TAO – o kterém lze hovořit – nemůže být to pravé, věčně neměnné TAO!
Jméno, které lze vyslovit, nemůže mít věčně neměnnou hodnotu!
To, co je beze jména stojí na počátku,
to, co jméno už má je matkou Stvoření!
Proto ten, kdo nechová žádné přání, může proniknout až do srdce Tajemství…
Kdo je ale přání pln, pouze klouže po povrchu věcí.
Dvé možností pochází ze stejného – a tím je mystérium prvopočátku
Počátek počátku – toť hlubina všech tajemství!
V první kapitole je původním autorem činěn, pokud o stanovení pojmu TAO. Komentátoři většinou jalově spekulují nad tím, co vlastně použitý znak znamená. Doslovný překlad je „cesta“, ale přeneseně jde též o formu, smysl, metodu, princip. Je tu ale i význam – mluvit, říkat, pojmenovat.
Přitom se tu přímo nabízí jasný, jednoznačný a frapantní výraz BŮH! TAO je nepojmenovatelné, beztvaré, existuje všude a nikde, je současně plné a prázdné, neustále tvořící a současně spočívající v „tvůrčí“ nečinnosti – to všechno jsou vlastnosti, které v našem kulturním okruhu připisujeme Bohu. TAO je nepojmenovatelné, což naprosto přesně koresponduje jak s Biblí, tak s Talmudem, které hovoří o tom, že skutečného BOHA nelze (nesmí se) pojmenovat.
Ten, kdo chce proniknout do hloubky života a Božích zákonů, musí se této problematice věnovat cele a nechovat v sobě řadu rozptylujících přání, neboť ta ředí původní pevné rozhodnutí na pouhé klouzání po povrchu duchovních hodnot.
Tajemství Prvopočátku a zjištění, co bylo před Bohem, zůstane člověku navždy zahaleno…