45. sv. Lev I. Veliký Leo, Toskánec – Ital (21 let, 11 dní) 29.10. 440 – 10.11. 461 +.
Svolal r. 451 koncil do Chalcedonu (Kalchedon, Kadiköy v Turecku) do chrámu sv. Eufémie (kde je pohřbena) a potvrdil učení efezského sněmu proti opatovi cařihradského kláštera Eutychovi, který hlásal, že v Kristu splynula božská a lidská přirozenost. Biskupové potvrdili primát papeže zvoláním: „Petrus per Leonem locutus est = ústy Lva promluvil Petr“.
V r. 452 svou výmluvností přesvědčil bojechtivého a vzteklého hunského vůdce barbara Attilu (bič boží) a zabránil mu vyplenit Řím.
Podruhé zachránil Věčné město 2.6.455, kdy císař Petronius Maximus uprchl i s vojáky. Na Řím se valily hordy Vandalů, v čele s králem Gaiserichem a začaly rabovat město. Vzal monstranci s Nejsvětější Svátostí a šel s ní do jejich tábora, přesvědčil krále Gaisericha, aby město nerabovali, nevypálili a nevraždili jeho obyvatele.
Za tyto záchrany je nazýván Veliký, zachránce Říma. Jemu začali obyvatelé Říma říkat PAPA (otec) a po něm každému papeži. Jeho současníkem byl v Cařihradu východořímský císař stejného jména i přízviska Lev I. Veliký zvaný Macelles (řezník, 401 – 474). Jejich současníci je rozlišovali papa Leo a Leo caesar (otec Lev a Lev císař). Jako první papež vydal mešní texty v latině. Druhý papež pohřbený ve svatopetrské basilice.