143. Benedikt VIII. Jan Teofil (Ioannes Theophylactus, Jan Bohumil) hrabě tuskulský (toskánský), Říman - 11 r., 10 m., 22 d.) 18. 5.1012 – 9. 4.1024 +.
Bratr následujícího 144. papeže Jana XIX. a strýc budoucího 145. papeže Benedikta IX.
Zvolen papežem jako laik. V roce 1014 korunoval sv. Jindřicha II. (manželka sv. Kunhuta) za císaře Svaté římské říše. Svolal synodu, kde odsoudil simonii (korupci, koupi a prodej církevních úřadů). Roku 1013 přenechal světskou vládu nad církví bratru Romanovi, ale zůstal papežem (za 1000 let, roku 2013 se stejně tak zřekl úřadu 265. papež Benedikt XVI., ale zůstal emeritním papežem).
V roce 1016 s Normany porazil papež Benedikt VIII. Saracény na Sicílii a podpořil mír v Itálii. Podporoval reformy v Cluny a byl přítelem sv. opata Odila. Na žádost císaře ustanovil v liturgii zpívané velké nicejsko–cařihradské Credo (Věřím), i se slovem Filioque (96. papež sv. Lev III. a 152. papež Lev IX.).
V roce 1020 vysvětil katedrálu sv. Petra a sv. Jiří v německém Bamberku. Na synodě v Pavii roku 1022 zakázal manželství kněží, vyhlásil celibát a odsoudil dětské otroctví.