnutí zpět. Ti budou postupovat stále kupředu. To je důležitý bod. Přijmout slib a jít kupředu. To znamená, že bychom se nikdy neměli vzdávat.

Pokud si nejsme jistí, tak bychom měli dále studovat a pokoušet se vše ještě lépe pochopit, než se k něčemu zavážeme. Jakmile vykročíme vpřed, neměli bychom se pokoušet udělat krok zpět. Jakmile jsme se rozhodli dosáhnout osvícení ku prospěchu cítících bytostí a vzdáme se tohoto postoje, znamená to, že jsme porušili svůj slib. A když porušíme slib, zradíme všechny cítící bytosti. Podvedeme všechny cítící bytosti, protože jsme slíbili, že je budeme chránit a že je vysvobodíme z veškerého utrpení. Jestliže to na půli cesty prostě vzdáte, tak ignorujete utrpení cítících bytostí. To je považováno za zradu a podvedení všech cítících bytostí.

Pokud si jen kvůli jednomu člověku, kterého nemáte rádi, pomyslíte: "Chci zachránit všechny cítící bytosti kromě této osoby, která je tak nepříjemná a provokující," tak je to také považováno za porušení slibu. Musíme vysvobodit všechny cítící bytosti bez výjimky.

Chování bódhisattvy, tj. po přijetí slibů bódhičitty, je být neustále připraven pomáhat cítícím bytostem, ať jsou jejich potřeby jakékoli. Jestliže potřebují radu, dejte jim radu na základě své nejlepší moudrosti. Pokud potřebují střechu nad hlavou, snažte se jim poskytnout přístřeší. Ti, kteří jsou již na velké stezce bódhisattvy, jsou ochotni obětovat pro potřeby druhých i svůj život, ale to se netýká naší úrovně. V rámci našich schopností se snažíme přinášet užitek druhým, jak jen můžeme, a zcela se vyhýbat ubližování druhým.

PÁTÁ KAPITOLA - DBALOST

Při dodržování slibu bódhisattvy musíme být velmi pozorní. Musíme vědomě pozorovat naši mysl. Když nepozorujeme svou mysl, tak nemůžeme dodržovat slib bódhisattvy. Mysl hraje velmi důležitou roli. Mysl je vždy první a podle ní pak následují činy. Proto je pozorování mysli velmi důležité.

Mysl je jako divoký slon. Může být velmi ničivá, ale skrze dbalost můžeme mysl vycvičit. Můžeme ji krotit tak dlouho, dokud nebude jako ochočený slon. Naše vědomí nebo podvědomí je jako cvičitel. S trpělivostí můžeme mysl zkrotit. Jakmile je mysl zkrocená, její okolí, neboli ostatní, už ji neovlivňují.

Když se podíváme na utrpení v pekle a na utrpení hladových duchů, tyto oblasti ve skutečnosti nikde neexistují v nějaké pevné formě. Myslíte, že někdo neustále trestá a někdo neustále trpí? Tak to není. Šantidéva řekl: "Kdo vytváří zemi žhavého železa a kdo vytváří všechny ty bytosti v pekle, které všechny trestají? Není nikdo, kdo by toto všechno vytvářel. Jsou to manifestace naší vlastní zmatené mysli. Muka pekelná nejsou někde mimo, ale uvnitř naší mysli. Ani osvícení není někde mimo, je obsaženo v mysli."

Proto neexistuje na celém světě nic ničivějšího než mysl. Mysl může manifestovat peklo a může také manifestovat osvícení. Nejdůležitější věcí je tedy pozorování vlastní mysli. Musíme být dbalí. Pokud budeme pozorovat svou mysl, budou ostatní činy napraveny přirozeně.

Je to jako země pokrytá kameny a trny, po které se nedá jít. Abyste mohli bezpečně projít, nemůžete potáhnout celou zemi kůží, protože by jí bylo potřeba příliš mnoho a nikdy by nebylo dost na pokrytí celého světa. Stačí, když si obujete boty a můžete vykročit. Pak to bude bezpečné.

Nemusíme se prát s každým jednotlivým negativním činem nebo důsledkem. Snažíme se zkrotit vlastní mysl - tím zkrotíme i všechna ostatní zatemnění, všechny příčiny a podmínky.

Žádné činy, které děláme, nejsou bez dbalosti bezpečné. Mohou být velice snadno zničeny, pokud neudržujeme dbalost. Závoje mysli jsou jako zloděj, který neví, že může sebrat všechny naše nahromaděné dobré zásluhy.

