11. kapitola

1. A byla mi dána třtina podobná měřicí holi a postavil se tu anděl se slovy: "Vstaň a změř Boží chrám i oltář i ty, kteří se v něm klanějí.
2. Nádvoří, které je venku před chrámem, však vynech a neměř ho, neboť bylo dáno pohanům a ti budou šlapat po svatém městě čtyřicet dva měsíce.
3. Ale dám moc dvěma svým svědkům, kteří budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní, oblečeni pytlovinou."
4. Ti jsou ty dvě olivy a dva svícny stojící před tváří Boha vší země.
5. A kdyby jim chtěl někdo ublížit, vyjde z jejich úst oheň a pohltí jejich nepřátele. Kdyby jim tedy chtěl někdo ublížit, musí být takto zabit.
6. Ti dva mají moc zavřít nebe, aby za dnů jejich prorokování nepršel déšť; a mají moc nad vodami, aby je obraceli v krev a aby zasáhli zemi jakoukoli ranou, kdykoli budou chtít.
7. Ale když dokončí své svědectví, povede proti nim ta šelma vystupující z propasti válku a zvítězí nad nimi a zabije je.
8. A jejich mrtvoly budou ležet na ulici toho velikého města, které se duchovně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován náš Pán.
9. A mnozí z lidí, pokolení, jazyků a národů se budou dívat na jejich mrtvoly po tři a půl dne a nedovolí jejich mrtvoly pochovat do hrobů.
10. A ti, kteří bydlí na zemi, se budou nad nimi radovat a veselit a budou posílat dary jedni druhým; protože ti dva proroci trýznili obyvatele země.
11. Ale po třech a půl dnech do nich vstoupil duch života od Boha a postavili se na nohy a na ty, kteří je pozorovali, padla veliká bázeň.
12. Potom uslyšeli veliký hlas z nebe, který jim řekl: "Vystupte sem!" A oni vystoupili v oblaku do nebe a jejich nepřátelé je pozorovali.
13. A v tu hodinu nastalo veliké zemětřesení a desetina města padla a v tom zemětřesení bylo zabito sedm tisíc lidí. A ostatní dostali strach a vzdali slávu nebeskému Bohu.
14. Druhé "běda" pominulo; hle, třetí "běda" přichází rychle:
15. Tehdy zatroubil sedmý anděl a v nebi zazněly mocné hlasy říkající: "Království světa se stala královstvím našeho Pána a jeho Krista; a on bude kralovat na věky věků!"
16. Tehdy těch čtyřiadvacet starců, kteří sedí na svých trůnech před Božím obličejem, padlo na tváře a klanělo se Bohu
17. se slovy: "Děkujeme tobě, Pane, Všemohoucí Bože, který jsi a který jsi byl a který přicházíš; neboť ses chopil své veliké moci a ujal ses kralování!
18. Národy se rozhněvaly a přišel tvůj hněv a čas, aby byli souzeni mrtví a aby byla dána odplata tvým služebníkům prorokům a svatým a těm, kteří se bojí tvého jména, malým i velkým, a aby byli zničeni ti, kteří ničí zemi."
19. Tehdy se otevřel Boží chrám v nebi a v jeho chrámu byla vidět truhla jeho smlouvy. A nastalo veliké blýskání, hlasy a hromobití, zemětřesení a veliké krupobití.

 

