Jana (Johana), vymyšlená postava - fabulace.
Vymyšlená postava „papežky Jany“. Legendu o ní rozšířil ve 13. století dominikán Martin z Opavy (+ 1274), který ji napsal do císařské a papežské kroniky jako odstrašující příklad na nevázaný život některých duchovních ve středověku. „Vládu Johany“ zařadil do let 855 – 858. V těchto letech byl papežem Benedikt III., kterého Martin z Opavy neměl v seznamu papežů. Na stolci měla být Johana údajně 2 roky a 7 měsíců.
Původ této legendy je z 10. století, kdy byla v Římě u Kolosea objevena socha bohyně Junony s malým Herkulem. Na sousoší byl antický nápis označující sochu a kdo ji zaplatil: „JUNONA (= Johana, nesprávně přečtený nápis), PAP. (Papirius), PATER PATRUM (otec otců) P.P.P. (proprie pecunia possuit = věnoval za vlastní peníze)“. Titul Otec otců patřil pohanskému veleknězi boha Mitry Papiriovi. Základy Mitrova chrámu byly nalezeny mezi kostelem sv. Klementa a Koloseem.
V letech 904 – 935 do volby papežů zasahovala Theodora, manželka konsula a senátora Theofylakta a její dcery Marozie (Marocie) a Theodora. Všechny tři ženy ovládly papežský dvůr. Marozie dosadila a odstranila sedm papežů. Díky těmto zásahům opět ožila legenda o papežce Janě mezi lidmi.
A) Johana (Jana) měla pocházet z Mohuče nebo z Anglie. Jako Jan (Ioannes Anglicus) v mužském přestrojení měla studovat v Athénách. Tam získala velké znalosti teologie a měla být v r. 855 zvolena za papeže. Při jednom procesí po Římě spadl „papež“ z koně a ukázalo se, že je to žena, protože v té chvíli porodila dítě. Rozzuření Římané ji i s dítětem na místě utloukli.
B) Další verze je v berlínském opisu legendy a má jiný konec: Po porodu, který přežila, byla sesazena a do své smrti konala pokání. Její syn se stal biskupem v Ostii.
C) V knize Sedm darů Ducha Svatého napsal dominikán Etienne de Bourbon (+ 1261) třetí verzi příběhu: v roce 1100 se jistá žena převlékla za muže, stala se kardinálem a byla zvolena za papeže. Po porodu syna byla přivázána za koňský ocas, vláčena městem a ukamenována.
Po vzniku této legendy byl koncem 13. století na místě její údajné smrti postaven v Římě pomník papežce Janě s nápisem: Papa Pater Patrum Peperit Papissa papellum (papež, otec otců, porodila papežka papežátko), nebo Pape Pater Patrum Papisse Prodito Partum (Papeži, otče otců, prozraď porod papežky). Pomník dal zbořit římský císař Karel IV. Tato legenda byla až do 15. století pokládána za pravdivou.
První vyvrátil legendu v roku 1455 Aeneas (Eneáš) Silvio Piccolomini a dějepisec Platina. V roce 1649 prokázal nepravdivost pověsti protestantský reformovaný teolog David Blondel z Nizozemí. Další byl v 19. století německý historik Ignác von Döllinger. Legenda o tak zvané papežce Janě, je podle světských i církevních historiků, smyšlená a bez vědeckého podkladu! Legendu vyvracejí katoličtí i protestantští dějepisci.
Na biskupské katedře svatého Petra nikdy neseděla žena.