Nebe a země neznají člověčenství a ke všem bytostem se chovají jako k věchtům slámy.
Vědoucí je povznesen nad lidské úmluvy, protože ví, že lidé jsou jen třtinami ve větru se klátícími.
Moře prázdnoty mezi nebem a zemí odpovídá velkému balónu – čím více se nadouvá, tím je prázdnější, ale víc ze sebe vydává…
Mnohé mluvení znamená velké oslabení! Proto je vhodnější raději mlčet – a tím držet se míry věcí…
Staří Číňané vázali ze slámy věchty (tzv. „slaměné psy“) a používali je k obětinám; po skončení rituálu se zbytky těchto slámových figur staly bezcennými a lidé se k nim chovali lhostejně. Tím Lao-c´chtěl vyjádřit skutečnost, že prostor mezi nebem a zemí je sice prázdný, ale tato prázdnota je plna dění a vůbec života. Člověk, který zná přírodní a duchovní zákony Univerza – a je tedy vědoucí – je nutně povznesen nad nedokonalé lidské úmluvy, protože ví, že lidé své názory často mění a trvalé jsou pouze výše uvedené zákony.
Číňané kladli velký zřetel na zákonitost „míry věcí“, která říká: není ničeho ve Vesmíru, čeho by se nemohlo využívat k tomu, k čemu bylo stvořeno. Musím však poznávat smysl a účel všech věcí a nic nepřehánět. Jak říkával v 19. století „vodní doktor“, farář Šebastián Kneipp: „Všeho s mírou, a dobrého pomálu!“ Člověk by měl být pánem a nikoliv služebníkem věcí a žádostí.