Marná je snaha dobýt světa – a snažit se vše rozhodovat.
Říše mají duchovní základy – a nelze je vytvářet nátlakem a mocí.
Pokud se vládce snaží o tlak a násilí, říši dříve či později ztratí, protože ze strachu pochází nenávist a odpor.
Proto vědoucí vládne volně a mírně a odmítá vše výstřední – a tím dodržuje zákon „míry věcí“.
Říše, stát, obec, rodina, společenství – tam všude je někdo vládcem. Pokud postupuje mírně, v jeho říši vládne pokoj, klid a mír – a lidé jsou spokojení. Jakmile ale někdo chce vládnout tvrdě, narazí na odpor a říše se posléze rozpadá. Kdo je v souladu s TAO, zná „zákon míry věcí“, který říká:
„Není ničeho ve vesmíru, čeho by se nemohlo používat k tomu, k čemu to bylo Stvořitelem určeno. Musíme se však snažit poznávat smysl a účel všech věcí – a nic nepřehánět. Vyjádřil to třeba proslulý léčitel z konce 19. století – farář Šebastián Kneippp, když nabádal: Všeho s mírou, ale dobrého pomálu! Musíme být pány a ne služebníky věcí a žádostí. Typickým příkladem je otázka pohlavnosti, tzv. „čistota“, tedy život bez pohlavního styku je záležitostí nepřirozenou a tedy škodlivou. Pohlavní styk a s ním spojený orgasmus má ovšem být oslavou lásky a života a doplněním opačných energií mezi dvěma milujícími se bytostmi. Pak je i zdrojem sil a pramenem inspirace.“
Zdravé tělo, vedené bystrým duchem o tuto sváteční příležitost nebude žádat příliš často, protože jinak by poklesl význam tohoto posvátného aktu.