Vyšehrad

Bájné sídlo kněžny Libuše a Přemysla Oráče je opředeno nepřeberným množstvím pověstí o pokladech, čertech, černých psech, ohnivých spřeženích a jiných nejrůznějších přízracích.

Snad nejvíce strašidelných pověstí se váže k románské rotundě sv. Martina.

Za temných nocí se zde zjevuje přízrak velikého černého psa s řetězem kolem krku, který je rozžhavený do rudé barvy. Člověk, jenž by se jej dotkl, by namístě shořel na hromádku popela. Takový žár z řetězu vychází.

Černý pes běhá každou noc dolů od kaple sv. Martina a ztrácí se v rohu bašty, kde je zazděna Jeruzalémská brána. Tam se pes promění v ohnivý kotouč a valí se stále dolů.

Však kromě běsnění ohnivého psa se zde dějí věci ještě mnohem podivnější a strašidelnější. Kolem kaple se o půlnoci rozhoří úplně studený oheň a právě tehdy se z kostí, zakopaných v zemi, začínají skládat kostlivci.

Země se s prvním úderem zvonu, který ohlašuje půlnoc, rozestoupí a z hlubin vyletí lidské kosti. Dopadnou na pevnou zem a v záři plápolajících plamenů chladného ohně se rozehraje děsuplné představení.

Kost přiskakuje ke kosti, skládají se ruce a nohy, které přisednou k hrudnímu koši. A úplně nakonec se k tělu přidá bílá lebka. Kosti zachrastí, kostlivci se postaví, zacvakají zuby a nastane hrůzostrašný rej.

Bělostné kostlivé postavy jako by tančily, poskakují divoce v temnotě noci. Avšak když se blíží ranní rozbřesk, rozpadnou se opět na hromádku kostí a země je pohltí.