250. Pius VI. Gianangelo (Jan Anděl) hrabě Braschi, Ital (24 r., 5 m., 29 d.) 22.2.1775 – 29.8.1799 +.
*25.12.1717 Ceseno. Vystudoval v rodném Cesenu na jezuitské koleji, v roce 1734 složil zkoušku z práva a získal titul JUDr. Další studia absolvoval na univerzitě ve Ferraře, kde se stal tajemníkem nuncia Tomáše Ruffoa. Díky právním a ekonomickým znalostem si ho všiml papež Klement XIV., který ho v roce 1753 jmenoval svým sekretářem. Vysvěcen na kněze v roce 1758.
V roce 1766 byl jmenován papežským pokladníkem. Vzhledem k poctivému a důslednému hospodaření nebyl u některých členů curie oblíben, proto dosáhli u papeže jeho jmenování na kardinála a tím ho zbavili funkce pokladníka.
Po zvolení papežem se nezbavil, již zrušeného nepotismu. Vysvětil svého strýce Giovanna Carla Bandiho na biskupa v Imole, jmenoval ho členem Papežské kurie, soudcem Svatého Stolce a v roce 1775 kardinálem. Poslední papež s nepoty!, (viz 188. pp. Mikuláš III.) i přes jeho zrušení (242. papež Inocenc XII.).
Pius VI. používal čepičku cappa magna (187. pp. Jan XXI.), kterou v době renesance a baroka používali všichni papežové od 214. pp. Alexandra VI. (opět ji použil 261. pp. sv. Jan XXIII., 1958 – 1963).
V roce 1777 povýšil olomoucké biskupství na arcibiskupství, a podřídil mu nově založené biskupství v Brně.
Císařský ministr Václav Antonín hrabě Kounic kritizoval nadřazenost papežství nad císařstvím a díky tomu přijal papež pozvání císaře Josefa II. do Vídně. 27.2.1782 odjel z Říma a ve Vídni byl přijat císařem Josefem II.
Císař dal vystavit říšské a české korunovační klenoty, aby si je papež prohlédl.
koruna-a-pius-vi.-1782--.jpg(na obrázku je papež Pius VI. první vlevo z pohledu diváka)
Papež se chtěl s císařem dohodnout na úpravě společenských a duchovních reformách, které vycházely z Vídně, ale dohoda nebyla přijata.
Roku 1785 založil Pius VI. biskupství v Českých Budějovicích. Za rok (1786) odjel Pius VI. opět do Vídně za císařem Josefem II., aby ho odvrátil od reforem v říši (rušení klášterů, zestátnění škol). Císař ho přijal s náležitými poctami, ale svůj názor nezměnil.
V roce 1789 založil papež Pius VI. první diecézi v Severní Americe ve městě Baltimoru. Ve stejném roce vypukla Francouzská revoluce. Jejím důsledkem bylo ničení kostelů, vraždění kněží, poprava francouzského krále Ludvíka XVI. (+21.1.1793) a královny Marie Antoinetty (+16.10.1793, sestra Josefa II.).
V roce 1796 podřídil generál Napoleon Bonaparte Církevní stát Francouzskému direktoriu. Papežští vojáci v bojích zabili francouzského generála Duphota a to byla záminka k obsazení Říma generálem Berthierem 10.2.1798, který vyhlásil Římskou republiku. Jménem Napoleona žádal rezignaci papeže. Ten odmítl a generál ho dal 20.2.1798 eskortovat do Florencie. Odtamtud dal 81-letého papeže odvézt přes Alpy do Valence, kam přijel 14.7.1799 a kde Pius VI. zemřel 29.8.1799.
Tělo papeže bylo nabalzamováno a nepohřbeno. Napoleon se obával, že by pohřeb papeže posílil šíření katolické církve ve Francii. Papežův doprovod trval na splnění posledního přání zemřelého papeže na pohřbení v Římě. 30.1.1800 byl ve Valence na městském hřbitově papež pohřben s vojenskými poctami, bez církevního obřadu s knězem nebo biskupem! Církevní pohřeb nedovolovaly francouzské konstituční zákony. Po obnovení Papežského státu vojáci Švýcarské gardy odvezli tělo papeže Pia VI. 24.12.1801 do Říma, kde byl křesťansky pohřben jeho nástupcem papežem Piem VII. 19.2.1802 v basilice sv. Petra.
Srdce Pia VI. zůstalo uloženo v katedrále sv. Apolináře ve Valence (papežova sedisvakance 1795-1799). V roce 1949 dal papež Pius XII. přenést ostatky svého předchůdce papeže Pia VI. z basiliky sv. Petra do podzemní krypty vatikánských jeskyní.