12. kapitola

1. A na nebi se ukázalo veliké znamení: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna dvanácti hvězd.
2. Byla těhotná a křičela v porodních bolestech a trpěla, aby porodila.
3. Tehdy se na nebi ukázalo jiné znamení: hle, veliký rudý drak se sedmi hlavami a deseti rohy, a na těch hlavách sedm korun.
4. Jeho ocas vlekl třetinu nebeských hvězd a svrhl je na zem. A ten drak se postavil před ženu, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile ho porodí.
5. Ale když porodila Syna, muže, který má pást všechny národy železným prutem, byl její Syn vytržen k Bohu a jeho trůnu.
6. A ta žena utekla na poušť, kde měla od Boha připravené místo, aby ji tam živili tisíc dvě stě šedesát dní.
7. Tehdy nastal v nebi boj: Michael a jeho andělé bojovali proti drakovi. A drak bojoval, i jeho andělé,
8. ale nic nezmohli. Na nebi už se pro ně nenašlo místo
9. a ten veliký drak - ten dávný had, zvaný ďábel a Satan, který svádí celý svět - byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.
10. A uslyšel jsem mocný hlas, jak v nebi říká: "Nyní nastalo spasení, moc i království našeho Boha a vláda jeho Krista; neboť byl svržen žalobce našich bratrů, který na ně dnem i nocí žaloval před obličejem našeho Boha.
11. Ale oni nad ním zvítězili díky krvi Beránka a díky slovu svého svědectví, a nemilovali své duše až k smrti.
12. Proto se veselte, nebesa i vy, kteří v nich přebýváte. Běda těm, kdo bydlí na zemi a na moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velikým hněvem, protože ví, že má málo času."
13. A když drak spatřil, že byl svržen na zem, začal pronásledovat tu ženu, která porodila toho muže.
14. Ale té ženě byla dána dvě křídla veliké orlice, aby před tím hadem uletěla na poušť, na své místo, kde byla živena čas a časy a půl času.
15. A had za tou ženou vychrlil ze své tlamy vodu jako řeku, aby byla stržena proudem.
16. Ale země té ženě pomohla. Země totiž otevřela svá ústa a pohltila tu řeku, kterou drak vychrlil ze své tlamy.
17. Drak se tedy na tu ženu rozhněval a odešel svést boj s ostatními z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a mají svědectví Ježíše Krista.
18. A stál jsem na mořském písku.

 

13. kapitola

1. Tehdy jsem spatřil šelmu vystupující z moře, která měla sedm hlav a deset rohů. Na jejích rozích bylo deset korun a na jejích hlavách rouhavé jméno.
2. Ta šelma, kterou jsem spatřil, byla podobná pardálu, ale její nohy byly jako medvědí a její tlama jako tlama lva. A drak jí dal svou sílu, svůj trůn i velikou moc.
3. Spatřil jsem také jednu z jejích hlav jakoby zraněnou k smrti, ale její smrtelná rána se uzdravila. A celá země šla v úžasu za tou šelmou
4. a lidé se klaněli draku, který dal té šelmě moc; klaněli se i šelmě se slovy: "Kdo je podobný té šelmě? Kdo s ní může bojovat?"
5. A byla jí dána ústa mluvící veliké věci a rouhání a byla jí dána moc působit po čtyřicet dva měsíce.
6. Otevřela tedy svá ústa, aby se rouhala Bohu a urážela jeho jméno, jeho stánek i ty, kteří přebývají v nebi.
7. Bylo jí dáno, aby svedla boj se svatými a přemohla je; a byla jí dána moc nad každým kmenem, jazykem i národem.
8. Budou se jí klanět všichni kdo bydlí na zemi, každý, jehož jméno není od založení světa zapsáno v knize života zabitého Beránka.
9. Má-li někdo uši, ať slyší.
10. Kdokoli vodí do zajetí, do zajetí půjde. Kdokoli zabíjí mečem, musí být mečem zabit. Zde je vytrvalost a věrnost svatých.
11. Potom jsem spatřil jinou šelmu, jak vystupuje ze země: měla dva rohy jako Beránek, ale mluvila jako drak.
12. Ta vykonává všechnu moc té první šelmy před její tváří a působí, že se země i ti, kteří na ní bydlí, budou klanět té první šelmě, jejíž smrtelná rána se uzdravila.
13. A dělá veliké divy, takže působí i to, aby z nebe na zem sestupoval oheň před zraky lidí.
14. A svádí obyvatele země těmi divy, které jí bylo dáno dělat před tváří šelmy. Říká těm, kteří bydlí na zemi, aby udělali obraz té šelmě, která měla ránu od meče, ale ožila.
15. A bylo jí dáno, aby dala ducha tomu obrazu šelmy, aby obraz té šelmy mluvil a způsobil, aby byli zabiti všichni, kdo by se obrazu té šelmy neklaněli.
16. A působí, aby všem, malým i velkým, bohatým i chudým, svobodným i otrokům, bylo dáno znamení na pravou ruku nebo na čelo
17. a aby nikdo nemohl kupovat ani prodávat, jedině ten, kdo má znamení nebo jméno té šelmy nebo číslo jejího jména.
18. Zde je moudrost. Kdo má rozum, ať spočte číslo té šelmy; neboť je to číslo člověka. Jeho číslo je šest set šedesát šest.

