Vznik falešných teorií v křesťanství, až do konce světa

 

PRVNÍ KŘESŤANÉ

Ježíš, když žil na této zemi tak učil lidi a své učedníky všemu co je správné a co mají dodržovat. Přišel zjevit Otcovu povahu lásky a naplnit zaslíbení našeho vykoupení. Ježíš i Jeho učedníci    dodržoval celé desatero včetně přikázání o sobotě a učil lid o  přikázání lásky a pokory.  Po Jeho zmrtvýchvstání první učedníci hlásali pravdu a mnoho lidí uvěřilo v Ježíše Krista, jako Vykupitele světa. Při zničení Jeruzaléma Římem roku 70 našeho letopočtu, se ti kteří byli věrní a dali na Ježíšovo varování zachránili a včas uprchli. Rozešli se po celé Římské říši.

Začalo ale pronásledování za účelem zničení křesťanské církve. Satan, který použil pohanský Řím rozpoutal proti křesťanům zuřivý boj. Křesťané trpěli, ztratili domovy a často byli krutě upalováni a jinak zabíjeni. Stále vzrůstající hněv a zloba ale dodávali křesťanům sílu být věrnými až na smrt. Za jednoho zabitého křesťana jich uvěřilo mnoho dalších a křesťanství se stále rozrůstalo.

 

PROPOJENÍ KŘESŤANSTVÍ S POHANSTVÍM

Tam, kde satan neuspěl s pronásledováním církve, začal se soustředit na pokoj a podvody. V té době bylo velmi rozšířeno pohanství a jedním z největších projevů bylo uctívání boha slunce. Den boha slunce byla neděle a také se pohané klaněli mnoha soškám a obrazům. Svět začal křesťany snáze přijímat a (což je podle satanova plánu důležitější) začali křesťané také snáze přijímat svět. Protože být křesťanem už nebylo nebezpečné, začaly davy pohanů přecházet na křesťanskou víru. Přijímali jejich biblické učení, zatímco si ponechali svá pohanská srdce.

Změnili si pouze uctívané modly z obrazů jejich božstev na obrazy Kristovy, Marie nebo svatých. Zvyky, svátky a pověry z pohanských chrámů jednoduše přivlékli do křesťanství. Byla velká snaha, aby se odlišili od židovství a protože nejvýraznějším znakem Židů je svěcení soboty, změnili tedy sobotu na neděli - den boha slunce, protože byl Kristus v ten den vzkříšen. Počátkem 4.století, 7.března 321, přijal tedy císař Konstantin, křesťanský římský panovník, první nedělní zákon pod názvem „Neděle, posvátný den slunce“. Církevní a státní vůdcové se postupně sjednotili na tom, že přesunou důraz z pravé biblické soboty na tento náhradní den.

To co zvítězilo, však nebylo křesťanství, víra v Ježíše Krista, ale pohanství. Ve skutečnosti pohanský Řím žije dál, jen převlečený a ozdobený, ale bez Kristova ducha a učení! Římský biskup zaujal místo císaře, a korunu vyměnil za tiáru.

Takové zpohanštělé křesťanství však nebylo pro Boha překvapením. Mnohem dříve Ježíš Kristus varoval, že se nevrátí dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu.

2. Tesalonickým 2,3-10 - Nenechte se od nikoho žádným způsobem oklamat. Než ten den přijde, musí nastat odvrácení od Boha. Musí se objevit ten bezbožník a zatracenec, který se postaví na odpor a povýší se nade všechno, čemu se říká Bůh a co se uctívá.

Usadí se dokonce v Božím chrámu a bude se vydávat za Boha! Nevzpomínáte si, jak jsem vám to říkal, když jsem byl ještě u vás? Víte, co mu dosud brání – smí se totiž objevit až v daný čas. Tajemství této bezbožnosti už ale působí; čeká jen na to, až zmizí ta překážka. Až se pak objeví ten bezbožník, Pán Ježíš ho zahubí dechem svých úst, zničí ho jasem svého příchodu. Za příchodem toho bezbožníka bude stát satanovo působení, všechna jeho lživá moc, divy a zázraky. Všemi těmi hanebnostmi bude klamat ty, kdo míří do záhuby, protože nechtěli milovat pravdu, která je mohla zachránit.

