Zážitky blízkosti smrti

10.08.2013 15:19

Literárně je známe díky popisu posmrtné cesty v Tibetské knize mrtvých a nebo z knihy, která nás seznamuje s posmrtnou cestou formou "Dopisů umírajícímu příteli" /Grosz, 2001/. Významné jsou výzkumy, které v této oblasti zveřejnil Moody a Keneth Ring. Jsou důležité mimo jiné proto, že tvořily první dostupnou literaturu, která do naší země přinesla tematiku transpersonální psychologie.

V naší kultuře dostáváme popis zážitků většinou od lidí, kteří prošli klinickou smrtí a vrátili se zpět. V jejich vyprávění se pravidelně vyskytují shodné prvky cesty, dále zážitek vnímání toho, co se děje z pozice pozorovatele, dále zážitek dvojí reality a postupná tendence být vtažen do té jiné, spojená s odpojením se od fyzického těla, a dále následující čímsi indukované procházení celým dosavadním životem a v odpověď na otázku, zda je vhodná doba na to zemřít nebo ještě ne, rozhodnutí vrátit se zpět.

Zážitek sám obecně proměňuje člověka ve smyslu většího ocenění života, vyššího zájmu a otevřenosti a lásky k druhým lidem, zatímco jejich zájem o osobní postavení a materiální bohatství se snižuje. Většina těch, kteří se vrátili, nalézají ve svém dalším životě vyšší duchovní rozměr, hlubší smysl, hledají hlubší význam života /viz Ring, 1984/.

Jejich krize může být vyvolána tím, že jejich pohled na vše okolo nich se poměrně zásadně mění, zatímco jejich okolí zůstává stejné, jako bylo před jejich zkušeností.
Pomoc spočívá v poskytnutí možnosti otevřeně sdílet. Integrace zážitku do běžného života může být ztížena často výrazně pozitivními emocemi spojenými s tím, co "tam" zažili.

Doplňující informace k této kategorii /citace z knihy: Grof, Stanislav. Grof, Christina. Krize duchovního vývoje. Praha : Chvojkovo nakladatelství, 1999. ISBN 80-86183-09-2/

Světová mytologie, folklór a duchovní literatura obsahují mnoho živých popisů zážitků spojených se smrtí a umíráním. Celé posvátné texty byly věnovány výhradně detailnímu vylíčení posmrtné cesty člověka: tibetská a egyptská Kniha mrtvých a jejich evropský protějšek Ars Moriendi (Umění umírat).

V minulosti znevažovala západní věda tuto „funerální mytologii" jako výplod fantazie a imaginace nevzdělanců.

Situace se však radikálně změnila po vydání bestselleru Raymonda Moodyho Život po životě, neboť vědecky potvrdil, že umírání se může stát fantastickým transpersonálním dobrodružstvím.

Jeho zpráva, byla založena na svědectví 150 lidí, kteří prožili setkání se smrtí - v mnoha případech byli prohlášeni za klinicky mrtvé - avšak znovu nabyli vědomí a vypravovali své zážitky.

Moody popsal, že lidé s prožitkem blízké smrti mnohdy spatřili jakýsi barvitý, neuvěřitelně zhuštěný záznam celého svého života, živý přehled trvající několik vteřin. Vědomí se může za těchto okolností oddělit od těla a volně se vznášet nad celým výjevem, pozorovat jej se zvědavostí či nezúčastněnou pobaveností, popř. putovat do různých vzdálených míst.

Mnozí popisovali cestu tmavým tunelem či trychtýřem vedoucím ke světlu nadpřirozeného jasu a nádhery, k božské bytosti vyzařující nekonečnou, všeobjímající lásku, odpuštění a bezpodmínečné akceptování. Při osobním rozhovoru, vnímaném jako setkání s Bohem, byli dotyční poučeni o smyslu existence, jejích univerzálních zákonech a dostali příležitost zhodnotit svou minulost podle těchto nových kritérií. Potom se rozhodli k návratu do všední reality a novému způsobu života v souladu s poznanými principy.

Pouze v jediném ze všech těchto doložených případů byl ošetřující lékař obeznámen s charakteristikami zážitků přiblížení se smrti, což je velmi zarážející, zvláště když uvážíme, že se lékařská profese dnes a denně zabývá smrtí a umíráním. Od prvního vydání Života po životě se objevilo mnoho populárních knih i dalších studií na dané téma: všechny potvrdily Moodyho pozorování a získaly značnou pozornost veřejných sdělovacích prostředků.

Zážitky blízké smrti často vyvolávají spirituální krize, neboť drasticky mění představy o realitě u těch, kteří jimi procházejí. Tyto zcela nečekané události působí momentem překvapení: autonehoda v dopravní špičce nebo srdeční záchvat při joggingu mohou v několika vteřinách uvrhnout jejich protagonisty do fantastického vizionářského dobrodružství, které na kusy rozcupuje svět denní reality.

Jak už jsme poznamenali, mnozí lidé po těchto zážitcích získávají spirituální náhled na existenci, životní hodnoty i cíle založené na odhaleních, jichž se jim dostalo ve stavu blízké smrti, a projdou transformací charakteristickou pro všechny úspěšně završené duchovní krize. Díky nedávnému rozšíření nových informací v knihách Raymonda Moodyho a dalších budou jedinci, kteří se v budoucnu ocitnou v blízkém kontaktu se smrtí, připraveni na tyto náročné zážitky pravděpodobně lépe.