Vojenský technický ústav elektroniky

Výzkumný ústav 060 (VÚ 060) neboli Vojenský technický ústav elektroniky (VTÚE) byl podstatnou součástí procesu vzniku a rozvoje vojenské elektroniky pro armádu Československé republiky a poté České republiky. Počátek etapy předcházející historii jeho vzniku navazoval na vznik československého spojovacího vojska (již v roce 1917). Vycházel z dlouhé tradice předválečných Vojenských telegrafních dílen (VTD) v Praze, které v třicátých letech dvacátého století po celé období trvání ČSR položily pevné základy pro poválečný rozvoj československé vojenské elektroniky. V poválečné době byly institucionálně nositeli rozvoje československé vojenské elektroniky organizace – předchůdci VÚ 060, jejichž název se postupně několikrát změnil. Název Výzkumný ústav 060 (od roku 1960) prošel po dobu své historie rovněž mnoha změnami až po poslední název Vojenský technický ústav elektroniky Praha (VTÚE Praha) (před zánikem ústavu v roce 2004).

Po celou dobu svého trvání VÚ 060/VTÚE zajišťoval pro československou armádu (poté pro AČR) vojenské elektronické systémy a zařízení (včetně různých speciálních systémů a prostředků) jak vlastním výzkumem, vývojem a v některých případech i výrobou (malosériovou), tak i řízením a koordinací příslušných výzkumných, vývojových a výrobních programů v československém průmyslu. V předválečné a těsně poválečné době byla československá vojenská elektronika představována převážně komunikačními (dříve spojovacími) zařízeními a prostředky, v následujících letech postupně přibývaly zařízení a prostředky dalších odvětví elektroniky.

VÚ 060/VTÚE byl součástí komplexní výzkumné a vývojové základny armády pod správou ministerstva obrany (dříve ministerstva národní obrany, MNO), která dále zahrnovala organizace s odbornostmi pokrývajícími obory techniky letectva a protivzdušné obrany (PVO), dělostřelecké techniky, tankové techniky, ženijní techniky, techniky chemického vojska, automobilní techniky a další.

Tak jako jinde ve světě, byly i ve vzniklé samostatné Československé republice (jinak také první republice) počátky vojenské elektroniky představovány oborem vojenských komunikací (tehdejšího vojenského telegrafního a telefonního spojení, realizovaného dobovými technickými prostředky vznikajícího spojovacího (tehdy telegrafního) vojska. Nositelem a hybatelem rozvoje národních vojenských komunikačních prostředků pro čs. brannou moc (v té době název čs. ozbrojených sil) byly Vojenské telegrafní dílny (VTD). Po bohaté prehistorii zahájily svou činnost v květnu 1923. Přes skrovné začátky vznikl na základě výnosu MNO z VTD útvar, jehož význam v dalším značně přesahoval obvyklý obsah skromného pojmu „dílny“ v názvu organizace. Široký záběr zahrnoval vlastní vědecko-výzkumnou činnost, vývoj i tovární výrobu komunikačních prostředků telegrafního vojska armády meziválečné ČSR.

V ČSR zpočátku neexistovaly žádné podniky zabývající se vývojem a výrobou vojenských spojovacích ani jiných elektronických systémů a zařízení. V období Rakousko-Uherska byla výroba tehdejších rádiových stanic soustředěna ve Vídni, v pobočkách německých průmyslových firem Lorenz AG a Telefunken GmbH/AG. V tehdejším čs. průmyslu se podnik, který by mohl převzít vývoj a výrobu vojenských elektronických prostředků nenašel, tak v této situaci zavedly VTD vlastní vývoj a výrobu aktuálně potřebných zařízení, včetně radiotechnických součástek (kondenzátorů, rezistorů, indukčních cívek atd.). Výjimkou byly elektronky, jejichž výroba byly osvojena v pražském hloubětínském podniku Elektra.

Organizačně byly VTD rozděleny do tří laboratoří a čtyř výrobních oddělení (montážního, mechanického, zámečnického a truhlářského). Základním východiskem pro tvůrčí činnost VTD byla práce oddělení laboratoří, kde se prováděly náročné analytické a experimentální práce, navrhovaly a rozpracovávaly se nové vzory spojovacích prostředků a přístrojů, navrhovala se zdokonalení již zavedených a provozovaných prostředků a uskutečňovala se měření, bez kterých se VTD, ani provozovatelé v telegrafním vojsku nemohli obejít. Právě laboratoře VTD byly faktickými předchůdci výzkumných a vývojových pracovišť VÚ 060 / VTÚE Praha. Velkým úsilím dělného kolektivu VTD se podařilo v krátké době založit a zahájit samostatnou a nezávislou československou výrobu tolik potřebných rádiových stanic. Produkce z VTD se vlastnostmi a kvalitou vyrovnala prvotřídním zahraničním (tehdy především francouzským, anglickým a německým) výrobkům příslušných druhů.

 

Předválečné období (raná historie) a práce pro čs. armádu první republiky

Z prehistorie VTD měla již od listopadu 1918 velký význam činnost tzv. Telegrafní setniny (poté s názvem Telegrafní rota č. 13) sídlící nejdříve v kasárnách Na Újezdě, potom v kasárnách Na Pohořelci. Zajistila soustřeďování a třídění spojovacích prostředků zbylých po rakousko-uherské armádě. Z nich byla vytvořena telefonní síť pro ministerstvo národní obrany a další důležité instituce s ústřednou na Pražském hradě. Telegrafními a telefonními prostředky byla vybavována vojska přesouvaná na Slovensko i útvary a jednotky na území Čech a Moravy. Sedmičlenná studijní komise odborníků, vytvořená v listopadu 1921, byla faktickým původním počátkem výzkumné a vývojové činnosti pozdějších VTD. Zásadní význam v činnosti komise mělo zahájení vývoje nové zákopové rádiové stanice TRD 1, jejímiž řešiteli byli kpt. Dr. Ing. Otto Tomský (stal se ředitelem VTD), npor. Karel Deyl (absolvent Vysoké školy radiotelegrafní v Paříži, který se stal zakladatelem a vedoucím laboratoří VTD) a kpt. Ing. Jan Racek (stal se zakladatelem a vedoucím výroby VTD). Rádiová stanice byla hned úspěšně nasazena na vojenských manévrech v prostoru Poličky. V ničem neustupovala obdobným zahraničním vzorům.

Trojice osobností Tomský – Deyl – Racek poté v historii VTD sehrála nezastupitelnou roli. Dalším pokračovatelem se stal vynikající vědecký pracovník Dr. Ing. Bedřich Goldschmied, který se stal vedoucím laboratoří VTD později. Ve své důležité práci pokračoval i v poválečném období. Jako člen ČSAV ještě potom sehrál rozhodující roli při koncipování fyzikálních pracovišť nově zřizované Československé akademie věd v roce 1952.

Za zmínku stojí skutečnost, jak tehdejší čs. armáda myslela na svého vrchního velitele. V roce 1924 byla ve VTD vyrobena speciální osmilampová rádiová stanice se superheterodynním přijímačem, tehdy v ČSR prvním svého druhu. Ta byla velením armády předána prezidentovi T. G. Masarykovi jako dar čs. branné moci k Novému roku. Byla stylově provedena v leštěné mahagonové skříni se zlaceným kováním. Za příznivých podmínek umožňovala i příjem amerických rozhlasových stanic.

Reálné výsledky činnosti VTD, zhmotnělé v zařízeních zaváděných do čs. armády, byly mimořádně přesvědčivé. Ve svých laboratorních provozech začaly VTD zaměstnávat také externí erudované matematiky a fyziky. Rozvinula se i oboustranně přínosná spolupráce VTD s vysokými školami. Když se v říjnu 1926 přestěhovaly z pohořeleckých kasáren do velkých prostor nových budov kasáren v Praze-Kbelích, mohla se výroba nových spojovacích prostředků rozjet na plné obrátky. Z hlediska vojenských komunikací úspěšné výsledky práce VTD pozvedly tehdejší čs. branné síly na úroveň vyspělých evropských armád.

Vzrůstající požadavky na výrobu vojenských spojovacích prostředků si postupně přece jen vynutily zapojení tehdejšího československého průmyslu do výroby radiotechnických součástek i dalších komponent elektronických zařízení. To iniciovalo a stimulovalo rozvoj čs. národního slaboproudého průmyslu a napomohlo růstu jeho rozsahu a kvality produkce. Z podniků, které patřily k nejvýznamnějším uveďme alespoň firmy Microphona, Telegrafia a Radioelektra.

Vznikem VTD byla fakticky zahájena historie čs. vojenské elektroniky. Až do hořkého konce československého státu v roce 1939 to byly VTD, které byly významným a důstojným nositelem pokroku v této, pro ČSR nově vzniklé, oblasti československého vojenství.

