Kdo nejen slovy, ale i myšlením a činy – uznává TAO, toho mají všichni v přirozené úctě – a nachází klid, mír a bezpečí.
Dobré jídlo a pití láká k zastavení – a TAO se přitom jeví mdlé a nicotné. Kdo se však neotevře – není schopen TAO uvidět, ani uslyšet. Kdo však z TAO čerpá, brzy pochopí, že je nekonečné, harmonické – a nevyčerpatelné…
Lao-c´ jasně vidí, že k následování TAO nestačí jenom slovně toto deklarovat, ale že zde je naprosto nutný soulad myšlení a konání. A to není vždy úplně jednoduché. Člověk je vždy pln pochybnosti, které mu brání TAO plně následovat.
Je vidět, že za tisíce let pranic se nezměnilo a právě proto, že si tohoto fenoménu byl Lao-c´velmi dobře vědom, nabádá své vrstevníky – a po tisíciletích i nás, dnešní moderní lidi, aby se – oni tenkrát, my dnes a naši potomci zítra – všichni uměli TAO otevřít přijmout jeho milosti a dobrotivost. Proto je nutné mít v srdcích Ctnost dobrotivosti a pomáhat všude, kde je to možné a kde někdo ze spolubližních zaostává…