To znamená, že když nejsme dbalí, stáváme se bezstarostnými. Když se staneme bezstarostnými, můžeme nevědomky udělat hodně špatných věcí. Aniž bychom si to uvědomili, vydáme se po špatné cestě a špatným směrem. Tím způsobem všechny naše nahromaděné zásluhy zmizí nebo budou zničeny.

Dbalost platí na jakýkoli čin, který uděláme. I když mám s někým promluvit, musím nejprve prozkoumat, zda moje řeč nezpůsobí negativitu a zda nebude mít na někoho špatný vliv. A netýká se to jen mluvení, musíme nejdříve prověřit každý čin, který děláme. Musíme si vše stále uvědomovat na základě vlastního zkoumání - jestli je to ta správná věc, kterou bychom měli říct nebo udělat. To je dbalost.

Pokud pouze říkáme cokoli, co nás napadne, bez jakékoli kontroly, je to bez dbalosti. Jestliže něco řeknete jenom proto, že to chcete říct, aniž byste to jakkoli prověřili, aniž byste prověřili, zda je to správné nebo špatné, je to bez dbalosti. To může být pro vás i pro ostatní velmi destruktivní.

ŠESTÁ KAPITOLA - TRPĚLIVOST

Šestá kapitola pojednává o trpělivosti či toleranci. To je také velmi důležité pro rozvoj bódhičitty. Šantidéva řekl: "Někdo po tisíce eonů hromadí zásluhy, štědrost a provádí dary tathágatům (buddhům). Všechny dobré skutky, které nahromadil, mohou být zničeny jedinou náhodnou nenávistí. Nenávist je proto nejničivější a vede ke zrození v některé z nižších oblastí. Neexistuje žádný větší přestupek než nenávist.

To znamená, že nenávist je nejvíce negativním činem a má nejzávažnější důsledky, které může člověk zakusit, jako např. utrpení v pekle.

Trpělivost je největší zásluhou a největší praxí. S trpělivostí je člověk schopen vstřebat všechny kvality. Proto Buddha kladl důraz na toleranci, neboli trpělivost, jako na velmi důležitou část jeho učení.

Nejen že nenávist vede ke zrození v pekle nebo v některé z nižších oblastí zrození, nebo k utrpení v příštím životě, ale také má okamžitý účinek v tom, že můžete zažít utrpení. Jakmile se člověk na někoho rozhněvá, je pro tuto osobu nemožné, aby byla šťastná nebo v pohodě. Tato osoba bude trpět velmi hlubokým zmatkem. To znamená, že bude ohromně trpět psychickými poruchami. Člověk může zažít tento druh utrpení i v jediném okamžiku.

S ohledem na příští život nebo na ten, v němž hromadíme návykové tendence, vede nenávist podle súter a tanter přímo k utrpení v pekle. Tato atmosféra zmatku se stane skutečnou, jakmile se člověk znovuzrodí, takže bude prožívat důsledky nenávisti, jako by trpěl v pekle.

I když je nenávist největším přestupkem, neznamená to, že je nevyhnutelná. Můžeme to změnit, protože v tomto světě neexistuje nic, co by nebylo možno napravit nebo změnit. Všechno je možné zlepšit.

Proto Šantidéva radil: Snažte se rozvíjet trpělivost při konfrontaci s velmi jemnými a velmi malými škodlivými činy, postupně přecházejte k těm více škodlivým a nakonec k těm zřejmým a nejškodlivějším. Tímto způsobem můžete rozvíjet trpělivost. I když někdo mohl být v minulosti velmi temperamentní, může se z něj díky výcviku stát velmi trpělivý člověk.

Ať k vám od někoho proudí jakkoli nepříznivé věci, neměli byste z toho vinit přímo tu osobu, protože všechny tyto druhy ublížení byly vykonány neúmyslně a není v nich zcela beze zbytku angažována ta která osoba. Do velké míry to závisí na okolnostech.

Když jsou podmínky a příčiny nepříznivé, nemá daná osoba jinou volbu; musí to udělat. Pak se dostaví nepříznivý výsledek. Neměli bychom vždy vinit toho druhého člověka. Raději bychom měli vzít část viny na sebe, protože i my jsme vytvořili podmínky pro ten následek. To je také jedna metoda praxe.

Obyčejně, když se přihodí takové věci, tak si vždycky myslíme, že jsme zcela bez chyby a ten druhý je plný chyb. Když se člověk zkusí bránit, je to ještě horší. Jedna metoda je určitým způsobem se zamyslet a neobviňovat druhou osobu. Uvedu příklad člověka, který je psychicky nemocný.

