Vánoční svátky ve světě
Vánoce se slaví v různých zemích různými způsoby, které odrážejí místní tradice a patrně zahrnují i předkřesťanské zvyky. V mnoha zemích jsou to státem uznané svátky s jedno- až třídenním pracovním volnem. Vánoce nejsou uznaným svátkem například v muslimských zemích a v Číně. Mezi země, kde se jako veřejné svátky neslaví, patří Afghánistán, Alžírsko, Ázerbájdžán, Bahrajn, Bhútán, Čína (s výjimkou Hongkongu a Macaa), Írán, Izrael, Japonsko, Jemen, Kambodža, Katar, Komory, Kuvajt, Laos, Libye, Maledivy, Maroko, Mauritánie, Mongolsko, Omán, Pákistán, Saharská arabská demokratická republika, Saúdská Arábie, Severní Korea, Somálsko, Spojené arabské emiráty, Tádžikistán, Thajsko, Tunisko, Turecko, Turkmenistán, Uzbekistán a Vietnam.
Vánoce, spolu s Velikonocemi, jsou období nejvyšší návštěvností kostelů a v mnoha zemích se na Štědrý den dávají dárky, zejména dětem. Přibližně ve stejnou dobu se slaví židovská Chanuka a afroamerická Kwanzaa.
Vánoce v Česku
Vánoce jsou považovány za nejvýznamnější svátek v roce i pro nekřesťany, kteří jej spojují se zakončením roku a s trávením času v rodinném kruhu. Světské pojetí Vánoc často spojuje do jednoho samotné Vánoce (začínající Štědrým večerem) a jim předcházející advent; někdy v něm dokonce Vánoce krátce po Štědrém večeru končí, ačkoliv jejich církevní prožívání trvá až do prvních dní ledna.
Již před Vánocemi bývají v Česku obce a města slavnostně vyzdobena, stejně jako domy a někdy i okna a dveře domů. Svíce na adventním věnci se zapalují postupně jako v jiných zemích. Soboty a neděle tráví lidé svátečně, pokud je ovšem nemusí trávit prací. Často vycházkami do přírody nebo do města, kde navštěvují trhy, muzea, kostely, galerie a jiná hezká místa. Celé období před Vánocemi má sváteční nádech, obyvatelé uklidí a vyčistí celý dům, nakupují dárky a pečou cukroví. V předvánočním období jsou v ČR časté koncerty a děti na náměstích mají pod vedením učitelů vystoupení se zpěvem a hrami, ve školách a školkách ukázky prací s vánoční tematikou. Bývají připravovány betlémy, jesličky často se živými herci. Po Vánocích chodí děti, někdy s doprovodem dům od domu vybírat peníze na Tříkrálovou sbírku, kterou pořádá katolická charita.
Vánoce se slaví 24. (Štědrý den), 25. (Boží hod) a 26. prosince (svatý Štěpán) a předchází jim v křesťanském pojetí čtyřtýdenní advent. Všechny tři dny jsou státem uznávaným svátkem, a tedy i dnem pracovního klidu. S vánočním slavením je spojeno množství místních či národních zvyklostí. Na statku se nejdříve musel obstarat dobytek, teprve když bylo poklizeno a odzvonilo klekání, sešla se rodina u stolu. Samozřejmostí bývala i návštěva hřbitova. V českých zemích bylo ve 20. a 21. století běžné strojení vánočního stromku a dávání dárků dětem i dospělým. Důležitým zvykem je rodinná nebo společná podoba oslavy Vánoc, lidé tráví svátky společně a v dobré pohodě.
V českých zemích poprvé vánoční stromek připravil pro své přátele v roce 1812 ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se poté začal prosazovat v bohatých pražských měšťanských rodinách a teprve později i do venkovských stavení. Rovněž bývá zvykem na Vánoce stavět jesličky neboli betlém: v Čechách se tento zvyk objevuje roku 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze. Charakter Vánoc do značné míry ovlivňují také koledy, česká tradice koled je pak zvláště bohatá. Koledování se nezúčastňovaly děti z bohatších rodin, protože jejich rodiče jim nedovolovaly „žebrotu“. Na Tři krále děti předváděly divadelní hry na vánoční motivy, odměnou byly nejčastěji peníze.
Anglie, Kanada, USA
V Anglii a v Severní Americe jsou Vánoce slaveny v duchu náboženské tradice, spojené s obdarováváním bližních dárky, jež jsou rozbalovány 25. prosince ráno. V domácnostech nesmí chybět vánoční stromek, v USA je též oblíbené venkovní zdobení domů vánoční výzdobou, především osvětlením.
Tradičním štědrovečerním pokrmem je nadívaný krocan, případně jiná drůbež. Podává se s pečenými bramborami, zeleninou a brusinkovou omáčkou. Tradičním dezertem je vánoční pudink. Ten se vyrábí dlouho před Vánocemi a je díky vysokému obsahu alkoholu velmi trvanlivý. Je nejčastěji vyroben z oříšků, hrozinek, rumu, vajec, strouhanky, cukru, citronů a švestek. Podává se s koňakem nebo punčem. Jelikož v USA je nadívaný krocan tradičním pokrmem též na Den díkůvzdání, bývá zde v některých oblastech u štědrovečerní večeře nahrazován jiným jídlem. Například ve Virginii se podávají ústřice, šunkové placky a nadýchané oplatky. V některých oblastech na středozápadě s původně skandinávským osídlením se podává tzv. lutefisk (speciálně upravená ryba) s tuřínem. V některých venkovských oblastech může být též podáváno maso ze soba, vačice či křepela.
Dárky v anglosaských zemích roznáší starší mužská postava jménem Santa Claus (ve Velké Británii, Austrálii a jinde též nazývaný Father Christmas, tj. Otec Vánoc), který vozí dárky na saních, v některých podáních tažených soby.
Belgie
V Belgii, podobně jako v sousedním Nizozemsku, děti prožívají více svátek Sv. Mikuláše než Vánoce. Tehdy totiž ty hodnější dostávají dárky od Sinterklaase (ve Vlámsku) nebo Saint Nicholase (ve Valonsku). Těm zlobivějším pak hrozí, že si je odnese Černý Petr, prý do Španělska. Vánoční svátky jsou tradičně zasvěceny spíše setkávání rodin a přátel namísto rozdávání dárků. V posledních letech však i Belgie podléhá komerčním vlivům a Santa Claus obvykle pod vánoční stromek či do punčoch zavěšených u krbu něco nadělí. K tradičním vánočním jídlům patří v Belgii ryby, mořské plody a plněný krocan. Nejtypičtější pochoutkou vyhrazenou jen pro vánoční tabuli je sladké „vánoční poleno“, ve vlámštině „kerststronk“ a ve francouzštině „la bûche de Noël“. Jedná se o měkkou, pěnovitou roládu naplněnou krémem a zvenčí ozdobenou čokoládou tak, že opravdu připomíná poleno.
Francie
První vánoční svátek ve Francii je Saint Nicholas 6. prosince (u nás Mikuláš) přičemž se po celé zemi konají průvody a děti jí perníčky ve tvaru Mikuláše. Poté nastává Advent, při kterém je ve Francii zvykem dělat obrovské vánoční trhy. 24. prosince poté děti dávají za dveře domu či bytu mrkvičku pro soby, kteří by měli přitáhnout saně s Pere Noëlem. Ráno pak děti mrkvičku zkontrolují – pokud zmizela, je to neklamné znamení, že tu byl Père Noël a přivezl nadílku. Do pokoje se dostává komínem v krbu. V některých oblastech tak děti stále dávají ke krbu 24. prosince botičky, aby jim do nich Pere Noël nadělil dárky. Ve většině rodin nechybí ani vánoční stromek. Francouzi si doslova potrpí na bohatou výzdobu a tak ani na stromcích nesmí chybět osvětlení, aby vynikly i v noci. Typickým stromkem je jedle, která je hlavní dekorací v každé rodině[6]. Mezi tradiční pokrm patří ve Francii vánoční krůta plněná jedlými kaštany (la Dinde de Noel), která se podává s vařenou zeleninou. V některých regionech Francie najdete třeba ústřice, tučná kachní játra foie gras, uzeného lososa, palačinky (Bretaň) nebo husu (Alsasko).
