265. Benedikt XVI. (XV.) zřekl se úřadu (rezignoval) Joseph (Josef) Alois Ratzinger, Němec–Bavor (7 let, 10 m., 9 dní) 19. 4. 2005 – 28. 2.2013.
*16.4.1927 (Bílá sobota, 4.30 h., pokřtěn v 8.30) Marktl am Inn v Německu (Pasovská diecéze, Bavorsko). +31.12.2022 v klášteře Mater Ecclesiae ve Vatikánu. Třetí, nejmladší dítě Josepha Ratzingera a Marie Ratzingerové (roz. Peintnerové). Rodina jeho matky pocházela z Bolzana v Itálii. Jeho otec byl četníkem a sám malého Josefa doma vyučoval.
Měl dva starší sourozence: Marie (1921-1991), Georg (*15. 1.1924, +1.7.2020 Řezno) se stal knězem a v letech 1964-1994 byl regenschorim (ředitelem kůru) v řezenské katedrále. Sestra Marie se nevdala a až do své smrti pečovala o domácnost bratru Josefovi.
V roce 1932 byl Josef ve skupině dětí, která navštívila mnichovského arcibiskupa, kardinála. Josefovi se nejvíce líbil kardinálův oblek a prohlásil, že také bude kardinálem.
Josef studoval na gymnáziu v Hufschlagu u Traunsteinu, v r. 1939 začal studovat v semináři v Traunsteinu. V roce 1941 musel povinně vstoupit do organizace Hitlerjugend. Byl neaktivním členem a odpůrcem nacismu. Od r. 1943 studoval na filosofické fakultě v Mnichově. Nastoupil na vojenskou službu k pozemním jednotkám, onemocněl a výcvik mu byl zmírněn. Stal se pozorovatelem protiletecké obrany. V roce 1945 ho v jeho domě zajali američtí vojáci, kteří si u nich doma zařídili své velitelské stanoviště. Byl uvězněn v zajateckém táboře. Propuštěn v roce 1946 a po propuštění vstoupil s bratrem Georgem do semináře.
29.6.1951 vysvěcen na kněze mnichovským arcibiskupem Michaelem kardinálem von Faulhaberem. Jako profesor fundamentální a dogmatické teologie přednášel na univerzitách: Freising 1957–1959, Bonn 1959–1969, Münster 1963–1966, Tübingen 1966–1969, od r. 1969 vyučoval dogmatiku na universitě v Řezně. Byl poradcem kolínského arcibiskupa Josefa kardinála Fringse. Stal se členem Maltézského řádu O.Melit. 263. papež sv. Pavel VI. ho 24.3.1977 jmenoval za mnichovského arcibiskupa (arcidiecéze Mnichov-Freising). 28.5.1977 vysvěcen na biskupa. 27.6.1977 byl jmenován kardinálem a dostal titulární kostel Sancta Mariae Consolatrice (Panna Maria Těšitelka) v Římě. 25.11.1981 přišel do římské kurie, kde ho 264. papež sv. Jan Pavel II. jmenoval prefektem (ministrem) Kongregace (ministerstva) pro doktrínu (čistotu) víry. Vysloužil si přezdívku Boží kladivo nebo Boží rotvailer, pancéřový kardinál (panzerkardinal) a Doctor quadratus (čtvercový, čtverhranný učitel). 1986–1992 předseda Komise pro přípravu nového Katechismu katolické církve. 5.4.1993 dostal titulární kostel ve Velletri–Segni. 9.11.1998 se stal viceděkanem kardinálského sboru. Od 30.11.2002 děkan kardinálského kolegia s titulárním kostelem v Ostii.
Druhý den volby 19. dubna, na svátek 152. papeže sv. Lva IX. (Němec Bruno Hugo, +19.4.1054) byl zvolen papežem. Ze 115 kardinálů mu dalo svůj hlas 77. Dal si jméno podle patrona Evropy sv. Benedikta z Nursie a podle 259. papeže Benedikta XV. Po 947 letech další Němec na stolci sv. Petra (154. pp. Štěpán IX. +29.3.1058). Na svatopetrský stolec byl uveden na svátek sv. Jiří (24.4.2005) za přítomnosti 180 křesťanských státníků z celého světa (ČR zastupoval prezident Václav Klaus a ministr zahraničí Cyril Svoboda).
Přijal rybářský prsten a po 1147 letech se vrátil k původnímu prvokřesťanskému papežskému paliu (2,6 m dlouhý a 16 cm široký bílý pás z ovčí vlny), s pěti červenými křížky a sepnuté třemi sponami (symbol pěti Kristových ran a tří hřebů), odlišné od palia arcibiskupů se šesti černými křížky. Jako první papež přijal palium s pěti červenými křížky (105. sv. Mikuláš I. Veliký). Jako první papež rozhodl, že tiára nebude součástí papežského znaku (kde byla od r. 1362, 200. bl. Urban V.) a nechal ji (20.4.2005 při tvorbě nového znaku) 3.5.2005 odstranit z vatikánského erbu. Nad znakem je biskupská mitra a pod znakem palium s třemi červenými křížky. Nechal si své biskupské heslo: COOPERATORES VERITATIS = spolupracovníci Pravdy. Jako berlu použil zlatý latinský kříž 255. papeže Pia IX. (byl lehčí než berla Jana Pavla II.).