 

14. kapitola

1. A hle, uviděl jsem Beránka stojícího na hoře Sion a s ním sto čtyřicet čtyři tisíc těch, kteří měli na svých čelech napsané jméno jeho Otce.
2. Uslyšel jsem také hlas z nebe, jako zvuk mnoha vod a jako zvuk velikého hromu. A ten zvuk, který jsem slyšel, byl jako když harfeníci hrají na své harfy.
3. A zpívali jakoby novou píseň před trůnem a před těmi čtyřmi bytostmi a před těmi starci; a nikdo se tu píseň nemohl naučit, jedině těch sto čtyřicet čtyři tisíce vykoupených ze země.
4. To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panicové. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde; ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi.
5. A v jejich ústech není nalezena lest, neboť jsou bez úhony před Božím trůnem.
6. Spatřil jsem také jiného anděla, letícího prostředkem nebe, který měl věčné evangelium, aby je kázal těm, kteří bydlí na zemi - každému národu, pokolení, jazyku i lidu -
7. jak říká mocným hlasem: "Bojte se Boha a vzdejte mu chválu, neboť přišla hodina jeho soudu; klanějte se Tomu, který stvořil nebe, zemi, moře i prameny vod!"
8. A za ním letěl jiný anděl se slovy: "Padlo, padlo to veliké město Babylón, neboť napájelo všechny národy vínem svého vášnivého smilstva!"
9. A za nimi letěl třetí anděl a říkal mocným hlasem: "Klaní-li se někdo šelmě a jejímu obrazu a přijímá-li její znamení na své čelo nebo na svou ruku,
10. i ten bude pít neředěné víno Božího hněvu, které je vlito do kalichu jeho rozhorlení; a bude trýzněn ohněm a sírou před tváří svatých andělů a před tváří Beránka.
11. A dým jejich muk bude vystupovat na věky věků. A ti, kteří se klanějí šelmě a jejímu obrazu, a kdokoli přijme znamení jejího jména, nebudou mít odpočinutí dnem ani nocí."
12. Zde je vytrvalost svatých, zde jsou ti, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.
13. Potom jsem uslyšel hlas z nebe, který mi říkal: "Piš: Blaze mrtvým, kteří od této chvíle umírají v Pánu." "Ano," praví Duch, "ať si odpočinou od svých prací; a jejich skutky jdou s nimi."
14. A hle, spatřil jsem bílý oblak a na tom oblaku seděl jakoby Syn člověka. Na hlavě měl zlatou korunu a v ruce ostrý srp.
15. A z chrámu vyšel jiný anděl a volal mocným hlasem na toho, který seděl na oblaku: "Přilož svůj srp a žni, neboť přišla tvá hodina sklizně, protože sklizeň země dozrála!"
16. Tehdy ten, který seděl na oblaku, vrhl svůj srp na zem a země byla požata.
17. Z chrámu, který je v nebi, pak vyšel jiný anděl a také on měl ostrý srp.
18. A od oltáře vyšel ještě další anděl, který měl moc nad ohněm, a zavolal mocným hlasem na toho, který měl ostrý srp: "Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny vinice země, neboť její hrozny dozrály!"
19. Tehdy ten anděl vrhl svůj srp na zem a sklidil víno země a vhodil je do velikého lisu Božího hněvu.
20. A ten lis byl šlapán venku za městem a z lisu vyšla krev až po uzdy koní na šestnáct set honů daleko.

 

15. kapitola

1. Potom jsem na nebi uviděl jiné znamení, veliké a předivné: sedm andělů, kteří mají sedm posledních ran; neboť skrze ně má být dokonán Boží hněv.
2. A uviděl jsem jakoby skleněné moře, smíšené s ohněm, a ty, kteří zvítězili nad tou šelmou a nad jejím obrazem, nad jejím znamením a nad číslem jejího jména, jak stojí na tom skleněném moři a mají Boží harfy
3. a zpívají píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkovu: "Veliké a předivné jsou tvé skutky, Pane, Všemohoucí Bože, spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi svatých!
4. Kdo by se nebál tebe, Pane, a neoslavoval tvé jméno? Vždyť ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se klanět před tebou, neboť tvé spravedlivé soudy byly zjeveny!"
5. A hle, potom jsem spatřil, jak se v nebi otevřel chrám stánku svědectví.
6. A z chrámu vyšlo sedm andělů, kteří měli těch sedm ran, a byli oblečeni lněným rouchem, čistým a zářícím, a na prsou byli přepásáni zlatými pásy.
7. A jedna z těch čtyř bytostí dala těm sedmi andělům sedm zlatých koflíků plných hněvu Boha, toho Živého na věky věků.
8. A chrám byl naplněn dýmem od Boží slávy a od jeho moci; a nikdo nemohl vejít do chrámu, dokud se nevykoná sedm ran těch sedmi andělů.