Dánsko
Lidé v Dánsku si o Vánocích zdobí dům postavičkami skřítků, kterým se říká nisser. Mohou být různě velcí, mají špičatou čepičku a jsou oblečeni do dánských národních barev (červené a bílé). Jsou to právě tito skřítci, kteří večer 24. prosince nadělují dárky. Drobné dárečky a sladkosti se zavěšují na větve vánočního stromečku. Na Štědrý den lidé často chodí zapálit svíčku na hřbitov. V některých oblastech panuje také zvyk vítání „vánočního posla“, který zaklepe na dveře a každému dá vtipný dáreček charakterizující obdarovanou osobu – poukazují na ctnost nebo vadu, např. tlouštíci dostávají špejli od jitrnice. Večer se rodina sejde u stolu, na kterém nesmí chybět husa, kachna, popřípadě vepřová pečeně s červeným zelím jako hlavní chod a dále pak opepřená treska s ředkvičkou, pivní chléb, teplá šunka, hnědé koláčky nebo horká rýže zalitá studeným mlékem. Speciálním dezertem je rýžový nákyp se zapečenou mandlí, jejíž nálezce dostane zvláštní dárek. Po večeři rodina přesune ke stromečku, kolem kterého tančí dokola, držíc se za ruce a zpívajíc koledy.
Švédsko
Prvním vánočním svátkem je ve Švédsku 13. prosince Den sv. Lucie. Tento svátek se podobá českému Mikuláši. Mladí lidé se v převlečení za anděly a na hlavě ozdobení korunou s hořícími svíčkami vydávají nadělovat dětem cukroví. Typickou vánoční ozdobou je slaměná postavička kozla, ať už je v nadživotní velikosti nebo k zavěšení na stromeček, která se později na Tři krále hází do ohně. Hlavním chodem sváteční večeře je sušená treska s bílou omáčkou, dalším tradičním pokrmem je vörtbröt – kořeněný chléb s hřebíčky a zázvorem. Jako vánoční specialita se podávají i vařené fazole se slaninou a cibulí nebo malé klobásky, kterým se říká julkorv. Po večeři přichází nadělovat dárky přihrblý dědeček Jultomten (Vánoční muž) za pomoci skřítků Julnissarů. Je zvykem na dárky místo jména obdarovaného napsat krátký verš charakterizující danou osobu, která se má podle toho o svůj dárek sama přihlásit.
Island
Na Islandu nosí dárky 13 skřítků. Skřítkové přicházejí postupně od 12. prosince až do Štědrého dne. Každý skřítek má své jméno, jenž je odvozeno od lumpáren, které lidem provádí: 1. Dřevonožka, 2. Rokliňák, 3. Mrňous, 4. Olizovač lžic, 5. Kastrolník,6. Vylizovač misek, 7. Dřevobuchka, 8. Milovník Skyru, 9. Zloděj klobás, 10. Šmírák, 11. Čmuchal, 12. Háček, 13. Svíčkař. Pod stromečkem nesmí jako dárek chybět knížka a nějaké oblečení, protože tady mají vánoční kočku, která na Štědrý den obchází Island a každého, kdo pod stromečkem nenajde nové oblečení, a nebo novou knížku tak odnese a sní. Jólabókaflóðið je příprava na Vánoce, kdy každý dostane do schránky zdarma katalog knížek ve kterém se objevují knižní tituly, které vyjdou před Vánoci. Po večeři se celá rodina sejde u vánočního stromečku, kde si společně rozdají dárky. Dárečky se pod strom položí ráno a na každém je uvedeno, od koho je. Den před Štědrým dnem 23. 12. na den svatého Thorláka [67]Islanďané tradičně jedí fermentovaného rejnoka. Rejnok při své fermentaci dostane velmi nepříjemný zápach, kvůli kterému se obvykle jí venku v garáži případně v restauraci.[68]Na Štědrý den se jí uzené jehněčí, solená vepřová žebra nebo různí divocí ptáci. K masité části večeře se přidá houbová omáčka, vařené brambory, červené zelí a dokonce i džem. Podobě jako v jiných severských zemích na vánočním stole nesmí také rýžová kaše se skořicí rozinkami a jednou mandlí na vršku. K tomu všemu na Štědrý den ještě usmaží tenký zdobený chléb, přidají spoustu druhů cukroví a vánoční večeře je hotová.
