216. Julius II. Guiliano (Julián) della Rovere, Ital (9 r., 3 m., 21 d.) 31.10.1503 – 21. 2.1513 +.
*1453, (synovec 212. papeže Sixta IV.). Po děsivém pontifikátu Alexandra VI. dovedl dát papežství velkou autoritu. Před volbou většinu kardinálů podplatil a na stolec byl uveden 26.11.1503. Aby mohl vystupovat jako suverénní panovník, dal zhotovit tiáru ze zlata (váží 2,5 kg), vyzdobenou 120 karátovým rubínem.
Za udržení hranic Církevního státu bojoval v čele armády proti Benátkám a Francii. Povolal do Vatikánu švýcarské dobrovolníky (Švýcarskou gardu), kteří 22.1.1506 vstoupili pod vedením velitele Kašpara von Silnena do Vatikánu (tuto událost zapsal papežský ceremoniář a kronikář Joannes Burchard). Barevné uniformy navrhl až v r. 1915 tehdejší velitel vatikánské švýcarské gardy Jules Répond, který použil barvy praporu vatikánské gardy. Podle legendy gardovou uniformu navrhoval Michelangelo Buonarotti, který vyzdobil Sixtinskou kapli.
Základní kámen nového velechrámu sv. Petra papež položil 18.4.1506 (235. pp. Urban VIII.). V letech 1506–1514 probíhala přestavba velechrámu i vatikánských komnat, které vyzdobil Rafael Santi (stavební práce 227. pp. Sixtus V., 259. pp. Pius XI.). Dal přestavět kostel sv. Petra v okovech, kde chtěl mít svůj hrob. Pověřil Michelangela vytvořením několika soch, zhotovena byla pouze socha Mojžíše.
Ve velké míře podporoval nepoty (nejstarší papežův synovec – kardinál zastával místo jeho zástupce). Svolal do Lateránu 5. lateránský koncil (1512–1517), který přijal výnosy o reformě církve. První papež, který se přestěhoval z Lateránu do Vatikánu a první balzamovaný papež. Pohřben ve velechrámu sv. Petra.