Kdo umí setrvat na Cestě ku Ctnosti, je čistý jak novorozeně.
Jedovatý hmyz, plazi a dravá zvěř, ani divocí ptáci – jej nenapadnou.
Kosti má slabé, svaly zase chabé, ale umí vyvinout velký stisk.
Ač ještě nezná spojení muže a ženy – má velkou plodivou sílu a vitalitu.
Může křičet, ale neochraptí – protože ztělesňuje harmonii.
Kdo je sám se sebou i se světem v harmonii, umí proniknout do zákonů TAO.
Kdo poznal zákony TAO, je osvícený (vědoucí).
Když se člověk stará o tělo, zvyšuje svou sílu.
Kdo je však příliš silný – jde proti TAO – a začne brzy vadnout a chátrat – protože, co jde proti TAO, nemá dlouhého trvání.
Kdo přesně a přísně hledá Pravdu, dřív nebo později se dostane k (Božím) zákonům, zákonitostem a pravidlům TAO. Jejich dodržování dokonale chrání jeho duchovní podstatu, dává mu vitalitu a nastoluje harmonii. Takový člověk je na Cestě ku Ctnosti. Pokud se ale příliš začne starat o (hrubohmotné) tělo, sice zesílí, ale současně schází z Cesty, jde vlastně proti TAO, a tím se rychle blíží ku svému konci.
Tento verš je vysloveně metaforický, protože v reálném životě jsme obyčejně svědky něčeho jiného, takže se zdá, že TAO nechrání ty, kteří jdou po Cestě. Tento mylný názor vyplývá z toho, že lidé většinou nechápou život v jeho nepřetržitosti – a nahlížejí na hmotnou smrt s koncem těla jako na konec života jako takového, což ovšem není pravda. Kdo jde proti TAO, nemá dlouhého trvání…