220. Pavel III. Alessandro (Alexandr) Farnese, Ital (15 r., 28 d.) 13.10.1534 – 10.11.1549 +.
*1468. Ve 25 letech ho jmenoval 214. papež Alexandr VI. kardinálem a biskupem tří diecézí. Neměl žádné svěcení. Byl ženatý, měl čtyři děti. Ve 45 letech byl vysvěcen na kněze. 216. papež Julius II. mu dal čtvrté biskupství. 219. papež Klement VII. přidal pátou diecézi, teprve pak byl vysvěcen na biskupa a věnoval se politické diplomacii.
Na svatopetrský stolec uveden 3.11.1534. Po zvolení podporoval nepotismus, ale začal i s reformou církve. Mezi jeho kardinály patřilo mnoho významných osobností. Dva synovce jmenoval kardinály a celé rodině vypomáhal různými způsoby.
Podporoval řeholní řády, hlavně ty, které pečovaly o nemocné. Sv. Ignác z Loyoly založil 11. 8.1534 Řád Jezuitů - Societas Iesu = Tovaryšstvo Ježíšovo (SI, SJ -TJ). 249. papež Klement XIV. SJ zrušil, 251. papež Pius VII. SJ obnovil.
V roce 1537 Pavel III. vydal bulu Sublimus Dei (Vznešenost Boží), ve které zakázal zotročování Indiánů v Americe: „Domorodci jsou lidské bytosti, obdařené citlivou duší.“ 17.12.1537 uvalil klatbu na Jindřicha VIII. a na celou Anglii uvalil interdikt (zákaz sloužení bohoslužeb). Roku 1542 ustanovil Svaté officium – apoštolský tribunál na vedení procesů s kacíři. Na 13.12.1545 svolal 19. všeobecný Tridentský koncil (1545-1563) k řešení problémů v církvi.
Za jeho pontifikátu Michelangelo dokončil fresku Poslední soud v Sixtinské kapli. Před smrtí přiznal, že nepotismus byl jeho největší životní chybou.