Zánik golfského proudu před 12900 lety?

Je to naprosto fascinující – a zároveň trochu děsivá – ukázka toho, jak křehký a propojený náš klimatický systém je. Tato hlavní teorie se opírá o jev zvaný narušení termohalinní cirkulace.

Abychom pochopili, co se tehdy stalo, musíme si nejdříve vysvětlit, jak funguje oceán a co bylo oním spouštěčem.

1. Časovaná bomba: Gigantické jezero Agassiz

Představte si Severní Ameriku na konci doby ledové. Obrovský pevninský ledovec (Laurentidský štít), který pokrýval dnešní Kanadu a část USA, začal kvůli globálnímu oteplování tát. Voda z tohoto tání neměla kam odtékat, protože jí cestu k moři stále blokovaly obrovské hradby ledu.

Tak vzniklo jezero Agassiz – monstrózní sladkovodní nádrž, která byla ve svém největším rozsahu větší než všechna dnešní severoamerická Velká jezera dohromady (obsahovalo více vody než všechna současná jezera na světě). Byla to obrovská masa sladké vody, držená na místě jen tenčící se ledovou bariérou.

2. Motor oceánů: Jak funguje "ústřední topení" Evropy

Druhým dílkem skládačky je systém oceánských proudů, konkrétně Atlantická meridionální cirkulace (AMOC), jejíž nejznámější částí je Golfský proud. Tento systém funguje jako obří dopravní pás, který pohání dva faktory: teplota a slanost (salinita).

• Cesta na sever: Teplá povrchová voda proudí od rovníku směrem na sever k Evropě a Grónsku. Přitom ohřívá okolní pevninu.

• Chladnutí a houstnutí: Jak se voda dostává na sever, ochlazuje se a odpařuje. Tím se stává slanější a hustší (těžší).

• Ponor: Tato těžká, studená a slaná voda v severním Atlantiku klesá do obrovských hloubek.

• Sací efekt: Tento ponor funguje jako pumpa. Klesající voda vytváří podtlak, který k sobě od jihu nasává další teplou povrchovou vodu. Tím je celý cyklus v chodu.

3. Katastrofa: Protržení hráze a kolaps systému

Kolem roku 10 900 př. n. l. došlo k bodu zlomu. Ledová hráz držící jezero Agassiz nevydržela (pravděpodobně se protrhla v oblasti dnešní řeky svatého Vavřince nebo Mackenzieho řeky).

Během neuvěřitelně krátké doby se do severního Atlantiku vylily obrovské miliony krychlových kilometrů ledové, sladké vody. A právě sladká voda byla tím fatálním problémem.

• Sladká voda je mnohem lehčí (méně hustá) než slaná oceánská voda.

• Když se tato obrovská masa sladké vody vylila do oceánu, vytvořila na hladině jakousi "pokličku".

• Voda na severu se sice stále ochlazovala, ale kvůli naředění sladkou vodou už nebyla dostatečně těžká na to, aby klesla ke dnu.

• Pumpa se zastavila. Bez klesající vody zmizel sací efekt. Celý oceánský dopravní pás se drasticky zpomalil, nebo dokonce úplně zastavil.

4. Následky: Okamžitý mráz

Jakmile se zastavil přísun teplé vody od rovníku, severní polokoule přišla o své ústřední topení. Teploty v Evropě a Severní Americe se během pouhých několika let propadly na úroveň doby ledové. Postupující lesy okamžitě odumřely, nahradila je mrazivá tundra (a s ní se rozšířila i ona zmiňovaná květina dryádka) a lidé i zvířata museli bojovat o holé přežití.

Pro lepší představu o tom, jak sladká voda dokáže zastavit tento oceánský motor, jsem připravil interaktivní simulaci tohoto procesu: