37. sv. Damas I. Damasus, Portugalec/Španěl (18 r., 2., 10 d.) 1.10. 366 – 11.12. 384 +.
*297/304 Idanha-a-Nova (Guimaraes), Portugalsko. Jeho otec Antonín byl knězem, matka se jmenovala Laurentia (Vavřinka). Jeho sestrou byla sv. Irena (6.4.). Rodiče se přestěhovali do Říma, kde se otec stal knězem v kostele sv. Vavřince (basilika sv. Vavřince za hradbami). Damas se v kostele sv. Vavřince stal otcovým nástupcem. Papež Liberius ho jmenoval arciděkanem římské diecéze a v době vyhnanství papeže Liberia řídil církev až do Liberiova návratu.
Po smrti papeže Liberia byl senátory a šlechtou zvolen Damas, kněží a laici zvolili děkana Ursina. Po dramatickém vyřešení situace byl Ursinus poslán do vyhnanství v Galii.
Císař Theodosius svolal proti ariánským bludům r. 381 do Cařihradu koncil, který potvrdil nicejské Credo (nicejsko-cařihradské vyznání víry) z r. 325. Na synodě r. 382 byly prohlášeny kanonické knihy Písma Svatého a papež Damas pověřil svého sekretáře sv. Jeronýma přeložit Písmo Svaté do latiny. Za jeho pontifikátu působil v Miláně sv. Ambrož, v Galii sv. Hilár z Poitiers, na východě sv. Řehoř Naziánský (Nysský) a v Alexandrii sv. Athanasius. V Římě studoval sv. Augustin.
Východořímský císař Gratianus (367 – 383) přenesl v r. 379 na papeže titul císaře jako pohanského velekněze Pontifex Maximus (Nejvyšší velekněz) daroval mu tiáru (čepici kuželovitého tvaru).
Papež Damas dal přestavět chrám sv. Vavřince za hradbami. Basilika byla nazvána San Lorenzo in Damaso (sv. Vavřinec v Damasovi, v Damasově domě). Jeho jménem je nazváno hlavní nádvoří v Apoštolském paláci ve Vatikánu. Svátek 11.12., uctíván jako patron proti horečce.