Norsko
V Norsku dárky nenosí Ježíšek ale koza krále Olafa II. Na Štědrý den jedí vepřové nebo skopové žebírko s vařenými brambory. Před rozbalováním dárků se kolem stromku sejde celá rodina, která v kruhu tančí a zpívá norské koledy. Podle legendy na Štědrý večer vycházejí zlé čarodějnice a hledají košťata, na kterých by se proletěly. Proto musí být všechna košťata v domě pečlivě schovaná. Zatímco košťata Norové schovávají, svou norskou vlajku milují, proto bývá hlavním prvkem na vánočních řetězech, ale i na sloupech před domem, právě vlajka.
Polsko
V Polsku začínají Vánoce večer 24. prosince v okamžiku, kdy se na nebi objeví první hvězda. Poláci slaví svátek sv. Mikuláše 6. prosince, ale tento den Mikuláš přináší dárky jen dětem. Teprve o Štědrém večeru Mikuláš, ale častěji Dzieciątko (dítě Ježíš), Aniołek (Anděl) anebo Gwiazdor (ve Velkopolsku) nechává pod stromečkem dárky pro všechny. Odedávna zvykem jsou také jesličky v kostele, v jejichž pozadí se často místo betlémské krajiny zobrazují polská města a historické stavby. Během svátku se tradičně navštěvují tyto betlémy s celou rodinou.
Sváteční stůl nebo i podlaha se zdobí trochou slámy, která má připomínat, že se Ježíšek narodil ve chlévě. Na začátku štědrovečerní večeře se rodina a hosté dělí o oplatku. Je to symbol smíření a příležitost přát si všechno nejlepší. Zvykem je prostírat u štědrovečerní večeře jeden talíř s příborem navíc pro případného hosta. Jedná se o aluzi na židovskou tradici vyhrazení místa u pesachového stolu proroku Eliášovi. Samotná večeře se skládá z dvanácti chodů symbolizujících dvanáct měsíců v roce. Hlavním jídlem je smažený kapr nebo jiná ryba. Před tím se obvykle podává červený boršč s tzv. uszkami (taštičky s houbami, které připomínají tvarem uši), pak pierogi, tj. taštičky se zelím a houbami, a jiná postní jídla. V různých částech Polska se jedí různé vánoční pochoutky: např. pro Slezsko je typická moczka, namočený perník s rozinkami, ořechy, mandlí a sušeným ovocem, a také makůvky – rohlíky máčené ve sladkém mléce a obalované v máku. Typická je také kutia, která je části východní tradici a její základem je pšenice, med, rozinky, mandle apod. Na Vánoce se také peče perník. O půlnoci z 24. na 25. prosince se slaví v katolické církvi půlnoční mše – pasterka, která připomíná pastýře, kteří jako první navštívili Ježíše. Zpívají se také koledy.
Itálie
V Itálii bývají hlavním symbolem Vánoc jesličky. Zpravidla ale nechybí ani ozdobený vánoční stromeček (nejčastěji jedle). Konkrétní zvyky a tradice se liší dle rodin a zejména podle jednotlivých měst a regionů. Zejména křesťanské rodiny mají jesličky doma, a na ty v životní velikosti se chodí dívat do kostelů nebo na náměstí. Rodinné betlémy se obvykle dědí z generace na generaci. Vánočním dnem je 25. prosinec. Hlavní slavnostní pokrmy o několika chodech se podávají při večeři 24. 12. nebo při obědě 25. 12., kdy se scházejí celé rodiny. Dárky se rozbalují po večeři 24. 12. (čeká se do půlnoci, kdy začne 25. prosinec) nebo druhý den ráno a leží vedle jesliček nebo pod stromečkem. Dárky jsou spojené s osobou italské obdoby Santa Clause – Babbo Natale. Po snídani jde zpravidla celá rodina do kostela. Na italské vánoční hostině nesmí chybět panettone, typická vánoční bábovka s hrozinkami a kandovaným ovocem, nebo v případě severní Itálie jednodušší pandoro. Hlavní jídla se opět liší v závislosti na tradicích daného regionu a rodin. Může být jehněčí s rozmarýnovými bramborami a artyčoky či večeře o několika chodech na bázi mořských ryb.
V Itálii se slaví ještě 6. ledna svátek Epifanie. Čarodějnice La Befana sestoupí komínem do domů, kde zanechá dětem dárky. Její velká loutka se pak na znamení konce svátků zapálí.
