Vědoucí vždy dbá, aby žil v souladu s TAO. Člověk, vědění teprve hledající, někdy o TAO dbá a jindy jde svou cestou.
Hlupák se o TAO nestará, případně se mu vysmívá. Ale právě posměch nemoudrých svědčí o síle TAO.
Jak pravili moudří:
kdo pochopil TAO, jeví se světu jako pošetilý,
kdo jde vstříc TAO, jeví se světu, jako by ustupoval,
kdo jde pevně podle TAO, jeví se světu, jako by bloudil.
Skutečná cesta k Ctnosti se podobá prázdnému údolí. Skutečná vzdělanost jeví se jako neúplná. Skutečný charakter jeví se jako chatrný.
TAO zůstává skryto oku hlupákovu, ale právě to umožňuje jeho obrovský vliv, který vede k dokonalosti věcí a dění.
Tyto verše nám napovídají, že Lao-c´snad vytušil, snad přímo zřel, přicházející materialismus – anebo již tenkrát, před tisíciletími, toto zrůdné myšlení „vystrkovalo růžky“, aby později člověka pevně ovládlo. Člověk nemoudrý, Pravdu nehledající, je v podstatě hlupák, kterému se TAO může zdá směšné, protože jeho pravý význam mu zůstává skryt. Tak se stává, že TAO je odkryto jen moudřejším členům lidského rodu, což dále posiluje jeho význam pro lidstvo a vůbec pro celé Stvoření…