Vědecký výzkum iridologie

Proběhla již řada experimentů, které se snažily správnost irisdiagnostiky vyvrátit. Roku 1939 byla v Německu vypsána odměna 10.000 marek za zdařilou diagnózu série klinických případů. Iridologie, jako alternativní metoda, v těchto experimentech skutečně neuspěla. Její důvěryhodnosti nepřidává ani fakt, že neexistuje jednotná mapa duhovky, jednotné schéma projekce orgánů v lidském oku.

Německá studie z roku 1957, která pracovala s více než 4000 snímky duhovky více než 1000 lidí dospěla k závěru, že iridologie není jako diagnostický nástroj využitelná.

V roce 1979 Bernard Jensen, přední americký iridolog, a dva další iridologové nedokázali prokázat své schopnosti irisdiagnostiky, když zkoumali fotografie očí 143 pacientů ve snaze zjistit, kteří z nich mají onemocnění ledvin. Jeden iridolog například stanovil, že 88 % zdravých jedinců mělo onemocnění ledvin, zatímco jiný soudil, že 74 % pacientů, kteří potřebovali dialýzu, bylo zdravých.

Roku 1988 profesor Paul Knipschild provedl studii zaníceného žlučníku ve které nechal posuzovat stereoskopické snímky pravého oka 74 pacientů šesti iridologům. Úspěšnost irisdiagnostiky byla necelých 50 %, tedy mohla být zcela náhodná. Závěr autora studie: „iridologie není užitečná diagnostická metoda“.

Ve studii, kterou provedl Timothy J. Buchanan Buchanan z University of Central Lancashire se svým týmem roku 1996 byly irisdiagnostikovány čtyři skupiny pacientů – 30 osob s ulcerativní kolitídou, 25 s koronárním srdečním onemocněním, 30 s astmatem a 30 s lupénkou. Kontrolní skupiny odpovídaly věkem a pohlavím. Fotografie obou duhovek byly posuzovány manuálně nebo pomocí software odborníky na iridologii. Výsledná úspěšnost odpovídala náhodě a tedy závěr studie byl takový, že „pro diagnózu těchto onemocnění není iridologie nápomocná.“

Edzard Ernst roku 2000 publikoval srovnávací studii, ve které dochází k závěru, že nenalezl nic, v čem by iridologie byla prospěšná, a upozorňuje na možnou újmu osobní i finanční.

Studie z roku 2005 testovala možnosti využití iridologie při diagnostice běžných forem rakoviny. Zkušený iridolog zkoumal oči 110 osob, z nichž u 68 byla prokázána rakovina prsu, vaječníku, dělohy, prostaty nebo tlustého střeva a konečníku, a 42, u kterých nebyla rakovina diagnostikována. Irisdiagnostik, který si nebyl vědom pohlaví nebo anamnézy zkoumaných osob byl požádán, aby navrhl diagnózu pro každého z nich a jeho výsledky pak byly porovnány jejich předchozí anamnézou. Závěr studie byl, že "Iridologie nemá žádnou hodnotu při diagnostice rakoviny, zkoumané v této práci."

V roce 2015 zveřejnilo australské ministerstvo zdravotnictví výsledky přezkumu alternativních terapií, jehož cílem bylo zjistit, zda jsou některé z nich vhodné pro úhradu ze zdravotního pojištění. Iridologie byla jednou ze 17 hodnocených terapií, u nichž nebyly nalezeny žádné jasné důkazy o účinnosti.