251. Pius VII. Barnaba Gregorio (Barnabáš Řehoř) Chiaramonti, Ital (23 r., 5 m., 7 d.) 13.3.1800 – 20.8.1823 +.
*14.8.1742 Ceseno. Pocházel ze šlechtické rodiny Mastai–Ferreti, prastrýc 255. pp. Pia IX. V roce 1758 vstoupil do řádu benediktinů a přijal jméno Řehoř. Vysvěcen na kněze 21.9.1765. Biskupem v Tivoli ho jmenoval 16.12.1782 papež Pius VI. S jmenováním za biskupa v Imole byl zároveň jmenován kardinálem 14.2.1785.
21.3.1800 nastoupil na svatopetrský stolec. 15.7.1801 podepsal s Napoleonem konkordát. Roku 1804 přijel do Paříže na korunovaci Napoleona, který si sám vsadil korunu na hlavu a papeži zakázal vstup do Říma. Ten se vrátil, ale francouzská vojska obsadila Věčné město a papež byl násilně odvezen do Savony a do Paříže, kde byl vězněn od 6.7.1809 do března 1814. Po porážce Napoleona v Rusku byl papež osvobozen (konkordát platil až do r. 1905).
Po návratu do Říma 24.5.1814 korunoval obraz Panny Marie a zavedl svátek Panny Marie Pomocnice křesťanů, který byl v den jeho návratu. Z vděčnosti za své vysvobození ustanovil svátek Panny Marie Matky Božského Pastýře (Krista) 3.9. a svátek Panny Marie Bolestné 15.9. rozšířil na celou církev.
7.8.1814 obnovil jezuitský řád (SJ, TJ, 220. papež Pavel III., zrušil 249. papež Klement XIV.).