V rámci zlepšení vztahů s pravoslavnou církví zrušil po svém zvolení titul Patriarcha západu. Na 1.zahraniční cestu přijel 18.8.2005 do Německa na Světové dny mládeže (4 dny). 19.8.2005 navštívil v Kolíně nad Rýnem (Köln a.R.) židovskou synagogu, kde se jako první papež zúčastnil židovské bohoslužby (synagoga v Kolíně n. R. je nejstarší ve střední Evropě), 25.–28.5.2006 navštívil Polsko (Krakov, Vadovice, Čenstochovou, Osvětim).
28.11.–1.12.2006 navštívil Turecko, kde se setkal v Istanbulu (Cařihrad) s pravoslavným konstantinopolským patriarchou Bartolomějem I. (232. patriarcha Konstantinopole). V Efesu sloužil mši svatou v domku, kde podle tradice zemřela Panna Maria.
29.6.2007 zrušil konstituci sv. Jana Pavla II. o papežské volbě a obnovil konkláve podle dřívějších pravidel: po třetí sérii se v dalších hlasováních hlasuje o 2 nejúspěšnějších kardinálech. Jeden z nich musí získat 2/3 hlasů (170. papež Alexandr III., 264. sv. Jan Pavel II.).
15.11.2007 představitelé pravoslavné církve (cařihradský patriarcha Bartoloměj I. a další biskupové, mimo ruského patriarchátu) podepsali v Ravenně dokument o uznání prvenství římského biskupa před ostatními biskupy a patriarchy. Podle kanonického řádu uznává prvenství hlavy katolické církve nad biskupy a patriarchy z Konstantinopole (Cařihradu, Istanbulu), Alexandrie, Antiochie a Jeruzaléma. Komise zapsala, že: "Papež je protos mezi biskupy". Dokument byl zveřejněn ve Vatikánu, v Athénách, na Kypru a v Istanbulu (Cařihradu). Pravoslavná církev v Rusku si vyhradila prozkoumání tohoto dokumentu Svatým synodem Ruské pravoslavné církve (152. pp. sv. Lev IX. exkomunikace Východu, 262. pp. sv. Pavel VI. zrušení exkomunikace).
16.–21.4.2008 apoštolská cesta do USA. Na letišti ve Washingtonu ho mimořádně přivítal prezident USA George Bush (americký prezident podle protokolu vítá hosty pouze v Bílém domě). 18.4.2008 jako třetí papež promluvil v OSN (262. sv. Pavel VI., 264. sv. Jan Pavel II.). Po celou dobu návštěvy byl vítán milionovými davy lidí, kteří se zúčastnili jeho mší svatých.
Ve dnech 13.–19.7.2008 navštívil Světové dny mládeže v Sydney v Austrálii. 12.5.2009 jako první papež navštívil na Chrámové hoře v Jeruzalémě Omarovu mešitu (Skalní chrám), třetí nejposvátnější místo islámu.
26.–28. září 2009 přijel do České republiky a navštívil Prahu, Brno, Starou Boleslav. V Praze navštívil 26.9. nejdříve kostel Panny Marie Vítězné, kde uctil Pražské Jezulátko a věnoval mu zlatou korunku. Potom se setkal s prezidentem Václavem Klausem a vládou. V katedrále uctil lebku sv. Václava a pomodlil se nešpory s řeholníky a s duchovními. 27.9. v Brně sloužil mši svatou, na které se zúčastnilo 120.000 lidí. Na svátek sv. Václava 28.9. uctil jeho lebku na místě jeho mučednické smrti ve Staré Boleslavi a na Proboštské louce sloužil mši svatou s promluvou pro mládež. Mše se zúčastnilo 60.000 lidí. Na území našeho státu to byla 4. papežská návstěva v moderní době. Z toho tři návštěvy vykonal sv. Jan Pavel II. (1990, 1995, 1997).
V minulých staletích dvě návštěvy na území Rakouské monarchie (jejíž součástí naše země byly) vykonal ve Vídni 250. papež Pius VI. (1782, 1786 Vídeň), který si v roce 1782 prohlédl svatováclavskou korunu. Tři návštěvy vykonali na našem území budoucí papežové: 1. Aeneas Silvius kardinál Piccolomini (Pius II.) 1451, 2. Hypolit kardinál Aldobrandini (Klement VIII.) 1588, 3. Angelo Giuseppe kardinál Roncalli (sv. Jan XXIII.) 1929, který si v katedrále sv. Víta prohlédl svatováclavskou korunu a korunovační klenoty.