Člověk s psychickou poruchou může být velmi prudký a ničivý. Přesto však jeho lékař nebo ten, kdo ho léčí, nebude brát jeho zuřivost vážně. Chápe totiž příčinu této zuřivosti, a proto nereaguje hněvem. Přesně ví, co se odehrává.

A ve skutečnosti je to stejné i v našem každodenním životě. Nenávist je zatemnění mysli, a to velmi silné. Jakmile je člověk psychicky nemocný, nemá žádnou možnost volby. Je ovládán svou chorobou. Pokud chápete učení, příčiny a okolnosti, tak byste to neměli brát vážně. Měli byste mít více pochopení, právě jako ten lékař, který chápe svého pacienta. To je velmi hluboká metoda použitelná v našem každodenním životě.

SEDMÁ KAPITOLA - PÍLE

Sedmá kapitola je o píli. Píle je vždycky důležitým cílem, protože bez úsilí nemůžeme postupovat po cestě. Je to jako vítr, bez kterého se loď nepohne. Proto musíme rozvíjet píli, abychom rychleji postupovali v našem rozvoji.

Jak rozpoznáme píli? Pilný praktikující je ten, kdo má určitý druh radosti z cesty. To je rozpoznání píle. Jakmile máme radost, jakmile jsme čistí a víme, že to je velmi dobrá věc na cestě, objeví se píle přirozeně. Nemusíme do toho vkládat příliš velké úsilí. Ale jakmile máme radost, jakmile jsme získali opravdový zájem, pak ji budeme v souladu s tím rozvíjet. Radost z cesty je smyslem píle.

Jinými slovy, píle neznamená, že se musíme nutit do usilovnější práce. To není dokonalá píle, protože budete mít tendenci to velmi snadno vzdát. Abyste rozvinuli dokonalou píli, musíte toho pochopit více - utrpení v samsáře, vlastnosti bódhičitty a kvality osvícení. A když pochopíte všechny tyto faktory, objeví se píle bez úsilí. Nemusíte se do toho nutit. Přijde to spontánně. A to je dokonalá píle.

Pochopení kvalit osvícení a utrpení v samsáře neznamená stále myslet na špatnou stránku samsáry. Můžeme myslet i na dobrou stránku samsáry - na určité omezené štěstí a potěšení, jež můžeme v samsáře také prožívat. Ale musíme být neustále pozorní a chápat, čím takové štěstí je. Takové štěstí je určitá dobrá karma, ale dobrá karma není dokonalá, protože netrvá dlouho. Tento druh štěstí v samsáře je jako olizování medu z břitvy. Pokoušíte se ochutnat med, tak olizujete břitvu a přitom si pořežete jazyk. Takže zároveň zakoušíte dobrou chuť medu i utrpení. A takové je samsárické neboli světské štěstí.

Proto štěstí v samsáře není dokonalé a utrpení je nesnesitelné. I když jde jen o takový druh štěstí, tak o něj bojujeme a dokonce jsme za něj ochotni i obětovat svůj život. A co osvícení, které je dokonalým štěstím, trvalým štěstím bez vad? Jak bychom to měli nahlížet v případě vlastností tohoto druhu?

Neměli bychom přemýšlet o tom, co nabízí světské štěstí. Měli bychom se snažit usilovat o víc než jen světské štěstí, to jest o stav osvícení. A to vše je otázkou píle.

OSMÁ KAPITOLA - MEDITACE

Následující kapitola se zabývá meditací neboli meditační koncentrací. Abychom mohli rozvinout moudrost, potřebujeme mít ustálenou mysl. Proto musíme rozvíjet meditaci. Když je naše mysl nekontrolovaná nebo rozptýlená, jsme neustále v nebezpečí znečištění mysli, jako bychom byli lapeni v čelistech krokodýla. Je-li naše mysl rozptýlená, objeví se negativní myšlenky. My pak můžeme tyto negativní myšlenky následovat, děláme negativní činy, odkloníme se ze správného směru a sejdeme z cesty. V důsledku toho mohou zmizet nebo být zničeny veškeré nahromaděné zásluhy. Proto, když nemáme stálou mysl, jsme neustále v nebezpečí znečištění mysli.

Abychom potlačili nebo uklidnili tyto negativní myšlenky a negativní činy na fyzické úrovni, snažíme se zanechat všech druhů zbytečných činů. Na psychické úrovni se snažíme vyvarovat se zbytečného plánování a myšlení na budoucnost a minulost. Pokoušíme se vyhýbat rozptýlením způsobeným tělem a myslí.

