Řídké snadno proniká hustým, měkké překonává tvrdé, jemnohmotné prostupuje hrubohmotným – to je pravé poznání.
Z toho vyplývá prospěšnost nejednání, poučování beze slov, působení vlastním příkladem – toť vrchol, kterého může dosáhnout pouze vědoucí…
Ve „Smaragdové desce“ Herma Trismegista (Tabula smaragdina) je uvedena moudrost moudrostí, říkající, že „jak nahoře, tak dole.“ Z toho mimo jiné vyplývá, že vše jemnější proniká vším hustším – a stejně tak to, co je jemnohmotné, proniká to, co je hrubohmotné. Nebo ještě jinak – nevtělené (jemnohmotné) proniká vtěleným (hrubohmotným). Toto poznání je sice obecně k dispozici, ale přece tvoří pro nevědoucí a pro hlupáky knihu, zapečetěnou sedmi pečetěmi. Záhrobní, nebo chceme-li duchovní svět, není „někde“ – on je tu s námi a proniká námi. Jedná se tedy o paralelní světy a paralelní životy, pouze s jiným projevem a jinou hutností hmoty. Poučovat okolí lze slovy, ale mnohem účinněji působí osobní příklad. Stejně tak klasické „wu-wei“ čili nejednání, resp. jednání nejednáním – přináší zhusta lepší výsledky, než jakých lze dosáhnout, když se člověk do všeho bude hrnout…