Úspěšnost veškerého konání závisí na tom, zda jednáme v souladu s TAO.
Niv v celém vesmíru není mimo působení tohoto nejvyššího principu, který je otcem všech kosmických zákonitostí.
TAO je všudypřítomné – a vědoucí jeho působení vnímá na každém kroku.
TAO je bez počátku a bez konce, proniká všude, je prázdné i plné zároveň – a umí v sobě sjednotit a spojit i věci zcela protichůdné a neslučitelné.
Proto je člověku naprosto nepochopitelné. Ale právě proto chápeme, že je Otcem všech věcí a podstatou všeho dění.
Tento oddíl naznačuje sice prostý, ale na druhé straně až mystický význam pojmu „TAO“ – Cesta. Nebo spíše Cesta ke Ctnosti. Význam lidského života spočívá v tom, že jsme tu na Zemi proto, abychom prodělávali vývoj = Cestu ku Ctnosti, protože jen tak může lidský duch spočinout v duchovní říši (= v Ráji), aby zde konečně uvědoměle žil. Celý oddíl tak opěvá vlastnosti TAO jako neuchopitelného principu Všehomíra, který je „Otcem všech věcí a podstatou všeho dění.“ Kdo jen trochu umí myslet, musí v tomto směru jasně poznat neumělý lidský popis Boha Otce, pročež je vskutku nepochopitelné, že taoismus je badateli prakticky výhradně popisován jako „náboženství bez Boha“. Lidé zde kladou překážky a staví umělé stěny mezi taoismus a ostatní náboženské proudy. Jednou provždy bychom si měli uvědomit, že všechny duchovní (náboženské) informace pochází z jednoho, jediného zdroje, ale vždy jsou trochu jinak formulovány, aby byly srozumitelné především tomu, komu jsou určeny, v kontextu doby, ve které jsou poskytovány. V odstupu staletí to potom – ovšem pouze na první pohled – vypadá, že jsou na Zemi desítky různých náboženských pravd; vždy však jde pouze o jinou interpretaci stejné Pravdy. Protože jedinou pravdou je jediný Bůh a jediná pravda je v Bohu – lhostejno, zda je o něm hovořeno jako o Bohu Otci, o Tao, o Alláhovi, o Velkém duchu atp.