Hlavní překážkou při meditaci je připoutanost. Meditující se snaží potlačit své připoutanosti. V rámci vlastních možností se snažíme potlačit nebo omezit tolik, kolik jen můžeme. Úspěšnější budeme teprve tehdy, až se pokusíme meditovat.

Dále probereme předmět meditace. Podle většiny súter, neboli učení Velké cesty bychom měli nejprve meditovat na potlačení vlastních zatemnění mysli. V závislosti na tom, který druh našeho zatemnění je agresivnější, nasadíme odpovídající protijed.

Jestliže má někdo více nenávisti, měl by vložit veškeré úsilí do praxe rozvíjení soucitu a milující laskavosti. To je protijed proti nenávisti.

Pokud má někdo více touhy, měl by praktikovat meditaci na nedokonalost samsáry a nedokonalost předmětu své touhy. Tím způsobem bude schopen pochopit podstatu toho kterého zatemnění a omezit je.

Pokud máte více nevědomosti, meditujte na dvanáct článků vzájemně závislého vznikání, tzn. že každé utrpení, každý samsárický zážitek je způsoben nevědomostí. Tato nevědomost, zmatená mysl, produkuje všechny druhy článků. Proto se to snažte zvrátit.

Když se budeme snažit, abychom nebyli zmatení, když se budeme snažit odetnout tuto nevědomost, tak budeme schopní odetnout i všechny ostatní zmatenosti, všechny ostatní články, vazby. Pokud jsme více zmatení nebo žijeme v nevědomosti, tak bychom měli meditovat na dvanáct článků vzájemně závislého vznikání.

V této fázi můžeme také použít libovolný druh meditace nazývané šamatha. Také můžeme praktikovat kteroukoli metodu meditace šamatha.

DEVÁTÁ KAPITOLA - MOUDROST

Devátá kapitola je o moudrosti. Musíme rozvíjet dokonalou moudrost, abychom utišili naše utrpení a ukojili naši nevědomost. Proto potřebujeme rozvíjet moudrost.

Moudrost má dva aspekty: Moudrost k pochopení relativní pravdy a moudrost k pochopení absolutní pravdy.

Každá moudrost, která zahrnuje pojmy, spadá pod relativní pravdu. Každá moudrost, která nezahrnuje pojmy, spadá pod nejvyšší, absolutní pravdu. Na tyto záležitosti existuje mnoho různých pohledů a filozofických názorů, je to tedy velmi obtížné téma. Když budeme mít příště příležitost je objasnit, tak si o nich můžeme pohovořit. Pro tuto chvíli to vynechám, protože je to příliš složité.

DESÁTÁ KAPITOLA - VĚNOVÁNÍ

Desátá kapitola se zabývá věnováním. Každý dobrý čin nebo skutek, který vykonáme nebo na který meditujeme, musíme věnovat dobré příčině. Věnujeme jej pro úplný i dočasný užitek.

Úplné věnování je věnování dosažení osvícení ku prospěchu všech cítících bytostí.

Dočasné věnování je takovéto: "Kéž každý, každá bytost, která trpí, očistí díky této zásluze za můj rozvoj moudrosti a jiného své utrpení. Kéž se těm, kteří nemají co jíst, dostane potravy. Kéž se těm, kteří nemají co na sebe, dostane ošacení. Kéž ti, kteří jsou v horkém pekle, dostanou studenou sprchu, která je zchladí, a kéž ti, kteří jsou ve studeném pekle, dostanou něco pro zahřátí."

Můžete věnovat i malé množství zásluh tak rozsáhle, jak jen můžete. To může být velmi účinné a může se to znásobit až do velkého rozsahu. V kontextu praxe Velké cesty je věnování velmi důležité.

ZÁVĚR

Tím končí "bódhičárjavatára", která zahrnuje vlastnosti bódhičitty, aktivity bódhisattvy a způsob očištění hrubých i jemných zatemnění mysli.

Geše Palzang Gjalccho, učenec školy Gelugpa, poskytl k bódhičárjavatáře komentář. Vlastní "bódhičárjavatára" bez komentáře - přímý překlad tibetského textu - je známá jako "Nastoupení stezky skutků bódhisattvů". Česky by se to dalo nazvat jako "Způsob života bódhisattvy". Tento text je poměrně snadno pochopitelný i bez komentáře, ale pokud tomu nerozumíte, můžete se poohlédnout po textu s komentářem.

Věnujme teď zásluhy nahromaděné během tohoto výkladu a naslouchání všem cítícím bytostem pro dosažení jejich osvícení.

 

překlad: Vladimír Pleva