Zlatého řezu vůně nesmírná

Alkythides, sochař a tvůrce mozaik nádherných, přebýval v dílně své, ve městě Alexandria, v zemi Baktrijské, na sever ležícího pod horami Paropanisades, na okraji území, jež barbaři severní skythské, a kmeny Indické obklopují.
Obdržel od krále Euthymidea úkol, aby vyskládal dílo v němž by se pěticípé hvězdy opakovaly a střídaly s podobami řeckých bohů a nymf, neboť dle Pythágora jsou vznešené poměry tohoto útvaru tajemného, neuchopitelné čísly pomocí nauky velikého učence řecké vědy tajné, umění a hudby sfér znalého.
Jak vítr, divoký vichr ve světa řádu, plamen divý a dýka z pochvy náhle vyňatá je neřád řezu zlatého v umění geometrie božské, jíž bohové seslali skrze učence velkolepé do myslí géniů mnohých, neb harmonie ta zlatého řezu, mysl a srdce člověka do vytržení uvádějícího, není vtěstnatelná v čísla celá a jakýsi přebytek vynořuje se v něm.

Proč však znak pěti živlů je tak jiný?

Z čeho noří se, hloubal Alkythides usilovně, ono slastné, jak po vínu výtečném, blažené chrochtání v nitru duše, tam v neznámu skrytém, když člověk v přírodě u tvarů mnohých či v umění samém pozoruje zlatý řez skvostný, jenž tak míjí závěry mnohé Pythágora velkého, poměry svými?

Dům Akythidův byl podoben obydlím z řeckých obcí, odkud pocházel, ač doplněn byl koberci a látkami orientálními, vůněmi provoněn a dokonce zde měl bohy perské a znaky či znamení jimiž obětníci indů obklopovali svá obětiště.
Ve svém nitru se mistr umění několika hluboce zaobíral tajemstvím zlatého řezu, zdali je tento geometrický jev nějakým znakem od bohů pocházejícím, darem Apollóna samotného,  prazvukem ze světa bohů Olympských.

Může zlatý řez znít sám sebou jako hudba nade sférami nebes všemi? Lze jeho skvostnost vetknout do poměrů v nichž míchají se vůně a kadidla v chrámech, které věštkyně k nebesům povznášejí? Je vhodné geometrii proměnit ve vznešené slovo, pojem neuchopitelna, skvostnost talismanů krásna, vůni vykuřovadla či esence oleje výtečného, jehož vůně léčí duši, ačkoliv zde žádného tvaru není, jenž do mozaiky by vyskládán býti mohl?

Však idea sama, bez podoby, proniká přírodu samu z podstaty svojí tak, aby člověk zasvěcený ,zlatého řezu ve své duši hoden, byl pro druhé lidské bytosti harmonií, darem nálady dobré, moudrostí nadán, jako by povaha sama zlatým řezem vykreslena byla?

Jak tak Alkythides nořil se do úvah za břehy mysli, ponořil sám sebe pojednou ve světlo Apollona samého zlaté, čiré jak vodstva okeánu při západu Slunce, když zalévá se září nádhernou hladina vodstev svět obklopujících zcela, a tak v tichu vymizely otázky jeho, hlavy horké proud dumající byl pojednou ten tam. A zřejmým se stalo, že když harmonie úplné je pojednou dosaženo, nelze ji uchopit slovy, byť sebevznešenější a sebehlubší je niterné mysli obsáhlá řeč.