260. ct. Pius XII. Eugenio Maria Giuseppe Giovanni (Evžen Maria Josef Jan) Pacelli, Říman (19 r., 7 m., 7 d.) 2.3.1939 – 9.10.1958 +.
*2.3.1876 Řím, +9.10.1958 Castel Gandolfo. Otec Filip Pacelli, matka Virginie roz. Graziosiová. Od rodného domu papeže Pia XII. v ulici Via degli Orsini je přes Tiberu vidět basilika sv. Petra.
Dva dny po narození byl 4.3.1876 pokřtěn svým strýcem Giuseppem Pacellim, farářem kostela sv. Celsa a Julia. Na křestní hostině byl i starý kněz Jacobacci, který vzal novokřtěnce do náruče, obrátil se před domem k velechrámu sv. Petra a prohlásil: „Po 63 letech budou všichni křesťané oslavovat tohoto chlapce ve svatém Petru.“
Mezi Evženovy záliby patřilo potápění, rychlá jízda autem a hra na housle. Vystudoval střední školu Viscontiho institut a v roce 1894 nastoupil do semináře. Teologii studoval na Gregoriánské univerzitě a na Lateránské umiverzitě.
Jeho otec pracoval jako advokát v kanceláři papežské kurie. Na kněze byl Evžen vysvěcen na velikonoční neděli Zmrtvýchvstání Páně 2.4.1899 a stal se kaplanem v Novém kostele, kde dříve ministroval. Zároveň nastoupil do právní kanceláře k svému otci. Jeho prastrýc byl kardinál–jáhen Prospero Caterini, který ohlašoval volbu 257. pp. Lva XIII.
23.4.1917 byl jmenován od 258. papeže Benedikta XV. nunciem v Bavorském království (Německo). 13.5.1917 (v den zjevení Panny Marie ve Fatimě) byl Evžen Pacelli papežem Benediktem XV. vysvěcen v Sixtinské kapli na biskupa.
Od r. 1918 do r. 1929 působil jako nuncius v sjednoceném Německu, v roce 1929 byl jmenován kardinálem, v r. 1930 státním tajemníkem a důvěrným spolupracovníkem 259. papeže Pia XI.
2.3.1939 se splnila slova kněze Jacobacciho a Evžen kardinál Pacelli v den svých 63. narozenin byl zvolen papežem. Římané jásali, protože po 263 letech byl opět papežem římský rodák (239. pp. Klement X. 1670–1676). Po zvolení při odchodu k převléknutí papež v rozrušení špatně šlápl na schod u vchodu do Sixtinské kaple a upadl na zem. Jeden z kardinálů mu řekl: „Hle, Kristův náměstek na zemi“. Papež, který měl rád humor mu odpověděl:. „Kdo se ponižuje, bude povýšen“. Na stolec sv. Petra uveden 12.3.1939.
Do Vatikánu si přinesl i svůj zvyk, kdy na závěr každého jídla si dával tři sušené švestky.
Jako papež začal používat telefony pro přímou komunikaci se svými podřízenými. Usiloval, aby získal země a národy pro mír. 24.8.1939 apeloval na evropské vlády, aby zabránily hrozící válce: „Mírem nelze nic ztratit, válkou všechno“. Snažil se, aby se Řím nestal dějištěm válečných akcí. Osobně projevil účast obětem bombardování ve čtvrti Sv. Vavřince (San Laurentio, San Lorenzo). Po útěku italského krále Viktora Emanuela III. se stal Řím městem papeže a obyvatelé dali papeži jméno „Defensor civitatis“ (obránce města).
Nikdo nebyl v Římě populárnější než Svatý Otec Pius XII. Vyslancům cizích zemí vyhradil místo ve Vatikánu. Ještě jako státní sekretář Vatikánu odsuzoval Hitlerovy postoje a nazýval hnědou ideologii „kacířstvím nejhoršího druhu.“ Několik měsíců po jeho volbě vypukla 2. světová válka. Zaujal k nacismu velmi rezervované stanovisko, za které je některými historiky velice tvrdě kritizován. Podle svědectví jeho spolupracovníků se chystal vystoupit veřejně proti nacismu, jako jeho předchůdce Pius XI., ale na naléhání biskupů i některých židovských rabínů od toho ustoupil.
Důvodem byla reakce nacistů v roce 1942, kdy biskupové v Holandsku odsoudili deportaci Židů (následně byli v odvetě zavražděni i pokřtění Židé, mezi nimi i Editha Steinová – sv. Terezie Benedikta od Kříže).
O to více se snažil pomáhat skrytě. Aby zabránil střetu, nevystoupil otevřeně proti Hitlerovi, ale přímo ve Vatikánu nechal vytvořit síť pro záchranu Židů a dalších ohrožených osob. Židovský historik Pinchas Lapide i někteří rabíni potvrdili v r. 2008, že zásahy papeže Pia XII. zachránily 850.000 Židů. To je mnohokrát více, než zachránily mezinárodní organizace, včetně Červeného kříže.
Někteří historikové papeže Pia XII. neoprávněně kritizují za tento tichý a skrytý postoj. V roce 2009 byla potvrzena informace z archivů, že 13.9.1943 přikázal Hitler generálu SS Karlu Wolfovi (1900-1984), aby unesl papeže za přátelský vztah k Židům. Wolf odjel do Říma, rozkaz nevykonal a papeže osobně varoval.
Pro Čechy a Moravu (Protektorat Böhmen und Mähren) odmítl nátlak nacistických úřadů a jmenovat 3 nové biskupy (Praha, České Budějovice, Brno). Nesouhlasil ani s návrhem rozdělení území v Sudetech a vytvoření nové diecéze. 31.10.1942 zasvětil svět Nejčistšímu Srdci Panny Marie.
V roce 1944, po smrti státního sekretáře Luigiho Maglioneho se sám ujal řízení státního sekretariátu a měl pouze dva zástupce: Dominika Tardiniho (1888-1961) a Giovanniho Battistu Montiniho (1897-1978), který se stal jeho sekretářem (263. pp. sv. Pavel VI. 1963 - 1978). V roce 1948 byla v Ženevě založena Světová Ekumenická rada církví, osobně se zasloužil o navázání styků.
V roce 1950 vyhlásil dogma o Nanebevzetí Panny Marie, které se v církvi slavilo od 5. století. Napsal několik encyklik o Panně Marii, o Písmu Svatém, o kněžství, o liturgii a křesťanské vědě. Byl hluboce zbožný, mimořádně pracovitý a vzdělaný, uměl několik jazyků, měl vynikající paměť, skvělý intelekt a vyjadřovací schopnosti. Očistil italštinu i latinu od různých jazykových nánosů a v důsledku jazykového purismu se vrátil v dokumentech k: „Datum Roma“ = dáno z Říma, místo „Datum Romae“ = dáno v Římě. Zemřel v letním sídle papežů v Castel Gandolfu 9.10.1958.
264. papež sv. Jan Pavel II. prohlásil 2.9.2000 Pia XII. za ctihodného.