 

16. kapitola

1. Tehdy jsem uslyšel z chrámu mocný hlas, jak říká těm sedmi andělům: "Jděte, vylijte těch sedm koflíků Božího hněvu na zem."
2. První tedy odešel a vylil svůj koflík na zem a na lidech, kteří měli znamení šelmy, a na těch, kteří se klaněli jejímu obrazu, vyvstaly zlé a zhoubné vředy.
3. Druhý anděl pak vylil svůj koflík do moře a obrátilo se jakoby v krev mrtvého a veškerá živá duše v moři zemřela.
4. Třetí anděl pak vylil svůj koflík na řeky a na prameny vod a obrátily se v krev.
5. A slyšel jsem anděla vod, jak říká: "Jsi spravedlivý, Pane, který jsi, který jsi byl a který budeš, že jsi to usoudil!
6. Protože prolévali krev svatých a proroků, a ty jsi jim dal pít krev, neboť si to zaslouží."
7. A uslyšel jsem, jak jiný od oltáře říká: "Ano, Pane Bože Všemohoucí, tvé soudy jsou pravdivé a spravedlivé."
8. Čtvrtý anděl pak vylil svůj koflík na slunce a bylo mu dáno pálit lidi ohněm.
9. A lidé byli páleni velikým žárem a rouhali se jménu Boha, který má moc nad těmi ranami, avšak nečinili pokání, aby mu vzdali slávu.
10. Pátý anděl pak vylil svůj koflík na trůn té šelmy a její království bylo zatemněno. Lidé se bolestí kousali do jazyka
11. a rouhali se nebeskému Bohu pro své bolesti a pro své vředy, avšak nečinili pokání ze svých skutků.
12. Šestý anděl pak vylil svůj koflík na tu velikou řeku Eufrat a její voda vyschla, aby byla připravena cesta králům od východu slunce.
13. Tehdy jsem uviděl z úst draka, z úst šelmy a z úst falešného proroka vycházet tři nečisté duchy podobné žabám.
14. Jsou to duchové démonů, kteří konají divy a vycházejí ke králům země a celého světa, aby je shromáždili k bitvě toho velikého dne Všemohoucího Boha.
15. "Hle, přicházím jako zloděj. Blaze tomu, kdo bdí a střeží svá roucha, aby nechodil nahý a nebyla vidět jeho hanba."
16. A shromáždil je na místo, které se hebrejsky jmenuje Armageddon.
17. Sedmý anděl pak vylil svůj koflík na ovzduší a z nebeského chrámu vyšel od trůnu mocný hlas: "Stalo se!"
18. A nastaly hlasy, hromobití a blýskání a bylo veliké zemětřesení - tak veliké zemětřesení, jaké nebylo, co jsou lidé na zemi.
19. A to veliké město se roztrhlo na tři díly a města národů padla. A veliký Babylón byl připomenut před Boží tváří a Bůh mu dal kalich s vínem svého vášnivého hněvu.
20. Tehdy zmizely všechny ostrovy a hory se nedaly najít.
21. Z nebe padaly na lidi veliké kroupy, těžké jako cent. A kvůli ráně těch krup se lidé rouhali Bohu, neboť ta rána byla nesmírně veliká.

 

