Záhadná americká zbraň

Příslušníci americké speciální jednotky ve Venezuele zajali prezidenta Nicoláse Madura pomocí nové technologie, která zneškodnila celou jeho ochranku a umožnila dvěma desítkám amerických vojáků snadno přemoci stovky obránců základny, kam se Maduro uchýlil. Tvrdí to jeden z ochránců, podle nějž bodyguardi venezuelského vůdce „neměli šanci“. Zpráva, kterou nelze ověřit z nezávislých zdrojů, popisuje americký útok jako velmi zvláštní. „V jednu chvíli něco spustili – nevím, jak to popsat. Bylo to jako velmi intenzivní zvuková vlna. Najednou jsem cítil, jako by mi hlava explodovala zevnitř. Všichni jsme začali krvácet z nosu. Někteří zvraceli krev. Padli jsme na zem, neschopni se pohnout,“ svěřil se strážce. Podle něj se dvěma desítkám Američanů nic nestalo, zatímco „to“ zabilo stovky Madurových ochránců. „Přísahám, že jsem nikdy nic takového neviděl. Po té sonické zbrani, nebo co to vlastně bylo, jsme se nemohli ani postavit,“ uzavřel podle Forbesu bodyguard.

Tohle všechno se může zdát jako výmluva, kterou se Madurovi ochránci snaží vysvětlit, proč svého vůdce nedokázali ochránit a utrpěli těžké ztráty. Přepis výpovědi ochránce, který se šíří na sociálních sítích, ale repostovala například mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová. „Všeho nechte a přečtěte si tohle,“ připsala.

USA strávily celá desetiletí výzkumem zbraní, které by mohly vyvolat popsané účinky. Měly lidi zneškodnit nebo paralyzovat, aniž by jim ublížily.

Pentagon pracoval na široké škále konceptů. Jedním z nich byl systém, který by dokázal způsobit silnou bolest a zahnat na útěk protivníky ze vzdálenosti několika set metrů. Nakonec za spoustu peněz vznikla jednotka o velikosti nákladního auta, které trvalo několik hodin, než dosáhla provozní teploty a bylo možné ji použít.

Existovala také řada projektů akustických zbraní. Zvuk se využívá jako zbraň již od pradávna. Nejde jen o biblické „trouby z Jericha“, ale i o bubny používané k zastrašování nepřátel, nebo třeba dudy. Seriózní vývoj zvukových zbraní začal za druhé světové války vývojem systémů dostatečně hlasitých na to, aby způsobily fyzické poškození pouhou hlasitostí, jako například nacistická „Schallkanone“ neboli zvuková pistole, která dokázala na padesát metrů způsobit prasknutí ušních bubínků. Nejbližší k sonickým zbraním je americké akustické zařízení LRAD. Nejde o zbraň, ale pouze o volací zařízení, které lze použít na dálku – ať už jde o válečnou loď volající na malý člun, nebo bezpečnostní síly vyzývající dav, aby se rozešel.

Vývojáři také pracovali na zařízení známém jako „elektromagnetická kontrola zákazu přístupu osob (EPIC)“. Toto zařízení využívá rádiové vlny, které na rozdíl od zvukových procházejí zdmi a jinými překážkami. Konkrétně se EPIC snaží dočasně deaktivovat vestibulární aparát ve vnitřním uchu, který řídí rovnováhu. Cíl by se nemohl postavit, natož chodit. Problémy s rovnováhou mají za následek také pocit, že se místnost točí.

Podle zaregistrovaného patentu EPIC způsobí „zneschopnění dostatečné k tomu, aby se subjekt dočasně nemohl bránit zatčení či úplnému ovládnutí“. Nezpůsobuje ale poškození nervových buněk a tělesných tkání. Neexistují však žádné důkazy o tom, že by EPIC pokročil za raná laboratorní stádia – zda fungoval na krysách, natož na lidech.