Úvod do Keltského náboženství

Jako keltské náboženství se označují polyteistické kulty starověkých Keltů, zaniklé po rozšíření křesťanství v západní Evropě na konci starověku a na počátku středověku. Keltové - je souhrnný název pro etnika rozšířená ve starověku prakticky po celé Evropě, odkud byli postupně tlakem germánských kmenů ze severu a Římské okupace na jihu vytlačováni do severozápadní Evropy, od Británie po Skotsko.

Původně to byly velmi bojovné kmeny, jež uctívaly přírodní síly a hledaly své bohy v přírodních objektech a jevech. Jejich kulty se tradovaly ústně a některé jejich rysy se dochovaly ve středověkých irských a velšských mýtech. Keltové brzy přejali křesťanství a první keltský kostel byl na Britských ostrovech postaven kolem roku 200 n.l.

Zvlášť významnou roli v náboženském životě keltů sehrávali druidi v roli učenců a kněží. Některé římské prameny uvádějí, že se na druida studovalo až 20 let. Byla to velmi vážená vrstva obyvatel. Každoročně se scházeli ke svým sněmům poblíž Carnutu, města na území dnešní Francie.

Posvátnou rostlinou Keltů bylo jmelí. Nejvyšším bohem v jejich systému byl Taranis. Mezi další významné bohy patřil Lugh - dobrý bůh světla, Cernunos, Epona a Sequana. Jako posvátná zvířata uctívali jelena, koně a kohouta. Svým bohům přinášeli i lidské oběti, většinou však obětovali zvířata. Druidové uctívali rovněž stromy, zejména duby. Posvátné byly tzv. nemethony, neboli posvátné dubové háje, kam měli povolen vstup pouze druidi. Později, po střetu se středomořskými kulturami Říma a Řecka, přejali také jejich systém bohů.