17. kapitola

1. Tehdy přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm koflíků, a promluvil se mnou. Řekl mi: "Pojď, ukážu ti odsouzení veliké nevěstky, která sedí na mnohých vodách,
2. se kterou smilnili králové země a obyvatelé země se opili vínem jejího smilstva."
3. A odnesl mě v Duchu na poušť. A uviděl jsem ženu sedící na rudé šelmě, jež byla plná jmen rouhání a měla sedm hlav a deset rohů.
4. Ta žena byla oblečena purpurem a šarlatem a pokryta zlatem, drahým kamením a perlami. V ruce měla zlatý kalich plný ohavností a nečistoty svého smilstva
5. a na jejím čele bylo napsané jméno skrývající tajemství: "Veliký Babylón, Matka nevěstek a ohavností země."
6. Tehdy jsem uviděl tu ženu opilou krví svatých a krví Ježíšových mučedníků; a když jsem ji spatřil, strnul jsem ve velikém úžasu.
7. Tehdy mi anděl řekl: "Proč jsi užasl? Já ti povím tajemství té ženy i šelmy, která ji nese, jež má sedm hlav a deset rohů.
8. Šelma, kterou jsi viděl, byla a není a má vystoupit z propasti a jít do záhuby. A obyvatelé země, ti, jejichž jména nejsou zapsána v knize života od založení světa, užasnou, až uvidí tu šelmu, která byla a není, ale je.
9. Zde je mysl, která má moudrost: těch sedm hlav je sedm hor, na kterých ta žena sedí.
10. Je také sedm králů. Pět jich padlo, jeden je a další ještě nepřišel; a až přijde, musí zůstat na krátký čas.
11. A šelma, která byla a není, ta je osmý král; je z těch sedmi a jde do záhuby.
12. A deset rohů, které jsi viděl, je deset králů, kteří se ještě neujali kralování, ale mají přijmout moc jako králové v jednu hodinu spolu se šelmou.
13. Ti mají jedno mínění a svou sílu a moc dají šelmě.
14. Ti budou bojovat s Beránkem, a Beránek nad nimi zvítězí - neboť je Pán pánů a Král králů - a s ním i jeho povolaní, vyvolení a věrní."
15. Tehdy mi řekl: "Vody, které jsi viděl a kde ta nevěstka sedí, jsou lidé a zástupy, národy a jazyky.
16. A těch deset rohů, které jsi viděl na šelmě, začne nenávidět tu nevěstku a způsobí, že bude zpustošená a nahá, a budou jíst její tělo a spálí ji ohněm.
17. Neboť Bůh dal do jejich srdcí, aby vykonali jeho záměr a aby byli jednoho mínění a dali své království šelmě, dokud se nenaplní Boží slova.
18. A žena, kterou jsi spatřil, je to veliké město, které kraluje nad králi země."

 

18. kapitola

1. Potom jsem spatřil jiného anděla, jak sestupuje z nebe: měl velikou moc a země byla ozářena jeho slávou.
2. Ten vykřikl mocným hlasem: "Padla, padla ta veliká říše Babylón a stala se příbytkem démonů, vyhnanstvím každého nečistého ducha a vězením každého nečistého a ohavného ptáka!
3. Neboť z vína jejího vášnivého smilstva pily všechny národy a králové země s ní smilnili a kupci země zbohatli ze síly jejího hýření."
4. Tehdy jsem uslyšel jiný hlas z nebe, který říkal: "Vyjděte z ní, můj lide, abyste se neúčastnili jejích hříchů a abyste nedostali z jejích ran!
5. Neboť její hříchy dosáhly až k nebi a Bůh se rozpomněl na její nepravosti.
6. Odplaťte jí tak, jak ona odplácela vám, a dejte jí dvojnásob podle jejích skutků; do kalichu, který namíchala, jí namíchejte dvojnásob.
7. Nakolik se chlubila a hýřila, tolik jí dejte muk a nářku. Neboť ve svém srdci říká: 'Sedím jako královna! Nejsem vdova a nářek nespatřím.'"
8. Proto její rány přijdou v jednom dni: smrt, nářek a hlad; a bude spálena ohněm. Neboť Pán Bůh, který ji soudí, je silný.
9. Králové země, kteří s ní smilnili a hýřili, ji budou oplakávat a budou nad ní kvílet, až uvidí dým jejího pálení.
10. Pro hrůzu jejích muk zůstanou stát zdálky a budou říkat: "Běda, běda, ty veliké město Babylóne, ty mocné město, že tvé odsouzení přišlo v jedné hodině!"
11. I kupci země nad ní budou plakat a truchlit, neboť už nikdo nekoupí jejich zboží:
12. náklady zlata, stříbra, drahého kamení a perel; kmentu, purpuru, hedvábí a šarlatu; veškeré vonné dříví, všechno zboží ze slonoviny a všechno zboží z nejvzácnějšího dřeva, mědi, železa i mramoru;
13. skořici, voňavky, mast i kadidlo; víno, olej, mouku i pšenici; dobytek, ovce, koně i vozy; a těla i duše lidí.
14. "Sklizeň žádostivá tvé duši od tebe odešla, i všechno tučné a zářící od tebe odešlo a už je nikdy nenajdeš!"
15. Obchodníci s těmito věcmi, kteří z ní zbohatli, se pro hrůzu z jejích muk zastaví zdaleka a budou plakat, truchlit
16. a naříkat: "Běda, běda, veliké město, které jsi bylo oblečeno kmentem, purpurem a šarlatem a pokryto zlatem, drahým kamením a perlami, neboť v jediné hodině bylo zpustošeno tak veliké bohatství!"
17. Každý kormidelník i veškeré množství těch, kdo se plaví na lodích, námořníci a všichni, kdo pracují na moři, zůstali stát zdaleka.
18. A když viděli dým jejího pálení, začali křičet: "Které bylo podobné tomuto velikému městu?"
19. Sypali si prach na hlavu a s pláčem a kvílením křičeli: "Běda, běda pro to veliké město, v němž všichni, kdo měli lodě na moři, zbohatli z jeho nákladnosti; neboť bylo zpustošeno v jediné hodině!"
20. Vesel se nad ním, nebe i svatí apoštolové a proroci; neboť Bůh nad ním vynesl váš soud.
21. Tehdy jeden silný anděl zvedl balvan veliký jako mlýnský kámen a hodil ho do moře se slovy: "Tak prudce bude svržen Babylón, to veliké město, a už nikdy nebude nalezen.
22. Hlas hráčů na harfu, zpěváků, pištců a trubačů už v tobě nikdo neuslyší a žádný řemeslník kteréhokoli řemesla se v tobě už nenajde a zvuk mlýnského kamene se v tobě už nikdy neozve.
23. Světlo lampy se v tobě už nikdy nerozsvítí a hlas ženicha a nevěsty už v tobě nikdo neuslyší, neboť tví kupci byli velmoži země a tvým čarodějnictvím byly svedeny k bludu všechny národy."
24. V něm pak byla nalezena krev proroků a svatých i všech, kdo byli zavražděni na zemi.

