Odložme formálnost – a budeme bez starostí. Neboť jaký je rozdíl mezi přímým souhlasem – a pouhým přitakáním?
Jaký je rozdíl mezi dobrem a zlem? Koho se lidé bojí – ten se později bude bát všech!
Davy plesají a veselí se, aniž by si povšimly, že se loď již potápí.
Vědoucí však může zůstat klidný a nezúčastněný – jako nevinné dítě, toulající se bezcílně krajem.
Lidé jsou plni činnosti, případně ji alespoň předstírají, ale vědoucí může klidně vyčkávat.
Vědoucí je pln světla – ostatní se propadají temnotami, unavení a neteční.
Vědoucí může lidem připadat jako kocábka, hnaná větrem po moři bez konce – a sami se budou hodnotit jako schopní a úspěšní…
Ale vědoucí se odlišuje od pošetilých, protože ctí TAO – i Matku Zemi a žije v prostotě, dodržujíc věčný řád…
Život podle TAO je sice obtížný, ale je nejpřímější Cestou k duchovnímu vzestupu. Nezúčastní lidé se veselí a tančí, i když se loď už potápí. Vědoucí může ale zůstat klidný, protože ví, že všichni jsme v rukou Božích. Lidé si připadají schopní a úspěšní a život vědoucího jim bude připadat jako plavba kocábkou po rozbouřeném moři. Leč – všeho do času. Život podle vesmírného řádu, podle TAO je nejlepší pojistkou dosažení konečného životního cíle, kterým je duchovní vzestup, což je důležitější, než všechny pozemské pomíjivé (konzumní) cíle dohromady…