 

Období druhé světové války

Mnichovská kapitulace, rozbití Československé republiky a okupace území státu německou nacistickou armádou nadlouho přerušila a fakticky ukončila úspěšnou činnost výzkumu a vývoje čs. národní vojenské elektroniky ve VTD. Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 byl výzkumný, vývojový a výrobní potenciál VTD násilně podřízen účelům výroby vojenských zařízení ve prospěch hitlerovského Wehrmachtu. V době války musely VTD i podniky čs. elektrotechnického průmyslu zaměřit využívání svých vývojových a výrobních kapacit na podporu vojenské mašinérie nacistického Německa. VTD byly nejprve přejmenovány na Telegrafe Werkstaten a později začleněny do říšského válečného průmyslu jako Ostmarkwerke Prag-Gbell. To však nikterak nemůže zastínit světlé stránky a obrovský přínos prvorepublikových VTD pro bojovou sílu čs. armády a pro Československou republiku. Ostatně opravdové vlastenectví příslušníků VTD březnem 1939 neskončilo (viz níže).

V období německé okupace státu probíhala v bývalých VTD výroba i podle německé dokumentace. Tak se například vyráběly malé rádiové stanice s ručním pohonem zdrojů, nabíjecí soupravy, měřící přístroje atd. Ve velkém rozsahu se také vyráběly křemíkové krystaly udávající a stabilizující kmitočet v oscilátorech různého určení.

Ještě je nutné uvést skutečnost, že technika telegrafního vojska čs. armády se stala významnou kořistí Wehrmachtu. I když rozsah a počty prostředků čs. armády nelze srovnávat s obdobnými ukazateli německých ozbrojených sil, byla výzbroj a technické prostředky, které spadly okupací Wehrmachtu „do klína“ pro jeho další válečné plány nezanedbatelným posílením. Celková hodnota výzbroje a výstroje čs. armády, která byla Německu předána činila 24 416 milionů korun. Z toho spojovací materiál představoval hodnotu 372 milionů korun, tedy pouhých 1,52 % celkové hodnoty ukořistěného materiálu.

Nezanedbatelná část pracovníků bývalých VTD se v době okupace státu zapojila do protifašistického odboje. Původně štábní kapitán a nakonec plukovník Dr. Ing. Otto Tomský, ředitel VTD po celou dobu jejich existence, prošel terezínským ghettem a při věznění v koncentračním táboře Osvětim II-Birkenau v březnu 1944 zahynul v plynové komoře. V několika koncentračních táborech byl vězněn i výše zmíněný Dr. Ing. Bedřich Goldschmied. Smutný osud potkal řadu zatčených pracovníků. Gestapo pozatýkalo i členy ilegální skupiny LÍPA, v níž byli mnozí bývalí pracovníci VTD.

 

Poválečné období

V době druhé světové války logicky došlo k prudkému rozvoji elektroniky, včetně několika oblastí vojenské elektroniky. Jednou z hlavních oblastí s nesmírně rychlým rozvojem byla technika a technologie vojenských komunikací, která byly v předválečné době náplní práce VTD. Vzhledem k německé okupaci státu a velmi těžkému válečnému stavu státu, ztratila většina bývalých odborníků VTD se silným vzestupem vojenské elektroniky kontakt. Ve snaze navázat na tradici předválečných VTD byly v červenci 1945 Vojenské telegrafní dílny formálně obnoveny. Vedle toho byl vytvořen tzv. Vojenský slaboproudý ústav, který přetrval pouze do jara 1946.

Základem výstavby poválečné čs. armády byly jednotky 1. čs. armádního sboru zformovaného v SSSR, vybavené sovětskými technickými prostředky. V letectvu to byli především příslušníci českých perutí britského Královského letectva, jejichž jednotky byly vybaveny britskými technickými prostředky, dílem také příslušníci 1. smíšené letecké divize z SSSR. Vedle toho zůstalo na československém území velké množství technických prostředků po poraženém německém Wehrmachtu. Z československých pracovišť, které se zabývaly výzkumem a vývojem elektronických prostředků, byly v poválečném státě jen zbytky.

Jako součást modernizačních snah v čs. armádě došlo 13. července 1945 ke změně názvu druhu vojska a z telegrafního vojska se stalo spojovací vojsko čs. armády. Technická základna pro jeho poválečné budování byla v základě dána zbrojní výrobou průmyslu bývalého Protektorátu Čechy a Morava. Německá konstrukční škola, která byla i na území československého státu na vysoké odborné úrovni a využívala tehdy nejnovější technologie, spolu s tradicí předmnichovských VTD, odstartovala již po květnu 1945 bouřlivý rozvoj národních spojovacích prostředků. Bylo tomu tak i přestože hlavním úkolem bylo zpočátku uvádění do provozu německé kořistní spojovací techniky. Výborní čs. konstruktéři, kteří dříve nuceně pracovali na válečné výrobě, dali pod vlivem německé konstrukční školy vzniknout nové generaci čs. poválečných spojovacích prostředků (např. rádiových stanic RF-11, RO-21 a RM-31). Počátkem padesátých let bylo na různém stupni vývoje a přípravy k sériové výrobě na 17 typů rádiových stanic.