Co nemůžeme vidět, je nepatrné.
Co nemůžeme slyšet je mlčící a tiché.
Co nemůžeme nahmatat je neuchopitelné.
Tyto tři prvky nelze dále porovnávat – vzájemně se prolínají a vytváří jednotu – nejjasnější části nejsou dost jasné
a nejtemnější části nejsou dost temné – jsou nepřetržité, nestálé, nepojmenovatelné – a trvale se blíží k prvopočátku – k TAO.
Toto je TAO:
je obrazem beze tvaru
je určením bez určitelnosti,
je nejasné a mlhavé.
Jdi mu vstříc, ale neuvidíš jeho tvář, následuj jej, ale neuvidíš jeho záda.
Obsáhni toto dávnověké TAO – a můžeš ovládnout přítomnost.
Poznáš počátek věků a konce všech světů, protože TAO je věčné, je počátkem i koncem, a současně je bez počátku i bez konce…
Autor se pokouší hovořit o Bohu jako o tajemné prapříčině všech příčin. Je zapotřebí za ním jít, ale nikdy ho neuvidíš. Dá se hovořit o frapantním vyjádření příčin, souvislostí, signatur a analogií. Jak nahoře, tak dole! TAO není nic, ale je všechno, kdo jej obsáhne a pozná Boží zákony, zákonitosti a pravidla, ten rychle postupuje v duchovním vývoji a již nikdy nemůže být jiný…