259. Pius XI. Ambrogio Damiano Achille (Ambrož Damián Achilleus) Ratti, Ital (16 r., 11 m., 29 d.) 6. 2.1922 – 10. 2.1939 +.
*31.5.1857 Desio u Milána, pocházel z rodiny továrníka, byl nadšený horolezec (alpinista), další jeho zálibou byla jízda autem. 20.12.1879 byl vysvěcen na kněze. Stal se prefektem (ředitelem) Ambrosiánské knihovny v Miláně (1907-1911) a Vatikánské (Apoštolské) knihovny (viceprefekt 1911, prefekt 1915-1919). Poslán 259.papežem Benediktem XV. jako papežský nuncius do Polska a na Litvu (1919-1921). 20.10.1919 přijal v Polsku biskupské svěcení od třech polských biskupů.
V roce 1920 navštívil česko–německé mariánské poutní místo Filipsdorf (dnes Filipov). 13.6.1921 byl jmenován kardinálem. Milánský arcibiskup v letech 1921-1922.
Zvolen papežem 6.2.1922, intronizován na stolec sv. Petra 12.2.1922. Pannu Marii Sedmibolestnou vyhlásil 22.4.1922 za hlavní patronku Slovenska. 11.12.1925 vyhlásil svátek Ježíše Krista Krále, kterým podpořil katolickou církev proti zesvětštění (sekularizaci) a určil ho na poslední neděli církevního roku. Vyhlásil poslední neděli v říjnu jako Misijní neděli.
Nebyl dochvilný k jídlu, přicházel často i s dvouhodinovým zpožděním. Pro (zřídka) občasnou výbušnou povahu měl přezdívku Rex tremendae maiestatis = Král strašného majestátu.
Obnovil Vatikánský stát. Podpisem konkordátu s Benitem Mussolinim (Lateránské dohody) 11.2.1929 vyřešil tzv. římskou otázku a byla mu vrácena světská moc nad státem Vatikán (Status Civitatis Vaticanus, Statto Cittá del Vaticano – 0,44 km²). Zahájil velké stavební práce ve Vatikánu, podle historiků to vypadalo podobně v době 216. pp. Julia II. a 227. pp. Sixta V. Podpořil vědecký výzkum a založil papežskou akademii věd, k posílení diplomacie založil Papežskou církevní akademii. Podporoval misie v rozvojových zemích, založil Vatikánský rozhlas a svěřil ho otcům jezuitům SJ (264. pp. sv. Jan Pavel II. - televize 2000). První vysílání zahájil sám papež 12. února 1931.
S Německem uzavřel 20.7.1933 Říšský konkordát, aby zabránil pronásledování katolické církve v Německu. Historikové potvrzují, že konkordát představoval určitou ochranu katolíků, protože mimo Německo byla církev tvrdě pronásledována. Encyklikou Mit brennender Sorge (S úzkostlivou starostí) z 19.3.1937 odsoudil nacismus a odmítl novopohanské praktiky nacismu: zbožtění árijské rasy, národa a násilí. Encyklikou Divini redemptoris (Božský Spasitel) odsoudil i komunismus. Kritizoval italského vůdce Mussoliniho (1883-1945) a v roce 1938 odmítl přijmout Adolfa Hitlera (1889-1945). Odjel do Castel Gandolfa a dal zavřít vatikánská muzea i velechrám sv. Petra.
9.9.1938 řekl při svém kázání toto: "Všimněte si při katolické mši, že Abrahám je náš patriarcha a praotec. Antisemitismus je neslučitelný se vznešenou myšlenkou, kterou toto vyjadřuje. Je to hnutí, v němž katolík nemá co dělat. Ne, ne, říkám vám, pro křesťana je vyloučeno přijmout antisemitismus. Vyloučeno. Skrze Krista a v Kristu jsme duchovní následovníci Abraháma. Duchovně jsme všichni Semité."
Odmítal nacismus, rasismus a antisemitismus, které odsoudil v encyklice Humani generis unitas. Encykliku nestihl vydat. Podle některých historiků si jeho smrt přál Mussolini a údajně byl papež otráven injekcí, kterou mu dal jeho osobní lékař František Xaver Petacci (1883-1970), otec Mussoliniho milenky Kláry Petacciové (1912-1945).