Papež Benedikt XVI. si dal zhotovit 28.11.2009 novou papežskou berlu (kříž), která byla lehčí než berla sv. Jana Pavla II. Uprostřed kříže byl vytvořen Beránek a na koncích kříže symboly evangelistů. Na odvrácené straně uprostřed XP (Christos, Pax = Kristus, pokoj) a na koncích 4 církevní otcové starověku: sv. Augustin, sv. Ambrož, sv. Atanáš a sv. Jan Zlatoústý. Pod nimi erb papeže Benedikta XVI.
16.–19.9.2010 navštívil na 17. apoštolské cestě Velkou Británii. Do Skotska přijel na svátek biskupa věrozvěsta Anglie sv. Niniána, kterého ctí katolíci i protestanté. Od svého zvolení poprvé osobně blahořečil 19.9.2010 Johna Henryho kardinála Newmana. Na svatopetrském náměstí ve Vatikánu 1.5.2011 blahořečil svého předchůdce Jana Pavla II. 23.-25.3.2012 navštívil Mexiko, 26.-28.3.2012 Kubu. 14.-16.9.2012 navštívil Libanon. Celkem vykonal 25 apoštolských cest na všech kontinentech. 20.12.2012 vydal dekret o zahájení beatifikace 262. papeže sv. Pavla VI.
Na svátek Panny Marie Lurdské 11.2.2013 (pondělí) ve 12 hodin na konzistoři oznámil svoji rezignaci (lat. renuntiet=odstoupení hlavy státu, francouzsky: résigner=rušit platnost, vzdát se práva). Vysvětlil kardinálům, že zdravotně nemá dost sil na dobré vykonávání ministeria=svatopetrského úřadu (nevzdal se munus petrinum=Petrův dar, být papežem).
V dějinách církve je to po 1000 letech druhý papež, který odstoupil z úřadu, kdy 143. papež Benedikt VIII. rezignoval na úřad roku 1013, ale zůstal papežem, +1024, a po 719 letech, kdy 192. papež sv. Celestin V. ve věku 84 let (+1296) v roce 1294 dobrovolně rezignoval z ministeria (vzdal se úřadu) i abdikoval na Sedes Apostolica (vzdal se Apoštolského Stolce).
Po oznámení rezignace papeže Benedikta XVI. se večer nad Římem přehnala zimní bouřka a do kříže na kopuli velechrámu sv. Petra udeřil blesk. S věřícími se papež rozloučil při generální audienci 27.2.2013 na svatopetrském náměstí. Na náměstí sv. Petra a v přilehlých ulicích se shromáždilo 250.000 lidí.
28.2.2013--louceni-papeze-benedikta-s-kardinaly.-miloslav-vlk.jpg28.2.2013 papež Benedikt XVI. a kardinál DukaRozloučení papeže Benedikta XVI. s kardinály.
foto 1) papež Benedikt XVI. (+2022) a kardinál Vlk (+2017)
foto 2) Benedikt XVI. a kardinál Duka (+2025)
Druhý den se rozloučil s kardinály a odletěl vrtulníkem na papežské letní sídlo Castel Gandolfo. Tam ho přivítalo 12.000 věřících. 28.2.2013 ve 20 hodin ukončil svůj úřad. Dva švýcarští gardisté zavřeli bránu a předali klíče i ochranu emeritního papeže Benedikta XVI. vatikánské policii. Jeho papežský pečetní prsten byl rozlomen, aby nebyl použit pro úřední výkon.
2.5.2013 se vrátil do Vatikánu, kde byl pro něho připraven byt v klášteře Mater Ecclesiae (Matka Církve) ve vatikánských zahradách. Klášter založil v roce 1993 sv. Jan Pavel II. a pozval do něho řeholní sestry, aby se modlily za papeže a církev.
Titul po abdikaci: Jeho Svatost Benedikt XVI., emeritní papež , nebo Jeho Svatost Benedikt XVI., emeritní pontifik římský . Jako oděv si ponechal papežské bílé roucho.
Po dobu svého odpočinku se setkával se svým nástupcem papežem Františkem a slíbil mu poslušnost, úctu a věrnost. Zúčastnil se i některých oficiálních slavností: např. jmenování kardinálů.
Od papeže bl. Benedikta XI. (pp. 1303-1304) je chybné číslování papežů jménem Benedikt, protože Benedikt X. byl vzdoropapež 1058-1059.
Jeho Svatost Benedikt XVI., emeritní papež, zemřel ve věku 95 let. Pohřební mši a obřady na Svatopetrském náměstí sloužil 5.1.2023 jeho nástupce papež František.
Sedisvakance (sede vacante=stolec prázdný) 1.3.2013–13.3.2013.
Konkláve kardinálů se sešlo v úterý 12.3.2013. Nový papež byl zvolen v 5. kole volby ve středu 13.3.2013 v 19 hodin. V 19.07 se nad Sixtinskou kaplí objevil bílý kouř a kardinál-protojáhen Jean-Louis Tauran (1943-2018) oznámil světu zvolení a jméno nového papeže.