 

19. kapitola

1. Potom jsem uslyšel mocný hlas velikého zástupu v nebi, který říkal: "Halelujah! Spasení a sláva, čest i moc Pánu, našemu Bohu,
2. neboť jsou pravdivé a spravedlivé jeho soudy! Neboť odsoudil tu velikou nevěstku, která zkazila zem svým smilstvem a pomstil krev svých služebníků na jejích rukou."
3. A řekli podruhé: "Halelujah! A její dým vystupuje na věky věků."
4. A čtyřiadvacet starců a ty čtyři bytosti padli a klaněli se Bohu sedícímu na trůnu a říkali: "Amen! Halelujah!"
5. A z trůnu vyšel hlas, který říkal: "Chvalte našeho Boha, všichni jeho služebníci a kdo se ho bojíte, malí i velcí!"
6. A uslyšel jsem hlas jakoby velikého zástupu, jako zvuk mnohých vod a jako zvuk silných hromů, který říkal: "Halejujah! Pán, náš Všemohoucí Bůh, se ujal kralování!
7. Radujme se, jásejme a vzdejme mu slávu, neboť nadešla svatba Beránkova a jeho manželka se připravila."
8. A bylo jí dáno, aby si oblékla zářivě čistý kment a ten kment jsou spravedlivé činy svatých.
9. A řekl mi: "Piš: Blaze těm, kteří jsou pozváni k Beránkově svatební večeři." A řekl mi: "Toto jsou pravá Boží slova."
10. Padl jsem tedy k jeho nohám, abych se mu klaněl. Ale řekl mi: "Hleď, abys to nedělal! Jsem spoluslužebník tvůj i tvých bratrů, kteří mají Ježíšovo svědectví. Klaněj se Bohu!" (A to Ježíšovo svědectví je duch proroctví.)
11. A uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň. A ten, který na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý a ten spravedlivě soudí i bojuje.
12. Jeho oči byly jako plamen ohně a na jeho hlavě bylo množství korun; a měl napsané jméno, které nezná nikdo kromě něj.
13. Byl oblečen rouchem nasáklým krví a jeho jméno je Slovo Boží.
14. A za ním jela nebeská vojska na bílých koních, oblečená bílým a čistým kmentem.
15. Z jeho úst vycházel ostrý meč, aby jím bil národy. On je bude pást železným prutem; on bude také šlapat vinný lis hněvu a rozhorlení Všemohoucího Boha.
16. A na svém rouchu a na boku má napsané jméno: "Král králů a Pán pánů."
17. Potom jsem uviděl jednoho anděla, jak stojí ve slunci; a vykřikl mocným hlasem na všechny ptáky létající prostředkem nebe: "Pojďte, shromážděte se k hostině velikého Boha,
18. abyste jedli těla králů, těla vojevůdců, těla silných, těla koní i těch, kdo na nich sedí, a těla všech lidí, svobodných i otroků, malých i velkých!"
19. A uviděl jsem šelmu a krále země i jejich vojska, jak se sjeli, aby svedli boj s Tím, který seděl na tom koni, a s jeho vojskem.
20. A ta šelma byla zajata a s ní ten falešný prorok, který před ní dělal divy, jimiž svedl ty, kdo přijali znamení šelmy a kdo se klaněli jejímu obrazu. Ti dva byli zaživa uvrženi do ohnivého jezera, hořícího sírou,
21. a ostatní byli zabiti mečem vycházejícím z úst Toho, který seděl na koni. A všichni ptáci se nasytili jejich těly.