Věřící se tedy dopouštěli kompromisů a postupně začali na místě biblické soboty vyvyšovat neděli. Přitom se však sobota stále dodržovala a věrní zastánci Boží pravdy nebyli ochotni vzdát se Božího nařízení. Po celá staletí až do dnešní doby se táhne řetěz věrných, kteří zachovávají Boží pravdu. Dokonce i v době největšího pronásledování církevní inkvizicí v době středověku byla sobota zachovávána. Valdenští tvořili skupinu křesťanů, která kromě písem nepřijali žádné nové učení a Ježíše považovali za jedinou hlavu církve. Bydleli v horských úkrytech a šířili tuto zvěst.

Dr. Kenneth Strand, profesor církevních dějin na Andrews University v Berrien Sprongs jednoznačně uvádí, že až do druhého století neexistuje žádný konkrétní důkaz o tom, že by někde křesťané každý týden světili neděli.

Josephus píše: Neexistuje ani jedno město v Řecku ani v pohanském světě či v jiných národech, kam by se nedostal náš zvyk sedmého dne odpočívat!

Učení, která změnil římský papež jako hlava Kristovy církve, se neopírala o biblické zásady. Nejzákladnější biblické učení o spasení z víry v Ježíše Krista se ztratilo v obrovském systému intrik, pokání a poutí. Křesťanské učení o spasení se tak zvrhlo v dogma, podle kterého lidé mohou prostřednictvím odpustků získat prominutí trestu za hřích, nebo že vhozením peněz do chrámové pokladničky mohou vykoupit své příbuzné a přátele z očistce.

 

PROPOJENÍ KŘESŤANSTVÍ S FILOZOFIÍ

Myšlenku o nesmrtelnosti duše dovedli do dnešní podoby Řekové. Do Řeckého světa vstoupila víra v lidskou nesmrtelnost ve druhé polovině 5. století před Kristem. Nejslavnějším zastáncem této teorie byl Platón. Právě on zvláště zdůrazňoval myšlenku, že tělo je žalářem duše, proto je tedy smrt vysvobozením duše z tohoto vězení. Starý zákon ale neučí o okamžitém pokračování života po smrti. Ani Ježíš neučil nic nového o přirozenosti člověka.  

Ani křesťanská církev nebyla ušetřena této pohanské teorie. Ještě dříve než zemřeli očití svědkové Ježíšova vzkříšení, byli mnozí, kteří tvrdili, že žádné vzkříšení neexistuje. 1. Korintským 15,12. Postupem doby se ke křesťanství hlásilo stále více pohanských filozofů, kteří chtěli sjednotit filizofii tehdejší doby s křesťanskou vírou.

Tertullian (narozen 150 po Kristu) je první křesťan, který do systému svého učení přijal očistec, peklo, věčná muka a modlitbu za mrtvé.  Naděje na vzkříšení je tím potlačována a dána do pozadí. Tato teorie se stále více dostávala do křesťanství. Definitivní podobu této nauce o nesmrtelnosti duše dal Tomáš Akvinský (narozen 1226) a na pátém Lateránském koncilu v prosinci 1513 proklamoval papež Lev X. Oficiálně dogma o přirozené nesmrtelnosti duše.

Učení o takzvané nesmrtelnosti duše nepochází ani z židovství ani od Ježíše Krista.

Spojení křesťanského a pohanského světa mělo pro křesťanství zhoubné důsledky. Když totiž splynou dvě řeky, jedna se špinavou a jedna s průzračnou čistou vodou, pak nedochází k očištění špinavé vody, ale čistá voda ztratí svou čistotu. Přesně to se stalo s Biblickým učením. Z Ježíšova učení zbylo již jen málo.

 

ZAČÁTKY REFORMACE

V historii  měl ale Bůh vždy své věrné a několik opravdu statečných mužů, kteří se postavili proti falešnému učení a hlásali pravdu podle Bible. Jedním z prvních byl Jan Viklef, který studoval Bibli  a kritizoval vydíravé praktiky s odpustky.  Viklef nebyl jediným katolíkem, který se postavil proti své církvi. V 15. století hlásal pravdy Jan Hus, který za pravdu položil život a s těmito věrnými lidmi začal pomalý postup reformace, nebo-li očišťování církve od falešných teorií.   

