Vědoucí nesleduje (pouze) své zájmy – a srdce lidí je i jeho srdcem.
Činí dobro dobrým, a činí dobro i zlým – tak prosazuje dobro!
Je věrný svým přátelům a příznivcům, a je věrný i svým protivníkům – tak prosazuje věrnost!
Vědoucí se chová zdrženlivě, až uzavřeně – a v zájmu světa se noří do jeho kalu – a trpělivě všem naslouchá, jako by to byly jeho vlastní děti…
Verš naznačuje, že opravdu vědoucí člověk, má prospěch společnosti nad prospěch svůj, protože ví, že oba by měly být totožné. Bolševický režim se na tyto hodnoty hodně zaměřil a hovořil o uvědomělém, politicky vyspělém člověku – jenže takových nebylo a režim tyto vznešené hodnoty dokonale zkarikoval. Pravé vědění, dané (částečným) poznáním TAO, dává člověku skromnost a poznání, že jedině dodržováním Božích zákonů, zákonitostí a pravidel – lze dojít ke šťastnému a skutečně uvědomělému životu, kdy člověk je opravdu dobrým hospodářem na svěřeném pracovišti…