Ve východní Evropě a v některých asijských zemích, včetně Ruska, jsou slaveny především pravoslavné Vánoce. Vánoce se v pravoslaví začínají slavit až 6. a 7. ledna z důvodu posunu ve východních církvích stále používaného juliánského kalendáře o 13 dnů oproti západnímu gregoriánskému kalendáři (25. prosinec juliánského kalendáře tak spadá až na 7. leden gregoriánského).
V historii byly pravoslavné Vánoce spojeny s velkým množstvím tradic, které však upadly z velké části do zapomnění po oficiálním zákazu Vánoc v Sovětském svazu v roce 1918. V současné Ruské federaci jsou tak oslavy spojeny spíše s Novým rokem a jolkou. Ústřední nepravoslavnou (pohádkovou) postavou, která má v pravoslavných Vánocích podobnou funkci jako v českých zemích vánoční postava Ježíšek, je novoroční Děda Mráz.[69] Děda Mráz roznáší dárky na Nový rok. V ruských rodinách Děda Mráz „roznáší“ dárky tak, že po oslavě Silvestra 1. ledna se začínají rozbalovat společně novoroční dárky. Děti se shromáždí kolem vánočního stromku, tančí a zpívají.
Ukrajina
Na Ukrajině většina věřících používá juliánský kalendář, proto vánoční svátky začínají až 6. ledna. To je Svatý večer (Svjatyj večir) se Svatou večeří, což je obdoba české štědrovečerní večeře. Tradičně se podává dvanáct jídel, která symbolizují dvanáct apoštolů.[70] Hlavním jídlem je kuťa, což je bezmasý pokrm z pšenice, medu, máku a dalších ingrediencí. I další jídla jsou postní, tedy bezmasá, například lívance, houbový boršč či pirohy. Večeře často trvá několik hodin. Po večeři se koleduje.
Dne 7. ledna se slaví narození Krista (Ridzvo Christovo), 8. ledna svátek Panny Marie, 9. ledna pak svátek sv. Štěpána (Svjatyj Stepan). 13. ledna pak přichází Štědrý večer (Ščedryj večir) s druhou, méně bohatou Svatou večeří. 14. ledna je svátek sv. Vasyľa (Svjatyj Vasyľ), což je zároveň juliánský Nový rok. Tento den se obětuje prase a pořádá se zabijačka. Vánoční svátky na Ukrajině končí 19. ledna svátkem svatého Jana Křtitele (Svjatyj Ivan Chrestyteľ), kdy se světí voda.
Vánoční stromek se obvykle zdobí již na gregoriánský Nový rok (dříve se zdobíval až odpoledne 6. ledna), kdy se také rozdávají dárky. „Novoroční“ rozdávání dárků je ovšem pozůstatek sovětských dob, nikoli ukrajinská tradice.
V roce 2023 proběhla změna kalendáře (přechod na revidovaný juliánský).
Řecko
V Řecku se v dřívějších dobách, především v přímořských oblastech, zdobily lodě. Vánoční stromeček tam začal pronikat teprve před několika desetiletími. Mezi vánoční tradice patří například žehnání domů svěcenou vodou proti zlým skřítkům nebo dětské průvody. Děti chodí 24. prosince koledovat s triangly a bubínky ke známým a sousedům. 25. prosince se zpravidla koná jedna z nejbohatších řeckých hostin v roce. Podává se krůta s kaštanovou nádivkou, mleté maso a piniové oříšky, někdy se peče sele, jehně nebo ryby. Dárky nosí Mikuláš až na přelomu roku. Podle pověsti zachraňoval potápějící se lodě, a tak mu z vousů crčí slaná voda.
Blízký východ
Vánoce se v islámském světě neslaví, kult všeho, co není Bohem, je zakázáno. V Saúdské Arábii nebo Somálsku jsou veřejné oslavy související s Vánocemi nezákonné. Naopak ve Spojených arabských emirátech, Kataru, nebo Turecku jsou vánoční dekorace velmi rozšířené, především v nákupních centrech, ale bez jejich vztahu k narození Ježíše. Počet křesťanů Blízkém východě klesá, starobylé komunity se stěhují jinam, hlavně kvůli občanským válkám a terorismu.