Z obtížného povstává snadné, z klidu vychází pohyb. Vědoucí proto lehkovážně neopouští stav bezpečí a jistoty kvůli lákavým nejistotám.
Pokud vládce říše podlehne vábení slávy, moci a bohatství – může být její zhoubou.
Když vladař zná lehkovážně jenom sebe, a všude prosazuje jenom svoji vůli, ztrácí nejprve oporu soudných lidí a později i celou říši…
Staré české přísloví říká, že lepší je vrabec v hrsti, než holub na střeše, aneb také, že žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Text této kapitoly samozřejmě platí nejenom pro přímé vládce říší, ale pro všechny, kdož mají nějakou rozhodovací moc – třeba jenom ve vztahu dvou lidí nebo v rodině – tím více pak na úrovních vyšších.
Německý psycholog Thorwald Detlefssen ve své knize „Osud jako šance“ říká, že téměř každý člověk je zatížen nějakou tou karmou. Karmou se rozumí souhrn všech „aktiv“ a „pasiv“ z celého průběhu veškerého našeho bytí. Člověk na Zemi přichází opakovaně, za účelem vývoje. Situace, které v rámci zákonů TAO neumíme v životě vyřešit, nikam nemizí, ale jdou s námi dáel a většinou jsou řešeny v dalších pozemských vstupech – životech = reinkarnace. Takže můžeme říci, že „karma“ je vlastně souhrnem dluhů z minula, souhrnem nesprávně prožitých situací. A právě Detlefssen ve své práci naznal, že nejvíce dluhů a karmické zátěže lidský duch na sebe nabere právě v období, kdy je mu svěřena nějaká moc, třeba nevelká. Většina lidí podlehne omámení mocí a činí chybu za chybou, které pak odčiňují odpovídajícím obtížným prožíváním třeba i po několik staletí.