Další významnou postavou dějin byl Martin Luther. Díky Lutherovi začali přemýšliví katolíci v celé Evropě ztrácet důvěru v řadu pověr, ve kterých vyrostli a místo toho hledali spasení jen skrze zásluhy samotného Ježíše Krista. Díky Lutherově odvaze a odhodlání světlo písma odkrylo tisíc let omylů a pověr. Přicházeli další a další reformátoři po celé Evropě a bojovali za pravdu pro kterou i umírali. Ale přestože bylo mnoho lidí pro pravdu upalováno a vražděno, tak další díky jejich statečnosti a lásce uvěřili. Protestantství se rozšířilo a vybojovalo si své místo.

Tak vzniklo několik protestantských církví, z nichž každá v reformaci postoupila o nějaký kus pravdy  blíže k Biblickému učení.

 

ÚPADEK PROTESTANSTVÍ A VZNIK FANATISMU

Satan ale opět chtěl zabránit šíření pravdy a protože to nešlo násilím, ovlivnil mnohé lidi aby sklouzli k fanatismu a extrémismu. Dělali si nárok na božská zjevení a tvrdili, že mají dokončit reformaci.  Ve skutečnosti ale odmítli základ na kterém byla reformace postavena - oží slovo, Bibli. A tak vzniklo mnoho fanatických skupin a sekt, které ale Biblické učení nemají.

Přes krvavý střet s Římem si angličtí reformátoři ponechali řadu středověkých zvyklostí a ceremonií, což mnohé vedlo k tomu, že opustili nejen anglikánskou církev, ale i Anglii. Protože byli znovu pronásledováni, tentokrát protestanty tisíce lidí prchalo do Nového světa - Ameriky. Protestantismus začal ale brzy upadat a církve jak v Americe tak v Evropě které si vážili přínosu reformace, nedokázali duchovně růst. Přestože někteří vystupovali a mluvili proti omylům, v devatenáctém století potřebovali protestanté reformaci stejně jako katolíci v Lutherově době.

 

OBNOVA A POKRAČOVÁNÍ REFORMACE A VZNIK ADVENTISMU

Nicméně  všichni protestanté v Americe neusnuli. Mnozí začali více studovat Bibli a zvláště proroctví Daniele a knihy Zjevení Jana. Farmář William Miller, se stal pilným studentem Bible a těchto knih a z Bible vyvrátil mnoho omylů tehdejší doby. Například víru v tisícileté království míru před koncem světa, ale byl i přesvědčen, že Ježíšův příchod je blízko.

Došel k tomu díky proroctví v Daniel 8. kapitola kde vystupují zvířata, která představují světové říše. Porovnal je  s historií a došel k závěru, že proroctví identifikuje berana jako Medo-Persii (20.verš), kozla jako Řecko (21.verš) a bezejmenný malý roh jako další světovou moc, větší než dvě předchozí, která se objeví až po říši Řecké, pronásleduje Boží lid a trvá až do konce času (23. až 25. verš). Jediná velmoc, která se hodí na tento popis, je říše Římská, a to jak v pohanské, tak v křesťanské podobě.

Skutečným naplněním malého rohu z 8.kapitoly Danielova proroctví, napsal církevní historik C.Mervyn Maxwell, „může být jedině Římská říše a její nástupce, římská církev“.

Celé vidění končí slovy „Bude to 2 300 večerů a jiter,“ odpověděl mu. „Pak bude svatyně znovu obnovena.“ Millerité si mysleli že svatyní se rozumí naše zem a protože ve většině časových proroctvích den symbolizuje rok, tedy 2300 let a podle výkladu v Daniel 9. kapitole, kde se určuje začátek tohoto období si mysleli, že Ježíš Kristus přijde v r.1844.

Kristus ale nepřišel, přesto však rok 1844 byl podle Biblických proroctví spočítán správně a byl založen na klíčové události světových dějin - na Kristově prvním příchodu. Brzy z písma pochopili, že onou svatyní se nemyslí naše zem, ale svatyně v nebesích. Je to centrum, kde Kristus koná spásné dílo pro lidstvo a kde se Kristus přimlouvá za lid.

