Velikonoční ostrovy

Velikonoční ostrov se nachází v jihovýchodní části Tichého oceánu, přibližně 3600 km západně od pobřeží Chile, ke kterému administrativně přísluší, a 2000 km východně od nejbližšího obydleného ostrova Pitcairnu. Geograficky spadá do oblasti Polynésie.

Název vznikl díky nizozemskému mořeplavci Jacobu Roggeveenovi, který jej pro Evropany objevil o Velikonoční neděli 5. dubna 1722. Na počest svátku ostrov pojmenoval Paasch-Eyland neboli Velikonoční ostrov.

Původní název zní Rapa Nui neboli „Velká země“. Polynéští mořeplavci jej pravděpodobně použili k odlišení většího ostrova od menšího Rapa Iti.

Pro místní obyvatele je Rapa Nui nejen názvem ostrova, ale i označením jejich jazyka a kultury. V domorodých legendách se ostrov někdy nazývá též Te Pito o Te Henua, což lze přeložit jako „pupek světa“.

První lidé dorazili na ostrov pravděpodobně nejdříve koncem 1. tisíciletí n. l. z jiných částí Polynésie a vytvořili zde komplexní společnost s vlastní hierarchií, náboženstvím i kulturními zvyklostmi.

Civilizace vybudovala sofistikované systémy zemědělství a správy přírodních zdrojů. V pozdějších staletích ale téměř zanikla, mimo jiné v důsledku ekologických problémů, nemocí a otroctví.

Od roku 1996 je ostrov součástí Seznamu světového dědictví UNESCO, což pomáhá zachovat jeho kulturní a přírodní bohatství.

Celkem se identifikovali tři fáze rituální činnosti ve východní oblasti Polynésie. První fáze odráží expanzi ze západu na východ, během níž se praktiky soustřeďovaly především na specifické akce, jako je pohřbívání.

Ve druhé fázi došlo ke zhmotnění rituálu prostřednictvím výstavby marae. Radiokarbonová data naznačují, že tato myšlenka „zviditelnění“ rituálních míst vznikla právě na Rapa Nui a poté se prostřednictvím existujících výměnných sítí rozšířila směrem na západ.

Třetí fáze byla definována změnami ve společnosti, k nimž docházelo přibližně od poloviny 13. století. Růst populace a zvyšující se konkurence o zdroje vedly k větší hierarchii. Elity potřebovaly ukázat svou autoritu a moc, a tak začaly stavět monumentální památky.

Na Velikonočním ostrově se objevily masivní kamenné platformy ahu, na nichž stály ikonické sochy moai. Na Havaji vznikaly rozlehlé chrámy heiau, které sloužily politickým i náboženským účelům. Na Markézách se budovaly kamenné sochy tiki, jež dodávaly rituálním místům jedinečný charakter.