Kdo má v sobě alespoň trochu moudrosti, měl by se ubírat Cestou k TAO. Jedinou jeho starostí pak bude – aby nezabloudil.
Cesta TAO je přímá, ale lidé rádi kličkují neschůdnými pěšinami.
Chtějí mít čistý a uklizený dvůr, ale pole nechávají zarostlé býlím – a sýpky jim zejí prázdnotou.
Oblékají se dle dvorních zvyklostí, nezapomínají na ostré meče. Cpou se hojností jídla a pití – a touží po přepychu a bohatství.
Tak ale nelze žít, bez okrádání druhých. Tito lidé nejdou po Cestě ku Ctnosti, tito lidé nenásledují TAO…
Jeden z veršů s vysokou nadčasovou platností. Ani lidé dnešní současnosti nechtějí následovat TAO. Zdá se jim příliš slabé a nicotné. Naší specifikou pak zřejmě bude, že lidé o TAO ani nepřemýšlení. Důležitější je pro ně „mít čistý dvůr“, tj., chtějí mít stále víc a víc. Rozjíždí se tak obrovská spirála rostoucího konzumu, drancování přírodních zdrojů a zvětšujících se hald odpadků. Tito lidé si neuvědomují, že tak nelze žít bez různých forem olupování druhých lidí a také Země. Tito lidé nenásledují TAO, nejdou po Cestě ku Ctnosti a připravují si tak pochmurné konce…