Nebe a země naznají člověčenství a ke všem bytostem se chovají jako k věchtům slámy.
Vědoucí je povznesen na lidské úmluvy, protože ví, že lidé jsou jen třtinami ve větru se klátícími.
Moře prázdnoty mezi nebem a zemí odpovídá velkému balónu
– čím více se nadouvá, tím je prázdnější, ale víc ze sebe vydává…
Mnohé mluvení znamená velké oslabení! Proto je vhodnější raději mlčet – a tím držet se míry věcí…
Staří Číňané vázali ze slámy věchty, kterým říkali „slamění psi“ – a používali je k obětinám. Po skončení rituálu se tyto slámové figury staly bezcennými a lidé se k nim chovají lhostejně. Tím Lao-c´ chtěl vyjádřit skutečnost, že prostor mezi nebem a zemí je sice prázdný, ale tato prázdnota je plna dění a vůbec života. Člověku, který zná přírodní a duchovní zákony Univerza – a je tedy vědoucí – je nutně povznesen nad nedokonalé lidské úmluvy, protože ví, že lidé své názory často mění a trvalé jsou pouze výše uvedené zákony…
Číňané kladli velký zřetel na zákonitost „míry věcí“, která říká: „není ničeho ve Vesmíru, čeho by se nemohlo využívat k tomu, k čemu bylo stvořeno. Musím však poznávat smysl a účel všech věcí a nic nepřehánět. V novější době to koncem 19. století skvěle vyjádřil „vodní doktor“ – farář Šebastián Kneipp, když řekl: „Všeho s mírou, a dobrého pomálu!“ Člověk by měl být pánem, a nikoliv služebníkem věcí a žádostí…
Člověka oslabuje i přílišné mluvení – „mlčeti zlato“ – říká staré české přísloví – i v řeči bychom se měli „zákona míry věcí“ přesně držet…