K ovládání říše slouží zákony.
K válčení je zapotřebí strategie a taktika – avšak dobýt světa lze i nezasahováním!
Jak mohu vědět, že je to opravdu tak?
Čím více je zákonů a nařízení – tím lépe se daří zločinu a podvodům!
Čím více je lepších a účinnějších zbraní – tím více poteče krve!
Čím máme větší dovednost a možnosti – tím záludnější věci vznikají!
Čím více je zákazů a tresty drakonicky rostou – tím více je lupičů!
Proto vědoucí praví:
– nebudu zasahovat – a lidé se změní sami,
– setrvám v klidu – a lidé se ukázní,
– zůstanu nečinný – a lidé budou bohatnout,
– budu bez přání – a lidé se navrátí k prostotě…
Autor zde opakovaně poukazuje na nutnost působení na lidi vlastním příkladem a rovněž zdůrazňuje – ve staré Číně oblíbenou metodu „wú-wei“, což znamená vlastně „konání nečinností“. Chování vládce (vládců) má být rozhodné a příkladné, ale vládci se nemají snažit lidi ovládat pomocí příkazů a nařízení – ale jednoduchými pravidly a především vlastním chováním.