Římanům 8,34 - Kdo nás odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš zemřel, ale hlavně byl vzkříšen z mrtvých, je po Boží pravici a prosí za nás!

Židům 9.23-26 - Kristus přece nepřišel do svatyně udělané rukama (jež je pouhým zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se za nás postavil před Boží tvář. Také tam nepřišel proto, aby se obětoval znovu a znovu, jako když velekněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví (to by pak musel od stvoření světa trpět už mnohokrát), ale ukázal se teď na konci věků, aby svou obětí jednou provždy smazal hřích.

Zjevení Jana 11,19 - Tehdy se otevřel Boží chrám v nebi a v jeho chrámu byla vidět truhla jeho smlouvy.

Celý předobraz pozemské izraelské svatyně a obětí poukazoval na tu nebeskou svatyni, kde se Ježíš Kristus  za nás přimlouvá a kde je stále truhla smlouvy s platným Božím desaterem.Vznikla církev Adventistů (advent = očekávání), kteří očekávali Kristův příchod. Po zklamání pochopili, že Ježíš očišťuje nebeskou svatyni, na kterou poukazoval starozákonní předobraz a  poukazuje na stále platný a nezměněný Boží zákon, včetně přikázání o sobotě jako dne odpočinku.

 

PŘÍPRAVA NA ZÁVĚR DĚJIN

Bůh poslal dalšího posla, kterým byla tentokrát žena Ellen Gould Whiteová. Jejím prostřednictvím pomohl lidem pochopit výklad knih Daniel a Zjevení Jana a pochopit celou pravdu o našem vykoupení a oběti Ježíše Krista. Věřící mohli porozumět krásnému propojení Starého zákona s předobrazem systému obětí ve svatyni a Nového zákona, kdy Ježíš Kristus naplnil tyto zaslíbení a předobrazy a nyní se sám  v nebeské svatyni za nás přimlouvá.  Bůh dal jejím prostřednictvím i další vedení, jak nebýt sveden těmito falešnými naukami a falešnými proroctvími, které budou na konci světa ve zvýšené míře. Jak se dočkat příchodu Ježíše Krista s čistým srdcem i čistým učení.

Reformace tedy byla dokončena a první Adventisté začali světit opět sobotu jako den Hospodinův a zachovávat učení které zachovával Ježíš Kristus a první křesťané.

Satan se bude nyní snažit všechny své falešné  teorie a nauky v křesťanství propojit i s nekřesťanskými, možná mnozí z vás již tuto snahu cítí. Potřebuje sjednotit svět aby mohl naplnit své teorie o tisíciletém království na zemi a vtělit se do anděla světla aby mohl  napodobit Kristův příchod a svést všechny lidi. Je psáno kdyby bylo možné svedl by i vyvolené.

2. Korintským 11,14 - A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla! Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti.

2. Timoteus 4,3-4 - Přijde totiž doba, kdy lidé nestrpí zdravé učení, ale budou se podle vlastních chutí obklopovat učiteli, kteří jim budou lechtat sluch. Odvrátí uši od pravdy a uchýlí se k bájím.

1. Timoteus 4,1 - Duch říká jasně, že v posledních časech někteří lidé opustí víru, aby následovali bludné duchy a démonické nauky.

Satan moc dobře ví, že doba dějin tohoto světa je již sečtena. Byl poražen jak jsme si již psali. Byl poražen Ježíšovou smrtí za nás. Vírou v Ježíše Krista se můžeme vymanit ze Satanovy moci.

Matouš 24,4-5 - Ježíš jim odpověděl: „Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ‚Já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé.

Marek 13,26 - Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblacích s velikou mocí a slávou.

Lukáš  17,24 - Jako když blesk ozáří krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý, tak se objeví Syn člověka ve svůj den.

Prostřednictvím Písma svatého a skrze Božího ducha odhalil Bůh všemu lidstvu velké principy  zakotvené v Božím zákoně. Budeme mezi těmi, kdo je s láskou k Vykupiteli dodrží?