 

20. kapitola

1. Potom jsem uviděl anděla sestupujícího z nebe, který měl v ruce klíč od propasti a veliký řetěz.
2. Ten se zmocnil draka, toho dávného hada, jenž je ďábel a Satan, a svázal jej na tisíc let.
3. Uvrhl ho do propasti, zamkl ho a zapečetil ji nad ním, aby už nesváděl národy, dokud se nenaplní těch tisíc let; potom totiž musí být nakrátko propuštěn.
4. A spatřil jsem trůny a ty, kdo se na nich posadili, a byl jim svěřen soud. Viděl jsem také duše popravených pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo a těch, kteří se neklaněli šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její znamení na svá čela ani na své ruce. A ožili a kralovali s Kristem tisíc let.
5. Ostatní mrtví však neožili, dokud se nenaplnilo těch tisíc let. To je první vzkříšení.
6. Požehnaný a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení. Nad těmi ta druhá smrt nemá moc, ale budou kněžími Boha a Krista a budou s ním kralovat tisíc let.
7. A až se těch tisíc let naplní, bude Satan propuštěn ze svého žaláře.
8. A vyjde, aby svedl národy, které jsou ve čtyřech koutech země, Goga a Magoga, aby je shromáždil k boji. A jejich množství bude jako písku v moři.
9. A když vystoupili na šířku země, obklíčili ležení svatých i to milované město, ale z nebe sestoupil oheň od Boha a pohltil je.
10. A ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je i šelma a falešný prorok; a budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.
11. Tehdy jsem uviděl veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl, před jehož tváří zmizela země i nebe a nebylo pro ně nalezeno místo.
12. Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před Boží tváří, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, to jest kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků.
13. Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Peklo vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků.
14. A Smrt i Peklo byly uvrženy do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt.
15. A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.

 

21. kapitola

1. Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuly a moře již nebylo.
2. A já Jan jsem uviděl to svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého muže.
3. A uslyšel jsem mocný hlas z nebe, který říkal: "Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid a Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem.
4. A Bůh setře každou slzu z jejich očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť první věci pominuly."
5. A Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, činím všechno nové." A řekl mi: "Napiš, že tato slova jsou věrná a pravdivá."
6. Pak mi řekl: "Stalo se. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Já dám žíznícímu z pramene vody života zadarmo.
7. Kdo vítězí, bude dědicem všeho a já mu budu Bohem a on mi bude synem.
8. Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou; a to je druhá smrt."
9. Tehdy ke mně přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli těch sedm koflíků plných sedmi posledních ran, a promluvil se mnou. Řekl: "Pojď, ukážu ti Nevěstu, manželku Beránkovu."
10. Odnesl mě v Duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi veliké město, ten svatý Jeruzalém, sestupující od Boha z nebe
11. a mající Boží slávu. Jeho jas byl podobný nejdražšímu kameni, jako kameni jaspisu, jasnému jako křišťál.
12. Měl velikou a vysokou hradbu, měl dvanáct bran a na těch branách dvanáct andělů a napsaná jména, která patří dvanácti pokolením synů Izraele.
13. Tři brány byly z východu, tři brány ze severu, tři brány z jihu a tři brány ze západu.
14. Městská hradba měla dvanáct základů a na nich jména dvanácti Beránkových apoštolů.
15. A ten, který se mnou mluvil, měl zlatou třtinu, aby změřil město, jeho brány i jeho hradbu.
16. (To město je rozloženo do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka.) Změřil tedy město tou třtinou - na dvanáct tisíc honů. Jeho délka, šířka i výška jsou stejné.
17. Potom změřil jeho hradbu: sto čtyřicet čtyři loket lidské míry, která je mírou anděla.
18. Jeho hradba byla postavena z jaspisu, ale město bylo čisté zlato podobné čistému sklu.
19. Základy městské hradby byly ozdobeny všemi drahokamy: první základ byl jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd,
20. pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chryzolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst.
21. A těch dvanáct bran bylo dvanáct perel: každá z těch bran byla z jedné perly; a ulice toho města byla ze zlata čistého jako průhledné sklo.
22. Ale neviděl jsem v něm žádný chrám; neboť jeho chrámem je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek.
23. A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby v něm svítily, neboť ho rozzářila Boží sláva a jeho lampou je Beránek.
24. Národy spasených se budou procházet v jeho světle a králové země do něj přenesou svou slávu a čest.
25. Jeho brány nebudou ve dne nikdy zavírány (nebude tam totiž noc).
26. Přenesou do něj slávu a čest národů,
27. avšak rozhodně do něj nevejde nic znečišťujícího ani působícího ohavnost a lež, ale jen ti, kteří jsou zapsáni v Beránkově knize života.

