Od pradávna vše směřuje k jednotě.
Sjednotila se Nebesa – aby se projasnila.
Sjednotila se Země – aby se stala pevnější.
Ku sjednocení spěje duch – aby získal vědění.
Prameny se sjednotily, aby daly řeku.
Nebytí se sjednotilo, aby dalo vzniknout bytí.
Knížata a králové se sjednotili – aby mohla vzniknout mocná říše.
To vše způsobila jednota!
Pokud by Nebesa nebyla jasná – zřítila by se.
Pokud by Země nebyla pevná – rozsypala by se.
Pokud by duch neměl vědění – přestal by se vyvíjet.
Pokud by se nesjednotily prameny – rychle by vyschly.
Pokud by se bytí dále nerozmnožovalo – vymřelo by a upadlo zpět do nebytí.
Pokud by knížata a králové nebyli jednotní – říše by rychle upadala.
Protože pokora je základem síly a vědění,
vysoké vyrůstá z nízkého,
knížata a králové se sami nazývají – nízkými a nehodnými,
a uvědomují si, že závisí na bezvýznamném.
Kdo si příliš zakládá na důstojnosti, je sám nedůstojný.
Jednotlivé součásti vozu ještě netvoří celý vůz;
je pošetilé zářit jako drahý kámen – a přitom se drolit jako obyčejný štěrk…
Velkomoravský kníže Svatopluk byl sice darebák, ale v závěru svého života nepostrádal moudrosti, když – jak praví pověst – nabídl svým třem synům ke zlomení svazek tří prutů. Nezlomili jej, ale snadno zlomili jednotlivé proutky. Tím chtěl Svatopluk demonstrovat důležitost jednoty.
Toto vědění měl i Lao-c´před několika tisíci lety. Jednota chtění, myšlení a konání je velmi důležitá pro rozvoj říše, ale i menších jednotek – obce, rodiny. Ovšem jednota nemůže být dosahována příkazy a nátlakem různého typu – jak jsme tomu svědky u dnešních politických stran. Jednota a touha po sjednocení vyžaduje určitou filozofickou kulturu, resp. duchovní úroveň. Je zajímavé, že v době Lao-c´ byli lidé k tomuto ideálu blíže, než je současná konzumistická, a odporně materialistická společnost, nemající žádnou – byť jen trochu povznášející – duchovní ideu, která by pomohla přispět k postupnému sjednocování.