Zájmy jednotlivých států

Je zřejmé, že klimatická změna bude mít globálně selektivní dopady. To znamená, že na Zemi postihne nejen různé regiony různým způsobem, ale zcela různě se dotkne i různých oborů lidské činnosti. Z toho vyplývá, že zájmy jednotlivých států i zájmových skupin se liší. Proto je velice obtížné dohodnout jakékoliv celosvětové stanovisko a následně společný postup.

Exportéři nerostných surovin, tedy ropy a zemního plynu, nemají žádný ekonomický zájem na snižování spotřeby fosilních paliv, protože ty jsou zdrojem jejich příjmů. Takovými státy jsou i významné země nejen na Arabském poloostrově, ale i třeba Rusko, pro které představuje ropa a zemním plyn zdroj nejen peněz, ale i geopolitické síly. Případné škody způsobené klimatickými změnami by pro takové země nebyly tak dramatické, jako omezení exportu jejich surovin. Proto jejich ekonomicky motivovaná politika nesměřuje k omezení spotřeby paliv, jelikož by to pro ně nebylo výhodné.

Na druhé straně barikády stojí státy ohrožené přírodními katastrofami, které naopak logicky žádají co největší snahu o omezení klimatické změny. Jedná se o oblasti přímořské, ohrožené hurikány nebo suchem, obecně spíše země chudší, které žijí ve velkém sepětí s přírodou, takže odchylka klimatu od stávajícího stavu může zásadně ovlivnit život jejich obyvatel a navíc nemají dost peněz na ochranná a adaptační opatření.

Další země jsou na různém cestě mezi těmito extrémy. Necítí se být příliš ohroženy změnami klimatu, ani nemají ekonomický zájem na podporu spotřeby ropy a uhlí. V tomto případě často hrají roli také politické zájmy (např. podpora svých spojenců ). V takové roli vystupuje i Česká republika, která více méně ctí linie Evropské unie, jež se snaží být lídrem v boji proti klimatickým změnám.

V případě Evropy a v rámci ní i Česka je pak specifickým motivem k jednání snaha zbavit se energetické závislosti na svých rivalech, zejména na Rusku, nebo politicky nestabilních zemí. Je třeba říci že mnoho opatření vedených pod záštitou boje proti změnám klimatu je ve skutečnosti motivováno takovými faktory. Podpora obnovitelných zdrojů energie patří mezi ně – jedním z cílů této politiky je snížit dovoz zemního plynu a ropy z Ruska a tím i závislost na této politicky problematické zemi.

Dílčím příkladem „ekologického zamaskování“ je ovšem rovněž podpora biopaliv vyrobených za použití řepky olejné. Jedním z motivů takového opatření byla snaha zbavit se zemědělských přebytků, se kterým se EU potýkala v době, kdy se tato politika utvářela. Kromě toho se Evropská Unie cítí být lídrem na trhu ekologicky šetrného chování a proto potřebuje maximálně zvětšit význam tohoto sektoru ve světové ekonomice. Mohla by pak exportovat výsledky svého výzkumu do celého světa.

Problém ozónové díry, který byl rovněž globálního charakteru a který se podařilo vyřešit mezinárodní dohodou o omezení používání freonů, je neporovnatelný. V tomto případě byly zájmy všech států podobné, ale především opatření nutná k zastavení problému pro nikoho nebyla tak bolestivá, jako by byla opatření klimatická.