 

22. kapitola

1. Potom mi ukázal čistou řeku vody života, jasnou jako křišťál, vytékající z Božího a Beránkova trůnu.
2. Uprostřed ulice toho města po obou stranách řeky je strom života, nesoucí dvanáctero ovoce. Vydává své ovoce každý měsíc a listí toho stromu je k uzdravení národů.
3. A nebude už nic prokletého. V tom městě bude Boží a Beránkův trůn a jeho služebníci mu budou sloužit.
4. Budou vidět jeho tvář a jeho jméno bude na jejich čelech.
5. A nebude tam noc, takže nebudou potřebovat lampu ani světlo slunce, neboť je osvětluje Pán Bůh; a budou kralovat na věky věků.
6. Tehdy mi řekl: "Tato slova jsou věrná a pravdivá." Pán, Bůh svatých proroků, poslal svého anděla, aby ukázal svým služebníkům, co se musí brzy stát.
7. "Hle, přijdu rychle. Blaze tomu, kdo zachovává slova proroctví této knihy."
8. A já Jan jsem tyto věci viděl a slyšel. A když jsem je uslyšel a uviděl, padl jsem, abych se klaněl u nohou toho anděla, který mi tyto věci ukazoval.
9. Ale on mi řekl: "Hleď, abys to nedělal! Neboť jsem spoluslužebník tvůj i tvých bratrů proroků a těch, kteří zachovávají slova této knihy. Klaněj se Bohu."
10. Potom mi řekl: "Nezapečeťuj slova proroctví této knihy, neboť ten čas je blízko.
11. Kdo škodí, ať škodí dál, a kdo je špinavý, ať se dál špiní; spravedlivý ať dál koná spravedlnost a svatý ať se dál posvěcuje.
12. A hle, přijdu rychle a má odplata se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké bude jeho dílo.
13. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec, první i poslední."
14. Blaze těm, kteří plní jeho přikázání, aby měli právo na strom života a mohli vstoupit branami do města.
15. Venku však zůstanou psi, čarodějové, smilníci, vrahové, modláři a každý, kdo miluje a provozuje lež.
16. "Já, Ježíš, jsem poslal svého anděla, aby vám v církvích svědčil o těchto věcech. Já jsem ten kořen a rod Davidův, jasná a jitřní hvězda."
17. A Duch i Nevěsta říkají: "Přijď!" A ten, kdo slyší, ať řekne: "Přijď!" A kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať zadarmo nabere vodu života.
18. Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: kdo by něco přidal k těmto věcem, tomu Bůh přidá ran zapsaných v této knize.
19. A kdyby někdo ubral ze slov knihy tohoto proroctví, Bůh odejme jeho díl z knihy života a ze svatého města a z těch věcí, které jsou zapsány v této knize.
20. Ten, který vydává svědectví o těchto věcech, říká: "Jistě, přijdu rychle. Amen." Ano, přijď, Pane Ježíši!
21. Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi všemi. Amen.